217 C 118/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 58 732,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 57 798,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 101,72 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, částku 934,67 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 588 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 58 732,76 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny ve výši 27 462,85 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 401,48 Kč, smluvního úroku ve výši 29 696,37 Kč, poplatku za službu presto ve výši 237,39 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 934,67 Kč s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 4. 2024 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši až 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným příslušenstvím, včetně úroku ve výši 0,93 % denně a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný úvěr čerpal v částkách 17 000 Kč dne 30. 4. 2024, ve výši 5 000 Kč dne 8. 5. 2024, ve výši 4 000 Kč dne 8. 5. 2024, ve výši 16 999 Kč dne 21. 5. 2024, ve výši 8 000 Kč dne 6. 5. 2024, ve výši 11 026 Kč dne 26. 6. 2024 a ve výši 203 Kč dne 5. 9. 2024. Dle žalobkyně na jistinu zaplatil částku 34 765,12 Kč platbami ze dne 3. 5. 2024, 9. 5. 2024, 25. 6. 2024, 11. 7. 2024, 2. 8. 2024, 13. 8. 2024, 26. 8. 2024, 18. 9. 2024 a dne 27. 10. 2024. V souladu se smlouvou byly platby od žalovaného nejprve započteny na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vypověděla žalobkyně smlouvu a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru do 26. 2. 2025, což žalovaný nesplnil ani k předžalobní upomínce.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, popř., dospěje-li soud k závěru, že ještě zcela nezaplatil částku, která mu byla vyplacena, aby byl povinen dluh na jistině zaplatit. Proti žalobě brojil tím, že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, přitom v době uzavírání smlouvy byl závislý na sázkách, což z výpisu z jeho účtu bylo zjistitelné. Také brojil proti nepřiměřeně vysokému příslušenství. Dle žalovaného žalovaný žalobkyni zaplatil prostřednictvím své matky také částku 18 750 Kč dne 27. 10. 2024.

4. Dne 18. února 2025 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila.

5. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.:

6. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 4. 2024 ve spojení s vyjádřením žalovaného, který podpis smlouvy elektronicky potvrdil, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla vedena jednání za účelem uzavření v žalobě označené smlouvy. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl žalobkyni v rámci negociačních jednání sdělit, že dosahuje měsíčního příjmu ve výši 37 000 Kč čistého, celkové příjmy domácnosti činí 55 367 Kč, celkový počet osob v jeho domácnosti je 4, pravidelné výdaje na bydlení má žalovaný ve výši 10 000 Kč, žádné půjčky nesplácí a další nezbytné výdaje má v nulové výši. Žalobkyně soudu také předložila výpis příjmových transakcí z účtu žalovaného, který obsahuje jednotlivé blíže neidentifikované částky přiřazené k datu, jmenovitě v měsíci dubnu 2024 výpis obsahuje jednotlivé částky v souhrnné výši 268 735 Kč. Z přehledu plateb z titulu úvěru na účet žalovaného bylo prokázáno tvrzení žaloby o tom, že z titulu úvěru žalovanému celkem vyplatila částku 62 228 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný zavázal zaplatit spolu s jistinou také úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatky za volitelné služby. Z všeobecných obchodních podmínek smlouvy bylo zjištěno, že denní splátka se skládá ze splátky jistiny, úroku a poplatků (čl. 5.7), splátka bude použita nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny (čl. 5.14).

7. Výpisem z účtu žalovaného označeného ve smlouvě č, Anonymizováno, bylo také prokázáno, že žalobkyně zaplatila žalovanému částku celkem ve výši 62 228 Kč, dále tento výpis prokazuje, že žalovaný žalobkyni (na její účet pod VS čísla smlouvy) zaplatil dne 18. 9. 2024 částku 2 657,30 Kč, 26. 8. 2024 částku 4 517,38 Kč, 13. 8. 2024 částku 3 773,72 Kč, 2. 8. 2024 částku 4 951,02 Kč, 11. 7. 2024 částku 1 930,39 Kč, 25. 6. 2024 částku 2 895,56 Kč, dne 9. 5. 2024 částku 18 141,17 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 17 814,08 Kč, celkem tedy částku 56 680,62 Kč. Z čestného prohlášení , jméno FO, , matky žalovaného ze dne 24. 11. 2025 ve spojení s potvrzením banky o odchozí platbě bylo prokázáno, že matka žalovaného v jeho prospěch zaplatila žalobkyni dne 27. 10. 2024 částku 18 750 Kč, o čemž svědčí i žalobkyní tvrzení, které platbu z 27. 10. 2024 eviduje. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků k prokázání jejího tvrzení, že s odbornou péčí posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, když soud nemá z prohlášení žalovaného o tom, že má příjem 37 000 Kč náklady bydlení 10 000 Kč a žádné jiné výdaje ve spojení s výpisem plateb na jeho účet bez uvedení důvodu platby za prokázané splnění této povinnosti žalobkyní. Je mimo realitu, jestliže má dospělý člověk výdaje pouze na bydlení, žádné další výdaje, ověření tvrzeného příjmu ve výši 37 000 Kč tvrzeným výpisem plateb z účtu žalovaného v dubnu ve výši 268 735 Kč vzbuzuje minimálně pochybnosti o charakteru jednotlivých plateb.

8. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

12. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalovaného lichevní úvěr (úročení ve výši 339,45 % ročně bez zohlednění poplatku za každé čerpání úvěru, což je další skrytý úrok, vysoce převyšuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru) splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. K tomuto závěru soud vede zjištění z přehledu došlých plateb na účet žalovaného, kdy vůbec není zjevné, zda jednotlivé položky jsou příjem z žalovaného z výdělečné činnosti, či majetku, nebo jde o výplaty jiných úvěrů, účelové převody finančních prostředků apod. Soud tak z tohoto důkazu nemá za prokázané, že žalobkyně ověřila příjmovou stránku rozpočtu žalovaného s odbornou péči. Žalobkyně své důkazní břemeno v tomto směru neunesla. Soud tak shrnuje, že pro neprokázání splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost shledal smlouvu o revolvingovém úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zsu.

13. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 62 228 Kč žalobkyní žalovanému. Jak prokazují výpis z účtu žalovaného ve spojení s potvrzením o platbě z účtu matky žalovaného na úvěr, žalovaný žalobkyni celkem z titulu smlouvy o úvěru zaplatil částku 75 430,62 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni více, než od ní dostal, žalovaný se na úkor žalobkyně neobohatil. Žaloba byla proto a contrario § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku v celém rozsahu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

15. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků soudní poplatek doměřil.