216 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zaplacení částky 86 399,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 82 767 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 755, 12 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 767 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 3 632,68 Kč, úroku ve výši 14 960,35 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 84 298,78 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 94,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 632,68 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 217 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 86 399,68 Kč a příslušenství z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o anonymizováno úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 85 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku splácet ve splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěru. Sjednáno bylo pojištění. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou, žádáno bylo zaplacení 1 000 Kč za opakující se prodlení. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně k datum zesplatnila, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Celkem zaplatila pouze 3 983 Kč. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 84 298,78 Kč, dlužného pojistného ve výši 500,90 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 14 960,35 Kč (z jednotlivých splátek a následně ve výši 27,9 % ročně z dlužné jistiny od zesplatnění do datum), smluvní úrok ve výši 27,9 % ročně žalobkyně požaduje z dlužné jistiny ve výši 84 298,78 Kč od datum do zaplacení, dále žádá kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 849,58 Kč počítány od 15. dne po zesplatnění úvěru, tj. od datum do datum a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 399,68 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 721 Kč měsíčně, úrok činil 27,9 % ročně. Součástí splátky byla také úhrada pojistného ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se splátkou se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Dohodnuty byly náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Možnost zesplatnění byla dohodnuta při prodlení se 2 a více splátek nebo prodlení delší než 3 měsíce. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že anonymizováno na anonymizováno dovolené s příjmem částka měsíčně.

4. Žalobkyně při ověření schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z tvrzení žalované, která uvedla, že anonymizována čtyři slova s příjmem částka měsíčně, měsíční výdaje domácnosti jsou částka měsíčně, anonymizováno příjem v anonymizováno činí částka měsíčně.

5. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná čerpala převodem na účet částku ve výši 85 000 Kč, přičemž již druhou splátku řádně neuhradila, celkem žalobkyni zaplatila 3 983 Kč.

6. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne datum uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách včetně smluveného úroku. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 85 000 Kč, přičemž následně se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně prohlásila k datum celý úvěr za splatný. Žalovaná uhradila celkem částku 3 983 Kč. Přípisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

8. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním ohledně prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované podle ust. § 118a o. s. ř.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z anonymizována tři slova, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované zcela jednoznačně chybně, když ta jí sdělila, že pobírá pouze anonymizována dvě slova, a přesto jí žalobkyně poskytla úvěr ve výši 85 000 Kč. Splácení bylo dlouhodobě zcela nereálné. Z žádných listinných důkazů neplyne skutečnost, že žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalované o dalších příjmech domácnosti a výdajích domácnosti. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je neplatná.

17. Zákonodárce normoval v ust. § 87 anonymizováno podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a anonymizováno soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice anonymizováno parlamentu a ustanovení právního předpisu EU ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci anonymizováno číslo, anonymizováno, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU, pokud ve vnitrostátním právu procesně váže přezkum dostatečného posouzení úvěryschopnosti na úkon spotřebitele, nadto z praxe plyne, že tato úprava by znamenala v drtivé většině soudních sporů neaplikaci příslušných ustanovení s ohledem na převažující pasivitu u většiny spotřebitelů. Výklad relativní a absolutní neplatnosti v relaci na výslovné odlišné jazykové znění normy aproboval v dané věci rovněž Ústavní soud. V usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, uvedl, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro anonymizováno republiku vyplývají z mezinárodních smluv (ustanovení pr. předpisu a ustanovení pr. předpisu), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Na základě výše uvedeného zdejší soud podle ustanovení pr. předpisu neaplikoval část ustanovení anonymizováno SpÚ, na základě které se musí spotřebitel neplatnosti dovolat, neboť tato část je v rozporu s právem anonymizováno společenství (viz výše). Soud tedy ex offo posuzoval splnění povinnosti žalobkyně dle ust. § anonymizováno SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěryschopnost byla posouzena nedostatečně.

18. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost (sociální a ekonomické vyloučení jedince ze společnosti a navazující správní, nalézací, vykonávací a insolvenční řízení). Pasivita věřitele v tomto směru je tak nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek a podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace.

19. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních. 20. jméno věc lze posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť žalobkyně předala žalované částku 85 000 Kč, žalovaná uhradila částku 3 983 Kč, přičemž za stavu, kdy odpadl právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná takto plnila ze stejného právního titulu a vůle účastníků smluvního vztahu směřovala k umoření dluhu vzniklého ze stejné kauzy, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§6 o. z.). V řízení bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 767 Kč (anonymizována dvě slova – číslo). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

21. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od datum a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení u spotřebitelského úvěru v důsledku nedostatečného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné uplynutí doby k vrácení jistiny přiměřené možnostem spotřebitele. Při určení přiměřené doby soud vyšel z úvahy, podle které lze v obecné rovině spravedlivě požadovat vrácení přijatého plnění obratem, neboť se nejedná o prostředky dlužníka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dne datum. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná si byla vědoma své povinnosti k vrácení plnění a měla rovněž dostatečnou dobu pro vrácení finančních prostředků. jméno žalovaná se nedostavením na nařízené jednání připravila o možnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti ve vztahu k majetkovým a osobním poměrům. Závěr o delší lhůtě k vrácení prostředků neplyne z dokazování a byl by tak zjevně nespravedlivý vůči žalobkyni. Konkrétně byly přiznány úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 767 Kč za dobu od datum do datum (částka 2 755,12 Kč) a dále od datum procentní sazbou. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 217 Kč, přičemž tato částka představuje 92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 456 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 399,68 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 861,26 Kč za 66 ujetých km v částce 461,26 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 091,26 Kč ve výši 3 799,16 Kč. Jejich zaplacení uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).