217 C 121/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 148 664,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 821 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 321 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s úrokem z prodlení z částky 6 500 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 105 843,65 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 835,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 420,78 Kč, s úrokem z prodlení z částky 9 607,99 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s úrokem z prodlení z částky 52 428,99 Kč od 23. 4. 2024 do 24. 6. 2024 ve výši 14,75 % ročně, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 49 898,17 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 312,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 670,82 Kč, s úrokem z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 1 458 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 148 664,65 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.: Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 26. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, ač se žalovaný zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 36 300 Kč, úrokem ve výši 3 664 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 9 076 Kč a inkasním poplatkem za výběr splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 12 000 Kč v pravidelných 17 měsíčních splátkách po 7 120 Kč, svou povinnost nesplnil a dluží na jistině částku 49 898,17 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 2 530,82 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 27 758,82 Kč, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení případu částku 7 290,83 Kč, na inkasním poplatku částku 9 882,35 Kč, na smluvní pokutě částku 24 415,66 Kč, na úroku od 27. 3. 2024 do 22. 4. 2024 částku 2 420,78 Kč, na úroku z prodlení do 22. 4. 2024 částku 4 835,80 Kč. Mezi stejnou společností a žalovaným byla dále dne 28. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem za výběr splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 28. 11. 2023. Svou povinnost nesplnil a dluží na jistině částku 10 855,70 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 402,01 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 4 725 Kč, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení případu částku 1 476,72 Kč, na inkasním poplatku částku 1 928,57 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovaný nic dalšího nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem úvěru před uzavřením smluv a poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru šetřil úvěruschopnost žalovaného především na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, přičemž žalovaný v prohlášení vůči poskytovateli úvěru potvrdil, že veškeré údaje uvedl pravdivě. Přitom uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů by mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost každého jednat v právních vztazích poctivě (§ 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku), z této premisy poskytovatel vycházel při hodnocení informací od žalovaného. Žalobkyně při ústním jednání také zdůraznila, že důkaz výpisem věcí vedených pro žalovaného u Okresního soudu v Kladně je nepřípustným důkazem, neboť nebyl účastníky označen a nevyplynul z obsahu spisu. Soud by proto k němu neměl při závěru o skutkovém stavu věci přihlédnout.

3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.

5. Dne 10. prosince 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.

6. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

8. Z vyjádření žalobkyně ve spojení se zjištěním z pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatních pásek za červenec až září 2022 a dotazníku v žádosti o úvěr ve výši 60 000 Kč ze dne 26. 10. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný uvedl poskytovateli úvěru, že má příjem ve výši 28 478 Kč měsíčně ze zaměstnání, což bylo osvědčeno výplatními páskami a pracovní smlouvou, dále uvedl, že náklady na bydlení, včetně energií v nájemním bydlení hradí ve výši 3000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží měsíčně 4 250 Kč, srážky ze mzdy má ve výši 4 778 Kč, nemá žádné vyživované děti a je ženatý. Poskytovateli také uvedl, že má u něho dluhy ze dvou úvěru ve výši 65 072 Kč a 27 888 Kč, kdy mu zbývá doplatit 7 219 Kč a 23 888 Kč. Žádné jiné dluhy žalovaný v dotazníku neuvedl. Z dotazníku v žádosti o úvěr ve výši 15 000 Kč podepsaným žalovaným dne 28. 9. 2022žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 28 447 Kč, náklady na bydlení a energie v nájemním bytě ve výši 3 000 Kč, ostatní výdaje na životní potřeby ve výši 4 250 Kč, srážky ze mzdy ve výši 4 718 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 4 648 Kč a uvedl v , právnická osoba, jen dluh vůči poskytovateli úvěru v původní částce 65 072 Kč, se zůstatkem ve výši 11 867 Kč. Z výplatních pásek bylo dále zjištěno, že žalovanému jsou měsíčně sráženy částky 4 603 až 4 832 Kč. Výpisem věcí vedených pro osobu žalovaného u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že zdejší soud vydal pověření exekutorovi k vedení exekucí na majetek žalovaného, a to od roku 2015 v následujících řízeních.: sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku , Anonymizováno, ve výši 20 899 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 088 119,10 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku , Anonymizováno, ve výši 8 773,47 Kč, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku , Anonymizováno, ve výši 5 993 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku , Anonymizováno, ve výši 13 516,53 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku žalobkyně ve výši 7 573 Kč s příslušenstvím na základě platebního rozkazu vydaného zdejším soudem pod sp. zn. EPR , č. účtu, -5. Jde-li o důkaz výpisem věcí vedených pro žalovaného u zdejšího soudu tak soud má za to, že jde o důkaz proveditelný v řízení i bez výslovného návrhu účastníků, neboť tento důkaz v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř. je potřebný k prokázání skutkového stavu a vyplynul z obsahu spisu, neboť lustrace věcí pro osobu se vyhotovuje a zakládá do spisu v zájmu prokázání naplnění podmínek řízení, konkrétně neexistence překážky věci rozsouzené a věci zahájené ( § 83 odst. 1 a § 159a odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 103 o.s.ř. v provedení § 153 odst. 1 a § 153 a) Instrukce , právnická osoba, ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy č. 505/2001-Org. ). Byť primární důvod pro pořízení lustrace není prokázání skutkového stavu případu, soud poznatek významný pro posouzení případu nemůže ignorovat.

9. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 9. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalovanému vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil dne 29. 9. 2022 částku 2000 Kč, dne 26. 10. 2022 částku 2 000 Kč, dne 15. 12. 2022 částku 2 000 Kč, dne 27. 1. 2023 částku 2 000 Kč a dne 27. 2. 2023 částku 500 Kč.

10. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalovanému vyplatila úvěr ve výši 60 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 17 měsíčních splátkách po 7 120 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil dne 27. 10. 2022 částku 7 179 Kč, dne 15. 12. 2022 částku 8 000 Kč, dne 27. 1. 2023 částku 8 000 Kč a dne 27. 2. 2023 částku 500 Kč.

11. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by žalobkyni, či společnosti , právnická osoba, . zaplatil více, než se podává shora, nebo, že by na jeho straně byl právní důvod pro ponechání si peněz vyplacených v důsledku smluv o úvěru.

12. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 ve spojení s potvrzením pošty o expedici zásilek bylo prokázáno, že žalovaný byl společností , právnická osoba, . vyrozuměn o postoupení pohledávek z obou smluv oznámeními odeslanými na adresu žalovaného dne 21. 6. 2024. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem o postupovaných pohledávkách dokládá postoupení pohledávek z titulu smluv o úvěru společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání peněz.

13. Při ústním jednání dne 10. 12. 2024 byla žalobkyně po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvána k doplnění tvrzení a jeho prokázání, zda poskytovatel úvěru ověřoval pravdivost informací od žalovaného o výši nákladů na bydlení v nájmu, když částka 3 000 Kč je zcela mimo realitu nákladů na nájemní bydlení v regionu Kladenska v roce 2022,neboť z úřední činnosti je soudu známo, že tyto náklady se pohybují v řádu násobků. Žalobkyně k výzvě nic nedoplnila.

14. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

18. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a.s. a žalovaným nebyly smlouvy o úvěru platně uzavřeny z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu, neboť poskytovatel s odbornou péčí neposoudil, zda je ve schopnostech žalovaného úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Poskytovatel sice řádně ověřil tvrzené příjmy žalovaného, avšak dostatečně nezohlednil zadluženost žalovaného, kterou při vynaložení odborné péče měl a mohl zjistit z veřejného rejstříku exekucí a ostatně i z výplatních pásek a dotazníku, které o jiných dluzích, exekučně vymáhaných, svědčí také. Poskytovatel úvěru tak řádně neověřoval na výdajové stránce rozpočtu žalovaného nejenom jeho aktuální zadluženost, ale ani si nijak neověřil tvrzené zcela nereálné náklady na bydlení žalovaného ve výši 3 000 Kč v nájmu. Ověření pravdivosti zjevně podhodnocených výdajů na bydlení poskytovatelem úvěru žalobkyně ani netvrdila. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného zcela formálně s cílem lichevní úvěry (přislíbená plnění v souvislosti s úvěrovanou jistinou převyšují 50 % jistin; úročení, včetně platem plnících ekonomickou funkci úroku odpovídá úrokové sazbě 57,7 %, resp. u úvěru na 15 000 Kč sazbě ve výši 58,1 % ročně, přičemž obvyklá úroková sazba u obdobných úvěru dle databáze ARAD činila v září 2022 9,7 % ročně a v říjnu 2022 9,69 % ročně, jak prokazuje tato databáze České národní banky) poskytnout. Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrovaného postačí vyjít z informací spotřebitele a zákonného předpokladu, že ten jedná poctivě. V souladu se shora citovanou judikaturou tato obecná povinnost poctivého jednání nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalovaného o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek , právnická osoba, , které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji. Soud tak shrnuje, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu (k tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 in www. beck online).

19. V řízení bylo dále z podpisu a prohlášení žalovaného na úvěrových smlouvách prokázáno, že od společnosti , právnická osoba, .na základě neplatně uzavřených smluv obdržel částky 60 000 Kč a 15 000 Kč, přičemž z těchto částek vrátil celkem 23 679,01 Kč a 8 500 Kč. V důsledku přijetí částky 75 000 Kč a z toho nevrácení částky 42 821 Kč se tak žalovanému dostalo na úkor žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena dle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, jak prokazuje oznámení o postoupení pohledávky, bezdůvodného obohacení. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.

20. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě společnosti , právnická osoba, .. obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024, dané k poštovní přepravě stejného dne 21. 6. 2024. V souladu s domněnkou doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tak byl žalovaný vyzván k zaplacení dne 24. 6. 2024. Jestliže žalovaný dluh tohoto dne nezaplatil, dostal se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku. Co do rozdílu mezi důvodným úrokem z prodlení a žalovaným úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta.

21. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, smluvního úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, administrativních poplatků, poplatků za hotovostní výběr byl zamítnut a contrario § 1721 a § 1723 odst. 3 občanského zákoníku, protože při neplatně sjednaných smlouvách o úvěru povinnost zaplatit uvedené částky žalovanému z žádné smlouvy, či právního předpisu nevyplývá.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za stavu, kdy žalovaný byl ve věci více úspěšný než žalobkyně a žádné náklady řízení mu nevznikly.

23. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.