217 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky ve výši částka, dále kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky tak, jak ve výrocích uvedeno a smluvní pokuty ve výši částka. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena po posouzení úvěruschopnosti žalovaného smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaný čerpal jistinu ve výši částka, kterou se zavázal zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, nejpozději do datum, což nesplnil, když zaplatil jen částku částka. Pro případ prodlení se splácením byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta denně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba vyšla z prohlášení žalovaného, v němž uvedl své příjmy, výdaje, zaměstnání, číslo svého občanského průkazu, přičemž povinností žalovaného bylo uvádět údaje podle pravdy. Poskytovatel takto zjistil, že žalovanému po zaplacení pravidelných výdajů zůstává částka částka, což bylo vyhodnoceno jako dostačující pro splacení úvěru ve výši jistiny částka.

4. Ve věci bylo dne datum jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právnická osoba a žalovaným ve spojení s předsmluvními informacemi a žádostí o úvěr ze dne datum vyplněné a podepsané žalovaným bylo shledáno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši částka, kdy žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných14 měsíčních splátkách po částka zahrnujících vedle splátky jistiny také splátku kapitalizovaného úroku ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši částka. Z žádosti o úvěr a předložených výplatních pásek žalovaného, dále pracovní smlouvy žalovaného a první strany smlouvy o podnájmu bytu bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy šetřil dotazníkovým způsobem a předložením předně uvedených listin úvěruschopnost žalovaného s těmito zjištěnými informacemi.: Žalovaný dle svého vyjádření je hlášen k trvalému pobytu na adrese ohlašovny trvalého pobytu, je zaměstnán s příjmem ve výši částka měsíčně čistého (pracovní poměr doložen pracovní smlouvou na dobu neurčitou od roku 2017, příjem doložen výplatními páskami), je svobodný s vyživovací povinností ve výši částka měsíčně, náklady na bydlení a energie má měsíčně ve výši částka, když dle svého sdělení bydlí u rodičů, avšak z předložené první strany podnájemní smlouvy se podává, že bydlí v podnájmu s neuvedenými výdaji, náklady na dopravu, jídlo a ostatní osobní náklady má v měsíční výši částka dle svého prohlášení. Výpisem věcí vedených pro žalovaného u Okresního soudu v Kladně bylo prokázáno, že od roku 2011 až do roku 2018 bylo na majetek žalovaného nařízeno celkem 7 exekucí, z toho v roce 2014 exekuce pro pohledávku společnosti obchodující s pohledávkami z úvěru od nebankovního poskytovatele pro jistinu ve výši částka, pro pohledávku telekomunikačního operátora ve výši jistiny částka, v roce 2015 pro pohledávku společnosti obchodující s pohledávkami ze spotřebitelských úvěrů ve výši jistiny částka, v roce 2018 pro pohledávku typově stejného věřitele pro jistinu ve výši částka, v roce 2018 pro pohledávku na výživném nezletilého dítěte. V roce 2020 byl pověřen exekutor vedením exekuce na majetek žalovaného pro pohledávku věřitele obchodujícího s pohledávkami ze spotřebitelských úvěrů ve výši jistiny částka, následují do roku 2021 včetně další exekuce z typově stejných pohledávek, přiznaných v soudních řízeních vedených u zdejšího soudu proti žalovanému v letech 2018 a 2020. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným byla postoupena společností právnická osoba žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení žalobkyní dopisem ze dne datum a pokusem o osobní výzvy ze dne datum a datum. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby dopisem ze dne datum. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na dluh vůči žalobkyni, či jejího právního předchůdce zaplatil více než částku částka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dáel jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne datum se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona číslo obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus jméno příjmení a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE číslo podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

14. Z rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne datum tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

15. V souzeném případě soud po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb, když sice zjistila, že žalovaný je zaměstnaný s příjmem ve výši přes částka měsíčně čistého, avšak dostatečně s odbornou péčí nezhodnotila výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, neboť se spokojila s rozporným tvrzením žalovaného, že má běžné výdaje na bydlení ve výši částka za bydlení u rodičů, ač se ze smlouvy o podnájmu podává poznatek, že žije v podnájmu sjednaného pro jeho osobu s blíže neurčenými výdaji, které s ohledem na běžnou výši podnájmu budou stěží dosahovat částky částka, dále se spokojila s údajem o běžných ostatních životních výdajích ve výši životního minima v částce částka (§ 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), které jsou ve vztahu k obvyklým životním nákladům dospělého muže žijícího nad hranicí hmotné nouze ve straně, ošacení, nákladech na služby elektronických komunikací a minimální zájmovou činnost značně podhodnocené, neověřovala si pravdivost tvrzení žalovaného o jeho pravidelných splátkách úvěrů a výživného pouze ve výši částka měsíčně, např. minimálně náhledem do evidence exekucí, či dotazem na registr poskytovatelů nebankovních úvěrů, či předložením výpisu z účtu žalovaného, byť se jí dostalo poznatku o tom, že žalovaný je hlášen k trvalého pobytu na adrese Magistrátu Statutárního města Kladna, což samo o sobě v obecné rovině vyvolává pochybnost o řádném plnění jeho závazků. Soud proto uzavřel, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo v daném případě před poskytnutím úvěru provedeno ze strany poskytovatele zcela formálně s cílem získat takové údaje, které by sjednání závazku žalovaného ve výši částka měsíčně vyhovovaly, nikoliv však s cílem naplnit smysl a účel zákonné povinnosti poskytovatele posoudil úvěruschopnost žalovaného.

16. Zjištění o soudních řízeních o zaplacení dlužných částek a o vedení exekuce na majetek žalovaného v letech 2015 až 2018 velmi zpochybňují tvrzení žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

17. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak smlouva o úvěru prokazuje, že při jejím uzavření byla žalovanému vyplacena hotovostní částka částka, přičemž z ní zaplatil jen částka, dostalo se žalovanému na základě této neplatné smlouvy na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši částka.

18. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, které žalobkyně odvozuje ze smlouvy o úvěru, včetně obchodních podmínek, tak pro jejich přiznání zde není pro neplatnost smlouvy právní důvod. V této výši nevznikla žalobkyni ani majetková újma v příčinné souvislosti s prodlením žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, když soud má za to, že výzvy k plnění nad výzvu v oznámení o postoupení pohledávky a v předžalobní upomínce nebyly vynaloženy účelně k vymožení pohledávky, ale z důvodu navýšení původního dluhu. Nárok na smluvní pokutu byl zamítnut pro neprokázání platného sjednání smluvní pokuty mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně.

19. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění z datum ve spojení s poštovním podacím archem, dokládajícím předání k poštovní přepravě dne datum, s přihlédnutím k domněnce dojití dle § 573 občanského zákoníku prokazují, že žalovaný byl vyzván k zaplacení i částky částka dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od datum ve výši úrokové sazby dle žaloby, když soud nemůže jít ve svém rozhodnutí nad petit žaloby. Co do rozdílu mezi důvodným nárokem na úrok z prodlení a úrokem z prodlení v žalované výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 54,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,39 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,61 % z punkta ve výši jistiny + smluvní pokuty, ostatní nároky na poplatky sjednané ve smlouvě jsou svou podstatou příslušenstvím pohledávky). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí. Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.