217 C 116/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 11 558,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 574,29 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 574,29 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 984,60 Kč, dále co do úroku z prodlení z částky 4 984,60 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 558,89 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 740,46 Kč od 20. 6. 2015 do 8. 4. 2016, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 250 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky ve výši 11 558,89 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému vznikl dluh, který žalovaný co do důvodu a výše uznal a uzavřel s postupníkem pohledávky společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . dohodu o zaplacení uznaného dluhu ve výši 13 299,65 Kč (jistina + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 740,76 Kč) porušil. Pohledávka byla následně postoupena na společnost , právnická osoba, ., která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dne 25. 11. 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Z oznámení o postoupení pohledávky zasílaného společností , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2024 ze dne 10. 3. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávky zasílaného společností , právnická osoba, . ze dne 10. 3. 2025 vždy žalovanému soud zjistil že společnost , Anonymizováno, postoupila na společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, , kdy předmětem postoupení je zákonný úrok z prodlení ve výši 6 030,72 Kč, jistina ve výši 6 574,29 Kč, smluvní úrok ve výši 4 545,71 Kč. Ze splátkové dohody s uznáním dluhu uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným dne 8. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný svým podpisem uznává vůči této společnosti jako novému věřiteli svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi ním a , právnická osoba, dne 15. 12. 2007 ve výši „pohledávky“ z této smlouvy ve výši 11 558,89 Kč. Na základě uzavřené dohody se žalovaný zavázal tento dluh, nově celý úročený úrokem ve výši 8 % ročně, zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč od 27. 4. 2016 do 27. 11. 2019 (poslední splátka ve výši 399,65 Kč). Ve splátkové dohodě není žádné ujednání, že by se splatné úroky ze smlouvy staly jistinou.

5. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládají, že žalovaný byl o zaplacení dluhu upomenut před podáním žaloby.

6. Podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „s.o.z.“) právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 37 odst. 1 s.o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 34 s.o.z. právní úkon je projev vůle směřujících zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 39 s.o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 558 s.o.z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

10. Podle § 121 odst. 3 s.o.z. příslušenstvím pohledávky jsou také úroky. Judikatura soudů i doktrína se shodovaly v závěru, že tzv. anatocismus, tj. placení úroků z úroků byl v právní úpravě s.o.z. nepřípustný s výjimkou, že by mezi stranami bylo výslovně sjednáno, že dospělé úroky se stávají součástí jistiny, kdy se formálně úročila tato nová jistina.

11. V souladu s ustálenou judikaturou soudů, jako i doktrínou (srovnej. např. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: Občanský zákoník II – Komentář, nakladatelství C. H. Beck 2. vydání 2009, str. 1637 „Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, jímž by dluh vznikl. …Právní důvod vzniku závazku se uznáním dluhu nemění, proto uznáním dluhu jako jednostranným právním jednáním (úkonem) nelze nejenom založit smluvní závazek. Uznání dluhu má toliko utvrzovací funkci, vliv na promlčení a zakládá vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době uznání, čímž významně posiluje procesní postavení věřitele v nalézacím řízení.

12. Protože smlouva, z níž žalobkyně dovozuje svou pohledávku, byla uzavřena před 1.1. 2014, posuzoval soud nárok žalobkyně v souladu s přechodnými ustanoveními občanského zákoníku podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. V projednávaném případě má soud ze splátkové dohody ve spojitosti s oznámením o postoupení pohledávky společností , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2024 za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr nejméně ve výši 6 574,29 Kč, jak lze dovodit z toho, že žalovaný podpisem splátkové dohody ze dne 8. 4. 2016 uznal, že dluží 11 5508,99 Kč ze smlouvy úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2007. Oznámení o postoupení pohledávky poté prokazuje, že ke dni 23. 10. 2024 činil dluh ze smlouvy na jistině 6 574,29 Kč. Jde-li o zbytek uznávané pohledávky, žalovaný uznal její výši, avšak z uznání ke dni 8. 4.2016 se nepodává konkrétní důvod pohledávky, ale jen, že byla založena také uvedenou smlouvou. Za níže popsaných okolností případu proto nelze uzavřít, že co do důvodu byla řádně uznána i pohledávka ve výši 4 984,60 Kč. Ze splátkové dohody se neprokazuje, že ke dni 8. 4. 2016 byl uznaný dluh celou jistinou, použitý termín „pohledávka“ není obsahově totožný s jistinou, závěru, že celá pohledávka nebyla jistinou, nasvědčuje důkaz oznámením o postoupení pohledávky, z něho se také prokazuje, že původní jistina je úročena. Soud tak má za to, že žalovaný s následky dle § 558 s.o.z. sice svůj dluh určitě uznal co do výše, ale za stavu, kdy bylo prokázáno, že celková pohledávka je souhrnem dílčích nároků ze smlouvy o úvěru, určitě neuznal svůj dluh co do důvodu. Jak shora uvedeno, tehdejší právní úprava shledávala absolutně neplatným smluvní ujednání o placení úroků z úroků. Ujednání splátkové dohody, jestliže se jím žalovaný má zavazovat platit úrok ve výši 8 % ročně, je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem podle § 37 a § 39 s.o.z., když v dohodě není oddělena jistina od dospělých úroků a nelze tedy uzavřít, z jaké jistiny má žalovaný nově povinnost platit úrok ve výši 8 % ročně a kdy je sjednáván úrok z úroků v rozporu s § 121 odst. 3 s.o.z.. Tato dohoda je svým obsahem dohodou o zaplacení již splatného dluhu ve splátkách, obsahově se vztahuje k původní smlouvě, proto ji soud posuzoval také podle s.o.z. Smluvním stranám nic nebránilo nově určit splatnost již splatného dluhu.

13. Protože žalobkyně v řízení řádně netvrdila, jaký úrok byl původní smlouvou o úvěru mezi věřitelem a dlužníkem sjednán, přičemž sazba výše úroku a doba, za níž má být kapitalizován, se nepodává ani z předložených oznámení o postoupení pohledávek a splátkové dohody, vlastně vůbec řádně nespecifikovala, z jakého konkrétního právního důvodu (úrok, poplatky, náklady vymáhání apod.) se uznaná pohledávka sestává, má soud za to, že ve vztahu k části pohledávky převyšující jistinu ve výši 6 574,29 Kč (kterou prokazuje v kontextu uznání oznámení o postoupení pohledávky), žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (ani uznání dluhu co do důvodu určitě tyto další nároky ze smlouvy nespecifikuje) ohledně existence pohledávky nad jistinu, jíž také žádá po žalovaném zaplatit. Nedostatečná žalobní tvrzení nelze zásadně suplovat důkazními návrhy. Byť listina nazvaná splátková dohoda nemá náležitosti platného uznání dluhu podle § 558 s.o.z., lze z podpisu žalovaného ohledně prohlášení, že ze smlouvy dluží částku přes 11 000 Kč ve spojitosti s oznámením o postoupení pohledávek bezpečně prokázat, že ze smlouvy o úvěru určené v žalobě žalovaný dosud nezaplatil jistinu ve výši 6 574,29 Kč. Zaplacení ani netvrdil.

14. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, na níž byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, jak prokazují oznámení o postoupení pohledávky, a žalovaným byla podle §261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku ve spojení s §497 obchodního zákoníku uzavřena smlouva o úvěru na základě, které společnost , právnická osoba, vyplatila žalovanému úvěr nejméně ve výši 6 574,29 Kč, žalovaný jistinu v této výši dosud nezaplatil. Soud proto podle § 497 obchodního zákoníku uložil žalovanému tuto částku žalobkyni zaplatit.

15. Pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene byla žaloba co do zbytku zamítnuta. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, soud jí proto nebyl povinen kvalifikovaně poučit o potřebě doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů.

16. Protože žalovaný v prodloužené době splatnosti do 27. 11. 2019 (kdy tato část splátkové dohody z hlediska platnosti obstojí) jistinu nezaplatil, dostal se dnem 28. 11. 2019 do prodlení a je podle § 262 odst. 4 věty poslední obchodního zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 s.o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku příslušenství byl nárok zamítnut pro nedůvodnost jistiny.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 249,74 Kč, přičemž tato částka představuje 13,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,88 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 558,89 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.