217 C 122/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 30 996 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 608 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 608 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 480,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 259,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 23. 4. 2024 do 24. 6. 2024, s úrokem z prodlení z částky 2 901,25 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s úrokem z prodlení z částky 10 608 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení ve výši 0,25 % ročně, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 305 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 30 996 Kč (sestávající z jistiny ve výši 12 941,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 892 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, úhrady za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 259,92 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, a zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku) s odůvodněním., že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 19. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č., hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem za výběr splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 19. 7. 2023. Svou povinnost nesplnila a dluží shora uvedené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná nic nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru šetřil úvěruschopnost žalované především na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, přičemž žalovaná v prohlášení vůči poskytovateli úvěru potvrdila, že veškeré údaje uvedla pravdivě. Přitom uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů by mohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost každého jednat v právních vztazích poctivě (§ 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku), z této premisy poskytovatel vycházel při hodnocení informací od žalované. Žalobkyně při ústním jednání také zdůraznila, že důkaz výpisem věcí vedených pro žalovanou u Okresního soudu v Kladně je nepřípustným důkazem, neboť nebyl účastníky označen a nevyplynul z obsahu spisu. Soud by proto k němu neměl při závěru o skutkovém stavu věci přihlédnout.

3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána.

5. Dne 10. prosince 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila.

6. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

8. Z vyjádření žalobkyně ve spojení se zjištěním z pracovní smlouvy žalované, z jejích výplatních pásek za únor až duben 2022 a dotazníku v žádosti o úvěr, podepsaného žalovanou dne 19. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná uvedla poskytovateli úvěru, že má příjem ve výši 13 392 Kč měsíčně ze zaměstnání, což je jediný příjem její domácnosti. Dále uvedla, že je rozvedená, náklady na bydlení, včetně energií v nájemním bydlení hradí ve výši 3000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží měsíčně 4 250 Kč, srážky ze mzdy má ve výši 3 524 Kč, nemá žádné vyživované děti a žádné dluhy neuvedla. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a jejím zaměstnavatelem dne 13. 1. 2022 bylo shledáno, že žalovaná pracuje na dohodu o pracovní činnosti uzavřenou na dobu určitou do 12. 1. 2023. Z výplatních pásek bylo dále zjištěno, že čistý příjem v únoru 2022 činil 10 582 Kč, z toho na exekuce bylo sraženo 1 716 Kč, mzda byla vyplacena zálohově ve výši 6 900 a dobírkou ve výši 1 966 Kč, v měsíci březnu 2022 činila čistá mzda 9 653 Kč, z toho na exekuce bylo sraženo 1096 Kč, zálohou bylo vyplaceno 3 960 Kč a na dobírku 4 347 Kč. Z výplatní pásky za duben 2022 bylo shledáno, že v tomto měsíci vznikl žalované nárok na čistou mzdu ve výši 19 942 Kč, na exekuce jí bylo z toho sraženo 7 762 Kč, zálohově vyplaceno 8 620 Kč a dobírkou 3 560 Kč. Výpisem věcí vedených pro osobu žalované u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že na majetek žalované bylo vedeno větší množství exekucí, z toho po roce 2015 zdejší soud vydal pověření exekutorovi k vedení exekucí na majetek žalované v následujících řízeních.: sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku , právnická osoba, ve výši 11 184 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku stejného oprávněného ve výši 97 851 Kč s příslušenstvím, sp. zn. , spisová značka, pro pohledávku dopravního podniku ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím. Jde-li o důkaz výpisem věcí vedených pro žalovanou u zdejšího soudu tak soud má za to, že jde o důkaz proveditelný v řízení i bez výslovného návrhu účastníků, neboť tento důkaz v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř. je potřebný k prokázání skutkového stavu a vyplynul z obsahu spisu, neboť lustrace věcí pro osobu se vyhotovuje a zakládá do spisu v zájmu prokázání naplnění podmínek řízení, konkrétně neexistence překážky věci rozsouzené a věci zahájené ( § 83 odst. 1 a § 159a odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 103 o.s.ř. v provedení § 153 odst. 1 a § 153 a) Instrukce , právnická osoba, ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy č. 505/2001-Org. ). Byť primární důvod pro pořízení lustrace není prokázání skutkového stavu případu, soud poznatek významný pro posouzení případu nemůže ignorovat.

9. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalované vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem částku 4 392 Kč.

10. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalobkyni, či společnosti , právnická osoba, . zaplatila více, než se podává shora, nebo, že by na jeho straně byl právní důvod pro ponechání si peněz vyplacených v důsledku smluv o úvěru.

11. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 ve spojení s potvrzením pošty o expedici zásilek bylo prokázáno, že žalovaná byla společností , právnická osoba, . vyrozuměna o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru, oznámení bylo odesláno dne 21. 6. 2024. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem o postupovaných pohledávkách dokládá postoupení pohledávky z titulu smlouvy o úvěru společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání peněz.

12. Při ústním jednání dne 10. 12. 2024 byla žalobkyně po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvána k doplnění tvrzení a jeho prokázání, zda poskytovatel úvěru ověřoval pravdivost informací od žalované o výši nákladů na bydlení v nájmu, když částka 3 000 Kč je zcela mimo realitu nákladů na nájemní bydlení v regionu Kladenska v roce 2022, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že tyto náklady se pohybují v řádu násobků. Žalobkyně k výzvě nic nedoplnila.

13. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

17. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a.s. a žalovanou nebyla smlouva o úvěru platně uzavřena z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu, neboť poskytovatel s odbornou péčí neposoudil, zda je ve schopnostech žalované úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení, resp. pokud by při posuzovaní úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí i na základě listin předložených žalovanou musel nutně dospět k závěru, že řádné splacení úvěru není v jejích finančních možnostech. Jak prokazují výplatní pásky a jak by nutně poskytovatel úvěru musel zjistit nahlédnutím do veřejného registru exekucí, na majetek žalované je vedeno hned několik exekucí, přičemž jedna pro pohledávku na jistině ve výši přes 90 000 Kč. Žalovaná uvedla v dotazníku nereální výdaje na bydlení v nájemním bytě ve výši 3 000 Kč a náklady na ostatní životní potřeby dospělé ženy ve výši 4 250 Kč, osvědčila měsíční částku na jejich zaplacení v únoru ve výši 8 896 Kč, v březnu ve výši 8 307 Kč, v dubnu ve výši 12 180 Kč, tedy ve dvou ze tří dokladovaných měsících by podle informací sdělených žalovanou a z listin, které doložila, žalovaná na zaplacení pravidelné splátky ve výši 1 992 Kč neměla dostatek peněz. Nad to poskytovatel ani dostatečně nezohlednil zadluženost žalované, zřejmě v částce nad 100 000 Kč, neověřoval ani na výdajové stránce rozpočtu tvrzené zcela nereálné náklady na bydlení žalované ve výši 3 000 Kč v nájmu. Ověření pravdivosti zjevně podhodnocených výdajů na bydlení poskytovatelem úvěru žalobkyně ani netvrdila. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované zcela formálně s cílem lichevní úvěr (přislíbené plnění v souvislosti s úvěrovanou jistinou převyšuje 50 % jistiny; úročení, včetně platem plnících ekonomickou funkci úroku odpovídá úrokové sazbě 58,1 % ročně) poskytnout. Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrované postačí vyjít z informací spotřebitele a zákonného předpokladu, že ten jedná poctivě. V souladu se shora citovanou judikaturou tato obecná povinnost poctivého jednání nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalované o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek , právnická osoba, , které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji a požadovat věrohodné doložení nákladů na bydlení. Soud tak shrnuje, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu (k tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 in www. beck online).

18. V řízení bylo dále z podpisu a prohlášení žalované na úvěrové smlouvě prokázáno, že od společnosti , právnická osoba, .na základě neplatně uzavřené smlouvy obdržela částku 15 000 Kč, přičemž vrátila celkem 4 392 Kč. V důsledku přijetí částky 15 000 Kč a z toho nevrácení částky 10 608 Kč se tak žalované dostalo na úkor žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena dle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, jak prokazuje oznámení o postoupení pohledávky, bezdůvodného obohacení. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.

19. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě společnosti , právnická osoba, .. obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024, dané k poštovní přepravě stejného dne 21. 6. 2024. V souladu s domněnkou doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tak byla žalovaná vyzvána k zaplacení dne 24. 6. 2024. Jestliže žalovaná dluh tohoto dne nezaplatila, dostala se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku. Co do rozdílu mezi důvodným úrokem z prodlení a žalovaným úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta.

20. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, smluvního úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, administrativních poplatků, poplatků za hotovostní výběr byl zamítnut a contrario § 1721 a § 1723 odst. 3 občanského zákoníku, protože při neplatně sjednané smlouvě o úvěru povinnost zaplatit uvedené částky žalované z žádné smlouvy, či právního předpisu nevyplývá.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za stavu, kdy žalovaná byla ve věci více úspěšná než žalobkyně a žádné náklady řízení jí nevznikly.

22. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.