217 C 125/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 45 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 15 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 3 583,32 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 142 Kč do 10 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 40 % měsíčně v částce 12 000 Kč, s úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 3 750 Kč s odůvodněním, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2024 úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Protože žalovaný úvěr řádně nehradil, byl zesplatněn nejpozději ke dni 3. 4. 2025. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.

4. Dne 16. prosince 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na ústním jednání opakovaně omluvila, a žalované, která se bez omluvy nedostavila.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024 ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného a jeho výplatními páskami bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru, z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému vyplatila dne 30. 10. 2024 a dne 1. 11. 2024 celkem částku 30 000 Kč na účet žalovaného označený v písemnosti nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru. Z výplatních pásek se podává, že žalobkyně měla k dispozici údaje o výši příjmu žalovaného za měsíce červenec 2023, srpen 2023 a září 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni se při kontraktačním procesu dostalo informace o průměrném příjmu žalovaného ve výši 25 743 Kč měsíčně čistého.

6. Dle listiny nazvané smlouva o úvěru byl úvěr splatný měsíčně ve splátkách nejméně ve výši splatných úroků, tj. s ohledem na 40 % úrok měsíčně, částkou 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ani netvrdila, jaká zjištění o pravidelných výdajích žalovaného před poskytnutím úvěru dostala a jak je ověřila. Posouzení úvěruschopnosti předpokládá nejenom zjištění a ověření pravidelného příjmu, ale také pravidelných výdajů. Soud tak neměl za prokázané, že žalobkyně s řádnou péčí před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z písemnosti nazvané zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2025 bylo shledáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zesplatněného úvěru, tj. i částky 30 000 Kč, do tří dnů. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 7. 8. 2025 ve spojení se zprávou pošty o převzetí zásilky k přepravě bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Je-li smlouva o úvěru podle § 87 z.s.u neplatná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus , jméno FO, a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

16. V souzeném případě žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb a nezbytnosti druhotného zadlužení, když prokázala, že ověřila pouze příjmovou stránku běžného rozpočtu žalovaného. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu, a proto je smlouva o úvěru dle § 87 zsu absolutně neplatná.

17. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak potvrzení o platbách ve spojení s písemností nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru prokazují, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno 30 000 Kč, přičemž žalovaný v řízení ani netvrdil, že cokoliv z této částky žalobkyni zaplatil, uložil soud žalovanému podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč. Při neplatné smlouvě byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný k výzvě věřitele, k čemuž došlo oznámením o zesplatnění úvěru. Splatnost dluhu tak nastala 3.4.2025.

18. Protože žalovaný v době splatnosti bezdůvodné obohacení nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

19. Co do nárokovaného kapitalizovaného smluvního úroku, jako i úroku z prodlení z této částky a co do smluvní pokuty byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalovaný nebyl a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku povinen tyto platby zaplatit.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná z 89 % (z jistiny a smluvní pokuty celkem 33750 Kč) a žalovaný z 11 %, soud proto přiznal žalobkyni 78 % náhrady nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1690 Kč (soudní poplatek byl vyměřen také z kapitalizovaného úroku celkem ve výši 1830 Kč, ač měl být vyměřen pouze z jistiny a smluvní pokuty) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33750 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud byl proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, povinen soudní poplatek doměřil. Nicméně, soudní poplatek byl vyměřen v nesprávné výši 1830 Kč jako 4 % z částky 45750 Kč, ač měl být vyměřen z částky 33750 Kč. Soudní poplatek ve výši 5 % z částky 33 750 Kč činí 1690 Kč. Soud proto podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení přeplatku.