217 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno zaplacení částky 15 820 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 250 Kč, co do úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 11. 12. 2024 do 20. 12. 2025 ve výši 12,75 % ročně, dále z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení ve výši 1,25 % ročně, dále z částky 3 250 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, dále co do částky 2 000 Kč a částky 2 570 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 344 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 11. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho účet jistinu ve výši celkem 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 11. 11. 2024, což nesplnil, když na dluh zaplatil pouze částku 1 820 Kč. Na jistině a poplatku tak žalovaný dluží částku 13 250 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 000 Kč, z důvodu prodlení se zaplacením dlužil také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 10 000 Kč za období od 11. 12. 2024 do 23. 2. 2026 kapitalizovanou částkou 4 390 Kč, která byla umořena z částečné úhrady žalovaného.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Dne 21. 4. 2026 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně a žalovaný se bez omluvy nedostavil.

5. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

6. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2024, všeobecných smluvních podmínek spolu s potvrzením o platbě z účtu žalobkyně a odeslání autorizační korunové platby z účtu žalovaného soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy z důvodu této smlouvy žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 11. 11. 2024 částku 2 000 Kč a částku 8 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaná měl zavázat zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč (čl. 1.2 smlouvy o zápůjčce), dále pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náklady na vymáhání ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku, ve výši 100 Kč za emailovou upomínku, 50 Kč za telefonickou upomínku a 30 Kč za výzvu k úhradě formou SMS, dále částku 1000 Kč za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, částku 500 Kč za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře, 1 800 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně, žalovaný zaplatila žalobkyni pouze částku 1 820 Kč, o níž byla snížena smluvní pokuta. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu podáním daným k poštovní přepravě dne 17. 12. 2025.

7. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 3. 2025 č.j. 217 C 23/2026-25 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně zůstala nečinná, ústního jednání, při němž by ji soud vyzval k doplnění žaloby po kvalifikovaném poučení dle § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. se nedostavila. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného neposoudila.

8. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…13. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalovaného spotřebitelský úvěr zaplatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení.

14. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 10 000 Kč žalobkyní žalovanému. Soud proto podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč.

15. Co do poplatků za poskytnutí zápůjčky (tj. smluvního úroku), smluvních nákladů na vymáhání pohledávky za upomínky a smluvní pokuty byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť žalovaného a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku k tomuto plnění nezavazuje žádný právně relevantní důvod.

16. V případě skutkového a právního závěru o neplatně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného je dluh z bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věty druhé zsu splatný v době dle možností spotřebitele. Jde o speciální ustanovení o splatnosti dluhu ve vztahu k § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil, soud proto určil splatnost pohledávky žalobkyně z bezdůvodného obohacení dle obecné úpravy o splatnosti pohledávek k výzvě věřitele podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že první výzvou k plnění prokazatelně doručenou do dispoziční sféry žalovaného byla až předžalobní výzva daná k poštovní přepravě dne 18. 12. 2025. V souladu s domněnkou doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tak byla pohledávka splatná dne 20. 12. 2025.

17. Jestliže žalovaný ve lhůtě splatnosti dluh z bezdůvodného obohacení nezaplatil, dostal se dle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je proto podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/213 Sb. povinen platit úrok z prodlení. Tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

18. Co do zbytku byl úrok z prodlení z důvodu absence prodlení a také pro nedůvodnost jistiny zamítnut.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchů účastníků ve věci, žalobkyně úspěšná ze 56,1 %, žalovaný z 43,9 %, žalobkyně má proto nárok na 12,2 % náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 820 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč v částce 315 Kč. Ze 100 % činí náklady řízení částku 2 815 Kč.

20. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, ač podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou první písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí částku 1000 Kč. Soud proto soudní poplatek doměřil.