217 C 18/2024
č. j. 217 C 18/2024-90
V PLATNOSTICitované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 211
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 6 § 419 § 513 § 561 § 562 § 1721 § 1723 § 1968 § 2395 § 2398 § 2399
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 87
Plný text
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 zaplacení částky 353 200 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 353 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,89 % ročně z částky 350 000 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 35 464,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 494,35 Kč, s úrokem ve výši 11,11 % ročně z částky 350 000 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62 721,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora označené částky (350 000 Kč jistina, 3 000 Kč poplatky) s příslušenstvím tak, jak shora uvedeno, s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalovaný čerpal pro podnikatelské účely úvěr ve výši 350 000 Kč, vyplacený převodem na jeho účet. Smlouva byla podepsána prostřednictvím ověřovacího klíče vygenerovaného bankou přímo pro žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 450 Kč počínaje 30. 11. 2022, což nesplnil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěru zesplatnila ke dni 12. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněného úvěru, což žalovaný nesplnil. K obraně žalovaného žalobkyně doplnila, že i případné neposuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru s ohledem na podnikatelství vztah stran nemá za následek neplatnost smlouvy, dále doplnila, že úrok byl sjednán ve smlouvě transparentně, přičemž výše pohyblivé složky úroku je seznatelná na veřejných webových stránkách žalobkyně.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz čj.: , Anonymizováno, ze dne , datum, , , který byl pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného v celém rozsahu zrušen.
3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, a to hned z několika důvodů. Dle žalovaného je smlouva o úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit, ve smlouvě není jakkoliv blíže určen účel úvěru, když zde jen povšechně uvedeno, že se úvěru poskytuje pro podnikatelské účely, takže nelze spotřebitelský charakter úvěru vyloučit.. Žalovaný taktéž namítá, že smlouva založená ve spise nijak neprokazuje, že byla uzavřena právě o tomto obsahu a právě se žalovaným jako úvěrovaným, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu, stejně jako pokyn k čerpání úvěru podepsal skutečně žalovaný. Jednání přímo žalovaného neprokazuje interní potvrzení banky o podepsání tzv. , Anonymizováno, , adresa, , zvláště, když žalobkyně neprokázala, že příslušné ověřovací údaje byly k dispozici pouze žalovanému. Nad to žalovaný také na svou obranu namítal, že smluvní úrok nebyl transparentně ve smlouvě sjednán, není zřejmé, proč se žalobkyně domáhá obchodního úroku ve výši 11,11 % ročně. Poukázal na to, že oznámení o výši úrokových sazeb mu nebylo řádně doručeno. Dle žalovaného žalobkyně nemůže nárokovat vedle sebe úrok smluvní a úrok sankční v důsledku prodlení. Proti příslušenství žalovaný také namítal, že požadovaný obchodní úrok je vzhledem ke své výši v rozporu s dobrými mravy, když obvyklý úrok za obdobné úvěry v době tvrzeného uzavření smlouvy činil podstatně méně. Dále žalovaný namítal netransparentnost nárokovaných poplatků a také, že v tvrzeném dluhu, konkrétně jistině, není zohledněna platba od žalovaného ze dne 31. 10. 2022. Žalovaný také poukázal na dle něho rozšířenou praxi, kdy banky vnucují lidem uzavření úvěrových smluv.
4. Z vyjádření žalovaného, jako i výpisem ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že v době tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru byl osobou samostatně výdělečně činnou podnikající živnostenským způsobem. Sídlo měl na shora v záhlaví označené adrese. Žalovaný učinil nesporným, že od žalobkyně převodem na svůj účet obdržel částku 350 000 Kč a tuto částku žalobkyni nevrátil.
5. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy.:
6. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně a její oprávnění působit jako banka.
7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou dle přípisu žalobkyně podepsal žalovaný dne , datum, v , Anonymizováno, elektronicky metodou , Anonymizováno, “ ve spojení s úvěrovými podmínkami banky pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby, dále sazebníkem žalobkyně a oznámením žalobkyně o úrokových sazbách účinného od 1. 8. 2023, soud zjistil, že na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému, identifikovanému také sídlem a identifikačním číslem úvěr ve výši 350 000 Kč výslovně účelově vázaný na profinancování potřeb vyplvajících z podnikatelské činnosti žalovaného, s tím že úvěr bude veden na účtu , Anonymizováno, , k čerpání úvěru mělo dojít nejpozději do 10. 10. 2022. Žalovaný se měl zavázal zaplatit bance poplatek ve výši 0,90 % ročně z nečerpaného úvěru, kdy poplatek je zúčtováván měsíčně, dále se měl zavázat platit poplatek za správu úvěru ve výši 100 Kč měsíčně a poplatky dle sazebníku banky, jež je spolu s úvěrovými podmínkami součástí smlouvy, měl se zavázat také zaplatit bance poplatek za realizaci úvěru ve výši 1 000 Kč. Vedle jistiny a poplatků měl žalovaný dle smlouvy platit žalobkyni z jistiny smluvní úrok ve výši součtu „RS KB v CZK“ a pevné odchylky ve výši 3,96 % ročně, to vše v 45 splátkách po 7 450 Kč splatných nejpozději do posledního dne v měsíci od 30. 11. 2022 a poslední splátce ve výši 7 300 Kč. V oznámení o úrokových sazbách banky účinných od 1. 8. 2023 byla „Referenční sazba KB (RS KB)“ stanovena ve výši 7,15 % ročně. Ze sazebníku poplatků platného od 4. 12. 2020 soud zjistil stanovení poplatku za první upomínku ve výši 350 Kč, za 2. a každou další upomínku ve výši 500 Kč. Z úvěrových podmínek pro podnikatele bylo shledáno oprávnění banky pro případ prodlenísz úhradou jakéhokoliv splatného peněžitého dluhu odstoupit od smlouvy a prohlásit veškeré dluhy klienta ze smlouvy za okamžitě splatné.
8. Z žádosti o čerpání úvěru, tj. zobrazení elektronického dokumentu, který dle potvrzení žalobkyně žalovaný elektronicky podepsal dne , datum, prostřednictvím metody KB klíče, bylo zjištěno, že žalovaný měl dát žalobkyni pokyn k vyplacení úvěru v souladu se smlouvou o úvěru ve výši 350 000 Kč ve prospěch účtu č.ú. , Anonymizováno, .
9. Výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č.ú.: , Anonymizováno, za období měsíce září 2022 bylo zjištěno vyplacení částky 350 000 Kč ze shora uvedeného úvěrového účtu dne 30. 9. 2022, dále bylo výpisem z tohoto běžného účtu shledáno, že jej žalovaný užíval i pro jiné bankovní operace, jako příjem nemocenské, placení služeb, že měl k účtu vydánu platební kartu a u žalobkyně veden také další účet č.ú. , Anonymizováno, , na který si poukázal , datum, částku 50 000 Kč. Z běžného účtu č, Anonymizováno, bylo ve prospěch úvěrového účtu sraženo 30. 9. 2022 1 000 Kč jako poplatek za realizaci úvěru.
10. Z historického výpisu úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr zaplatil pouze inkasovaný poplatek za rezervaci úvěru a dne 31. 10. 2022 částku 3 393,64 Kč, kterou byl umořen úrok v této výši. Žádná další platba na úvěr realizována nebyla. Z výpisu bylo dále shledáno úročení úvěru sazbou ve výši 11,26 % ročně do 31. 1. 2023, od 1. 2. 2023 sazbou ve výši 11,21 % ročně, od 1. 4. 2023 úrokem ve výši 11,16 % ročně a od 1. 8. 2023 úrokem ve výši 11,11 % ročně. Z historického výpisu z úvěrového účtu soud také zjistil ke dni 21. 9. 2023 dluh na jistině ve výši 350 000 Kč, na splatných úrocích ve výši 35 464,82 Kč, na úroku z prodlení ve výši 5 494,35 Kč, na poplatcích částku 3 000 Kč (100 Kč za správu úvěru ze dne 1. 10. 2022, 31. 10. 2022, 1. 11. 2022, 30. 11. 2022, 31. 12. 2022, 31. 1. 2023, 28. 2. 2023, 31. 3. 2023, 30. 4. 2023, 31. 5. 2023 a 30. 6. 2023, dále 4 x 500 Kč jako poplatek za upomínky).
11. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne 30. 8. 2023 ve spojení s poštovní dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr pro neplacení okamžitě zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celkového dluhu ve výši 389 762,84 Kč (dle stavu ke dni 29. 8. 2023) do 12. 9. 2023. Zesplatnění osobně převzal žalovaný dne 5. 9. 2022.
12. Ze statistických informací o vývoji úrokových sazeb v České republice České národní banky soud zjistil, že obvyklá úroková sazba podnikatelských úvěrů poskytovaných bankami , právnická osoba, činila v září 2022 8,75 % ročně.
13. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo soudem prokázáno upomenutí žalovaného o zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 2 občanského zákoníku Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
16. Podle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
17. V projednávaném případě soud ze zobrazení elektronického dokumentu nazvaného „smlouva o úvěru“ s podpisem žalovaného tzv. , adresa, ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného, který prokazuje nejenom přijetí výplaty úvěru ve výši 350 000 Kč, ale také, že žalovaný prostřednictvím tohoto účtu platil své závazky a přijímal plnění, soud uzavřel na účelovost obrany žalovaného, že smlouvu o úvěru nesjednal, s jejím obsahem nebyl seznámen a pokyn k čerpání úvěru nedal, když prokazatelně prostřednictvím bankovních služeb žalobkyně své platební transakce běžně realizoval, takže ověřovací údaje od banky k ověření své identity při jednání s bankou musel nutně mít k dispozici. Žalovaný také částku 350 000 Kč obdržel, aniž by za dobu od poskytnutí 30. 9. 2022 až do řízení před soudem důvod jejího vyplacení řešil, z čehož lze dovodit, že v době vyplacení částky o jejím původu pochybnosti neměl. Částku odpovídající jistině úvěru dosud nevrátil, což učinil nesporné. Elektronické ověření totožnosti jednající osoby užívané bankami se v praxi ukázalo natolik věrohodné, že dokonce stát umožňuje svým občanům jednat v záležitostech veřejné správy prostřednictvím bankovních identit. Soud proto pokládá ověření identity žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, jako i při pokynu k čerpání úvěru prostřednictvím bankovního klíče za věrohodné a uzavřel, že žalovaný a žalobkyně ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 2395 občanského zákoníku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši 350 000 Kč, avšak v rozporu se smlouvou jej ve sjednaných pravidelných splátkách nevrátil.
18. Z účelového určení úvěru pro financování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti tak, jak je výslovně uvedeno ve smlouvě o úvěru, ve spojení s nesporným tvrzením, že žalovaný v době sjednávání úvěru a jeho čerpání podnikal, soud dospěl k závěru, že žalovaný neuzavřel smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu zákonné definice § 419 občanského zákoníku, a proto, i kdyby žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, neměla by tato skutečnost za následek neplatnost smlouvy o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Obrana žalovaného o nejednoznačném určení účelu úvěru pro podnikatelské účely je lichá. Odporovalo by běžné praxi a jejím potřebám, jestliže by podnikatelský úvěr musel být účelově vázán na konkrétní platební povinnosti podnikatele, jak předjímá v obraně žalovaný. Konkrétní využití prostředků z úvěru žalovaným nemůže zpětně smluvenou podnikatelskou povahu úvěru zvrátit. Jestliže by prostředky využil jinak, nebo dokonce již při uzavírání smlouvy měl v úmyslu peníze využít mimo své podnikání, mohlo by jeho jednání naplňovat znaky úvěrového podvodu (§211 trestního zákoníku). Ze své případné nepoctivosti by nemohl v projednávaném případě podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku těžit.
19. Smlouva o úvěru ve spojení s oznámením banky o úrokových sazbách a historickým výpisem z účtu prokazují, že úrok byl ve smlouvě ve spojení s oznámeními banky o úrocích smluven jako součet pohyblivé referenční sazby žalobkyně dle platného oznámení a pevné sazby 3,96 % ročně, což od 1. 8. 2023 představuje smluvní úrok ve výši 11,11 % ročně. Z historického výpisu z účtu má soud za prokázané předchozí výše referenční sazby tak, jak se z tohoto důkazu podává a je uvedeno výše. Vzhledem k prokázanému obsahu smlouvy o úvěru, podle kterého jsou oznámení o úrokových sazbách, jako i obchodní podmínky a sazebník poplatků součástí smlouvy o úvěru a skutečnosti, že žalovaný tento elektronický dokument podepsal, má soud za prokázané, že žalobkyně v rámci kontraktačního procesu před podepsáním smlouvu umožnila žalovanému seznámit se s platnými obchodními podmínkami, sazebníkem a oznámením o úrokových sazbách. Obrana žalovaného, že nebyl seznámen s oznámením o úrokových sazbách a ten mu nebyl zaslán, je proto nedůvodná. Za stavu, kdy žalovaný úvěr čerpal (jak je nesporné) a výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný na jistinu ničeho nezaplatil, když z platby z října 2022 byla zaplacen úrok, dále, za stavu, kdy výpis z úvěru prokazuje výši kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 21. 9. 203 v částce 35 464,82 Kč, soud podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a smluvní úrok tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.
20. Smluvený úrok ve výši přes 11 % ročně vzhledem ke své výši v porovnání s prokázanou obvyklou úvěrovou sazbou v době uzavření smlouvy 8,75 % ročně není v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatný. V souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutím NS ČR sp. zn. , spisová značka, , popř. , spisová značka, , a zejména sp. zn. , spisová značka, , na něž soud odkazuje, se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže je v rozporu s obecně uznávaným souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, jako takové jsou tedy měřítkem etického hodnocení konkrétní situace z pohledu poctivého jednání a slušnosti. Jde-li o sjednaný úrok mezi podnikateli nelze jen z jeho výše dovozovat na neplatnost sjednání pro rozpor s dobrými mravy, ale nutno přihlédnout i k dalším okolnostem případu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), nicméně, v projednávaném případě je i samotná výše úrokové sazby, která nedosahuje ani jednoho násobku obvyklého úroku, s dobrými mravy souladná.
21. Podle § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení se smlouvou o úvěru a obchodními podmínkami, jako i výpisem z úvěrového účtu má soud za prokázané, že mezi účastníky byla sjednána povinnost žalovaného platit poplatek za správu úvěru ve výši 100 Kč měsíčně a poplatek za 2. a další upomínku o zaplacení ve výši 500 Kč. Za období od září 2022 do konce srpna 2023 vznikla žalovanému povinnost zaplatit 11 poplatků za správu úvěru, z čehož mu vznikl dluh na 10 poplatcích. Dále výpis z úvěru prokazuje, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit 4 x 500 Kč jako poplatek za upomínání. Soud proto podle § 1723 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení se smlouvou o úvěru uložil žalovanému zaplatit na poplatcích částku 3 000 Kč, když výši jednotlivého poplatku, vedení účtu a upomínání žalovaného má soud za prokázané ze sazebníku, historického výpisu a upomínky.
22. Protože pro případ prodlení s placením bylo ve smlouvě ve spojení s obchodními podmínkami smluveno oprávnění žalobkyně úvěr okamžitě zesplatnit, což učinila, jak prokazuje výzva k okamžitému zaplacení úvěru ve spojení s poštovní dodejkou, byl celkový dluh ze smlouvy o úvěru splatný do 12. 9. 2023. Jestliže jej žalovaný zesplatněný úvěr nezaplatil, dostal se prodlení a je povinen zaplatit žalobkyni podle § 1968 občanského zákoníku ve spojení s § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení. V žalobě žalobkyně nárokuje úrok z prodlení nižší, než činí zákonná sazba 15 % . Nelze přisvědčit žalovanému v zákonné nedovolenosti dvojího úročení jistiny, jednou smluvním obchodním úrokem a jednou úrokem z prodlení, když každý z těchto úroků má jinou ekonomickou funkci – první je cenou úvěrovaných peněz, druhý sankčním institutem v důsledku porušení platební povinnosti. Podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky i úroky z prodlení a také náklady spojené s uplatněním pohledávky. Posledně jmenované příslušenství ve výši 1 200 kč bylo žalovanému uloženo zaplatit dle § 513 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 721,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 353 200 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhrada za zmeškaný čas za dostavení se zástupce žalobkyně k ústnímu jednání dne 15. 3. 2024 v 8:30 hodin, které se nekonalo pro akutní onemocnění žalovaného k žádosti o odročení jednání doručené do datové schránky soudu dne , datum, v 21:05 hodin, podle § 13 odst. 2 a.t. ve výši 4 870 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 160 Kč ve výši 8 433,60 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.