217 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 21 771,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 300 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 16 071,05 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 430,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 717,06 Kč, úroku z prodlení z částky 9 660,41 Kč od 22. 10. 2025 do 25. 11. 2025 ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení z částky 3 360,41 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku z prodlení z částky 6 300 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 1,25 % ročně, dále úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 9 660,41 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 218 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem částky 21 771,05 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1430,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 717,06 Kč a dále, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku) s následujícím odůvodněním.: Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, a žalovanou byla dne 31. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou kapitalizovaný úrok ve výši 5 965 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 398 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 421 Kč do 29. 8. 2024. Svou povinnost nesplnila, řádně a včas nesplácela, celkem zaplatila částku 5 700 Kč, na jistině dosud dluží částku 9 660,41 Kč, na poplatku částku 6 110,64 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou kapitalizoval částkou 6 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná nic dalšího nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru před uzavřením smluv a poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že informace od žalované poskytovatel úvěru zadal do zákaznické karty a ověřil je z dokladů tam uvedených. I kdyby nebyla úvěruschopnost posouzena v souladu se zákonem, má žalobkyně za to, že by tato skutečnost měla za následek pouze relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byl soudem vyzvána.

5. Dne 21. 4. 2026 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila.

6. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

8. Z žádosti o úvěr (zákaznické karty) ze dne 31. 8. 2023 ve spojení s rozhodnutím , právnická osoba, o přiznání invalidního důchodu žalované a poštovním ústřižkem o výplatě důchodu bylo zjištěno, že v 31. 8. 2023 žalovaná úvěrujícímu prohlásila, že dosahuje příjmu z invalidního důchodu ve výši 5 385 Kč, což také doložila, dále prohlásila, že má jeden zdroj příjmu, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí ve sdíleném bydlení, aniž by to bylo blíže specifikováno, počet členů domácnosti se z prohlášení nepodává, celkový čistý příjem domácnosti dle prohlášení dosahuje 30 000 K, aniž by bylo blíže rozvedeno a ověřeno předložením dokumentů. Odhadované měsíční výdaje žalované dosahují částky 3 500 Kč.

9. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2023 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalované vyplatila úvěr ve výši 12 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 9 863 Kč, sestávajícího z úroku ve výši 5 965 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 398 Kč, v pravidelných 52 týdenních splátkách po 421 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z nezpochybněného tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 5 700 Kč, další platby žalovaná ani netvrdila a ani se nepodávají z obsahu spisu.

10. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem prokazují, že žalovaná byla společností , právnická osoba, vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvána k zaplacení dluhu, písemnosti byly dány k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání peněz.

11. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zsu (ve znění účinném od 29. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 již výslovně s porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči spojuje absolutní neplatnost smlouvy.

17. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou nebyla smlouva o úvěru platně uzavřena z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu, neboť poskytovatel s odbornou péčí neposoudil, zda je ve schopnostech žalované úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Poskytovatel sice ověřil jediný žalovanou deklarovaný příjem z invalidního důchodu ve výši 5 385 Kč, avšak již vůbec neověřoval tvrzený významný příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, nešetřil ani kolik členů má domácnost žalované. Na výdajové stránce si nijak neověřil tvrzení žalované o o jejích celkových odhadovaných životních nákladech ve výši 3 500 Kč měsíčně, což je částka, z níž bylo nereálné v České republice v roce 2023 zaplatit životní náklady v základních potřebách včetně bydlení dospělého člověka. Ověření pravdivosti zjevně podhodnocených výdajů na život poskytovatelem úvěru žalobkyně ani netvrdila. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované zcela formálně s cílem lichevní úvěr (přislíbená plnění v souvislosti s úvěrovanou jistinou převyšují 50 % jistin; úročení, včetně platem plnících ekonomickou funkci úroku odpovídá úrokové sazbě 60,478 % ročně) poskytnout. Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrovaného postačí vyjít z informací spotřebitele a zákonného předpokladu, že ten jedná poctivě. V souladu se shora citovanou judikaturou tato obecná povinnost poctivého jednání nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalované o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek , právnická osoba, , které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji. Soud tak shrnuje, že nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze zákona podle § 87 odst. 1 zsu ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

18. V řízení bylo dále z podpisu žalované na úvěrové smlouvě prokázáno, že ta od společnosti , právnická osoba, na základě neplatně uzavřené smlouvy obdržela částku 12 000 Kč, přičemž vrátila pouze částku 5 700 Kč. Na straně žalované tak vzniklo v důsledku přijetí a ponechání si částky 6 300 Kč bezdůvodné obohacení, které je povinna věřiteli podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku vydat. Protože pohledávka za žalovanou z neplatné smlouvy byla postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku na žalobkyni, přičemž při postoupení nároku z neplatné smlouvy je postoupen na postupníka nárok na vydání bezdůvodného obohacení, uložil soud žalované povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni jako novému věřiteli.

19. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pro žalované plnění absentuje při neplatně uzavřené smlouvě o úvěru právní důvod (a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku).

20. Protože žalovaná skutečnosti rozhodné pro posouzení jejích možností zaplacení bezdůvodného obohacení ani netvrdila, byl její dluh splatný podle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě věřitele, kterým byla prokazatelně až výzva spojená s oznámením postoupení pohledávky, jež se do dispozice žalované dostala dne 24. 11. 2025, jak prokazuje zjištění o dání písemnosti k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025 za užití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku.

21. Nezaplacením dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaná dostala do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku byl nárok na úrok z prodlení zamítnut pro nedůvodnost jistiny a absenci prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za stavu, kdy žalovaná byla ve věci úspěšnější a žádné náklady řízení jí nevznikly.

23. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.