217 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 25 921,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 388,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 196,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 135,39 Kč, s úrokem z prodlení z částky 5 628,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 518,01 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, dále částku 8 533,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 427,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 745,72 Kč, s úrokem z prodlení z částky 2 529,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 2 499,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 258 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem částky 25 921,80 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.: Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 21. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č., hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, ač se žalovaná zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu, úrokem a inkasním poplatkem ve výši celkem , hodnota, v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, svou povinnost nesplnila a dluží na jistině částku 5 518,01 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 110,85 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 2 553 Kč, na poplatku za vyhodnocení případu částku 741,86 Kč, na inkasním poplatku částku 964,29 Kč. Mezi stejnou společností a žalovanou byla dále dne 14. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9800 Kč, úrokem ve výši 1 014 Kč, poplatkem vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2770 Kč a inkasním poplatkem za výběr splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 3 600 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 14. 2. 2023. Svou povinnost nesplnila a dluží na jistině částku 2 499,27 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 29,76 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 700 Kč, na poplatku za vyhodnocení případu částku 197,83 Kč, na inkasním poplatku částku 257,14 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná nic dalšího nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru před uzavřením smluv a poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru šetřil úvěruschopnost žalované především na základě informací získaných od žalované, údaje ověřoval předloženými listinami prokazujícími výši příjmu, náklady na bydlení také čestným prohlášením žalované o spolužijících osobách, dále nahlédnutím do veřejných registrů. Úvěrující také vyšel z obecného předpokladu poctivosti jednání žalované (§ 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku), která výslovně podepsala, že veškeré údaje uvedla po pravdě.

3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byl soudem vyzvána.

5. Dne 4. 11. 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila.

6. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 14. 12. 2021 ve spojení čestným prohlášením o sdílení domácnosti podepsaným žalovanou, dále výpisem z účtu žalované za září 2021 (jak doplnil zástupce žalobkyně), z opatrovnických rozsudků Okresního soudu v Kladně, rozhodnutí úřadu práce ze dne 4. 11. 2021 bylo zjištěno, že v prosinci 2021 žalovaná úvěrujícímu prohlásila, že dosahuje příjmu z rodičovského příspěvku ve výši 12 210 Kč, dále dávky pěstouna ve výši 17 257 Kč, náklady na bydlení a energie má ve výši 1000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady pro tři osoby, když žije sama s dvěma dětmi, vynaloží měsíčně 9 090 Kč, pobírání odměny pěstouna a svěření jednoho dítěte do pěstounské péče a druhého do péče třetí osoby prokázala rozsudku soudu, rozhodnutí úřadu práce o příspěvku na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče ze dne 4. 11. 2021 dokládá přiznání této dávky dítěti v pěstounské péči žalované ve výši 6 985 Kč, zůstatek běžného účtu v září 2021 měla žalovaná ve výši mezi 10 a 20 tisíci, počáteční zůstatek v řádu korun. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 4. 2022 spolu s čestným prohlášením o členech domácnosti ze dne 21. 4. 2022, oznámení úřadu práce o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 14. 2. 2022, vyrozumění úřadu práce ze dne 5. 4. 2022 o zvýšení dávky pěstouna na 15 300 Kč od 1. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná poskytovateli úvěru v dubnu 2022 sdělila a doložila, že žije ve společné domácnosti pouze s dvěma dětmi, dle svého vyjádření dosahuje její rodina celkových příjmů 26 986 Kč, prokázala příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 7 915 Kč, z odměny pěstouna ve výši 15 300 Kč, z příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči ve výši 6 985 Kč, celkem tedy 30 200 Kč, dále prohlásila, že náklady na bydlení a energie má v bydlení u rodičů ve výši 1 000 Kč, ostatní náklady ve výši 9 090 Kč, také měsíčně splácí úvěr po 2 656 Kč.

9. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14.12.2021 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalované vyplatila úvěr ve výši 20 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 14 měsíčních splátkách po 2656 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila v době od 15. 12. 2021 do 19. 1. 2024 celkem částku 33 500 Kč (platby dne 15. 12. 2021, 12. 1. 2022, 22. 2. 2022, 15. 3. 2022, 20. 4. 2022 vždy po 2700 Kč, 6. 6. 2022 částku 2 000 Kč, 12. 7. 2022 částku 2 500 Kč, 6. 9. 2022 částku 2000 Kč, 22. 11. 2022 částku 500 Kč, 7. 12. 2022 částku 1500 Kč, 11. 1. 2023, 8. 2. 2023, 22. 3. 2023, 21. 4. 2023, 25. 7. 2023, 23. 9. 2023, 25. 10. 2023 vždy po 1 500 Kč, 19. 1. 2024 částku 500 Kč.)

10. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 4. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalované vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem 18 000 Kč (22. 4. 2022 částku 2 000 Kč, 6. 6. 2022 částku 1 000 Kč, 12. 7. 2022 částku 1 000 Kč, dne 6. 9. 2022 částku 1000 Kč, dne 22. 11. 2022 částku 500 Kč, 7. 12. 2022 částku 1500 Kč, 11. 1. 2023 částku 1500 Kč, dne 8. 2. 2023 částku 1500 Kč, 22. 3. 2023 částku 1500 Kč, 21. 4. 2023 1500 Kč, 25. 7. 2023 částku 1500 Kč, 23. 9. 2023 částku 1500 Kč, 25. 10. 2023 částku 1500 Kč, 19. 1. 2024 částku 500 Kč.

11. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalobkyni, či společnosti , právnická osoba, . zaplatila více, než se podává shora12. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 ve spojení s potvrzením pošty o expedici zásilek bylo prokázáno, že žalovaná byla společností , právnická osoba, . vyrozuměna o postoupení pohledávek z obou smluv. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem o postupovaných pohledávkách dokládá postoupení pohledávek z titulu smluv o úvěru společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání peněz.

13. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zsu (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 již výslovně s porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči spojuje absolutní neplatnost smlouvy.

18. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a.s. a žalovanou nebyly smlouvy o úvěru platně uzavřeny z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu, neboť poskytovatel s odbornou péčí neposoudil, zda je ve schopnostech žalované úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Poskytovatel sice ověřoval žalovanou deklarované příjmy rozhodnutími o přiznání dávek státní sociální podpory, avšak na výdajové stránce si nijak neověřil tvrzení žalované o tom, že v prosinci 2021 a v dubnu 2022 vynakládala na bydlení pro sebe a dvě nezletilé děti pouze částku 1 000 Kč, ostatní výdaje měla celkem pro tři lidi včetně zajištění bydlení ve výši 9 090 Kč, tj. jí tvrzené výdaje na život tří lidí činily celkem 10 090 Kč, což sice je mírně nad hranicí životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (životní minimum v prosinci 2021 pro žalovanou a její spolužijící děti ve věku 7 a 3 roky činilo 7 940 Kč, v dubnu 2022 částku 8 750 Kč), nicméně vůbec neodpovídá reálným nákladům na život a zejména bydlení v nájemním bytě v regionu Kladenska a Slánska. Ověření pravdivosti zjevně podhodnocených výdajů na bydlení poskytovatelem úvěru žalobkyně ani netvrdila. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované zcela formálně s cílem lichevní úvěry (přislíbená plnění v souvislosti s úvěrovanou jistinou převyšují 50 % jistin; úročení, včetně platem plnících ekonomickou funkci úroku odpovídá úrokové sazbě 58,19 % ročně u úvěru na 20 000 Kč a u úvěru na 15 000 Kč sazbě ve výši 58,15 % ročně, přičemž obvyklá úroková sazba u obdobných úvěru dle databáze ARAD činila v prosinci 2021 8,05 % ročně, v dubnu 2022 sazbu 8,32 % ročně., jak prokazuje tato databáze České národní banky) poskytnout. Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrovaného postačí vyjít z informací spotřebitele a zákonného předpokladu, že ten jedná poctivě. V souladu se shora citovanou judikaturou tato obecná povinnost poctivého jednání nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalované o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek Českého statistického úřadu, které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji. Soud tak shrnuje, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost obou smluv o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu (k tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 in www. beck online).

19. V řízení bylo dále z podpisu a prohlášení žalované na úvěrových smlouvách prokázáno, že od společnosti , právnická osoba, .na základě neplatně uzavřených smluv obdržela částky 20 000 Kč a 15 000 Kč, přičemž, jak prokazuje přehled plateb na úvěr, celkem zaplatila částku 51 500 Kč. Z neplatných smluv se žalovaná na úkor poskytovatele úvěru neobohatila, v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, již ty to pohledávky z bezdůvodného obohacení zanikly splněním. Soud proto a contrario § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za stavu, kdy žalovaná byla ve věci úspěšná a žádné náklady řízení jí nevznikly.

21. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.