217 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 45 391,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 965,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 965,88 Kč od 12. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 42 415,42 Kč s úrokem z prodlení z částky 18 759,13 Kč od 12. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a co do částky 1 010,27 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 454 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 45 391,57 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny ve výši 19 726,64 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 342,65 Kč, smluvního úroku ve výši 23 656,29 Kč, poplatku za službu presto ve výši 600,18 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 43,97 Kč, poplatku za službu „informační servis“ ve výši 11,57 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 1 010,27 Kč s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 24. 3. 2025 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši až 19 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným příslušenstvím, včetně úroku ve výši 1,02 % denně a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatkem za služby klidné spaní, za službu presto a za službu informační SMS servis. Žalovaná úvěr čerpala částkami 2 500 Kč dne 1. 5. 2025, 500 Kč dne 1. 5. 2025, 823 Kč dne 15. 5. 2025 a částkou 16 000 Kč dne 24. 3. 2025, přičemž na jistinu dle žalobkyně zaplatila dne 23. 4. 2025 částku 23,11 Kč, dne 25. 5. 2025 částku 40,44 Kč a dne 8. 7. 2025 částku 32,92 Kč. Žalovanou zaplacené platby byly podle smlouvy zahrnuty nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a nakonec na splátku jistiny. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, vypověděla žalobkyně smlouvu a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru do 11. 10. 2025, což žalovaná nesplnila ani k předžalobní upomínce.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Dne 21. 4. 2026 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila, a žalované, která se bez omluvy nedostavila.

5. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.: Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2025 ve spojení se záznamem o ověření bankovní identity žalované bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla vedena jednání za účelem uzavření v žalobě označené smlouvy. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná měla žalobkyni v rámci negociačních jednání sdělit, že dosahuje měsíčního příjmu ve výši 33 000 Kč čistého, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 24 322 Kč, žalovaná žije v dvoučlenné domácnosti, s pravidelnými měsíčními výdaji na bydlení ve výši 23 307 Kč, půjčky splácí po 5 000 Kč, má tedy dle vyhodnocení žalobkyně disponibilní příjem ve výši 6100 Kč. Žalobkyně soudu také předložila výpis příjmových transakcí z účtu žalované, který obsahuje jednotlivé blíže neidentifikované částky přiřazené k datu, jmenovitě v měsíci březnu 2025 výpis obsahuje jednotlivé částky v souhrnné výši 55 396 Kč, v únoru 2025 v celkové výši 50 196 Kč. Z přehledu plateb z titulu úvěru na účet žalované bylo prokázáno tvrzení žaloby o tom, že žalobkyně vyplatila žalované celkem 19 823 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou také úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatky za volitelné služby. Z všeobecných obchodních podmínek smlouvy bylo zjištěno, že denní splátka se skládá ze splátky jistiny, úroku a poplatků (čl. 5.7), splátka bude použita nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny (čl. 5.14).

6. Z předpisu denních splátek ke smlouvě o úvěru ve spojení s touto smlouvou a tvrzením žalobkyně o platbách na jistinu úvěru ze strany žalované bylo prokázáno, že s ohledem na předcházení umoření příslušenství před jistinou bylo žalované celkem vyměřeno ke dni její poslední platby na úvěr na úroku a poplatcích 17 760,65 kč, na jistině měla zaplatit 130,03 Kč.

7. Z elektronické upomínky ze dne 11. 10. 2025 byla shledán výzva žalobkyně žalované k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, včetně jistiny. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 ve spojení s potvrzením o podání upomínky k poštovní přepravě bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového tvrzeného dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 47 405,77 Kč.

8. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

14. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalované lichevní úvěr (úročení ve výši 370,84 % ročně bez zohlednění poplatku za každé čerpání úvěru, což je další skrytý úrok, vysoce převyšuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru) splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Soud má za to, že výpis pouze příjmů z účtů žalované bez jejich bližší identifikace nelze považovat za řádné ověření příjmů spotřebitele, neboť příjmová stránka zahrnuje jakékoliv kladné položky na účtu, např. i čerpání jiných úvěrů. Pravidelné výdaje na splátky půjček či jiné výdaje než na bydlení (když výše udávaných nákladů na bydlení odpovídá realitě) žalobkyně vůbec neověřovala. Přitom jen splátka jistiny a úroku z úvěru od žalobkyně při čerpání celého úvěrového rámce 19 900 Kč, při splatnosti jeden rok by dosáhla částky 7 825 Kč měsíčně (roční kapitalizovaný úrok z úvěru při sjednané úrokové sazbě činí 73 999,34 Kč). Poskytnutý úvěr za podmínek dokládaných smlouvou o revolvingovém úvěru by nebyl pro žalovanou zaplatitelný ani při udávaném příjmu 33 000 Kč měsíčně čistého a uvedených nákladech na bydlení 23 307 Kč a výdajích na splátky dalších úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků k prokázání jejího tvrzení, že s odbornou péčí posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, např. že měla k dispozici i jiné informace o majetku žalované, nebo podílu druhé spolu žijící osoby na nákladech domácnosti.

15. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 19 823 Kč žalobkyní žalované a dále, jak prokazuje přehled plateb spolu se smlouvu a tvrzením žalobkyně o přijatých platbách na jistinu, že žalovaná žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru zaplatila celkem částku 17 857,12 Kč (17 760,65 Kč na úroky a poplatky, 96,47 Kč na jistinu). Žalované se tak dostalo na úkor žalobkyně jako ochuzené z titulu neplatně uzavřené smlouvy bezdůvodného obohacení ve výši 1 965,88 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni.

16. Co do smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť žalované a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku k tomuto plnění nezavazuje žádný právně relevantní důvod.

17. V případě skutkového a právního závěru o neplatně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované je dluh z bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věty druhé zsu splatný v době dle možností spotřebitele. Jde o speciální ustanovení o splatnosti dluhu ve vztahu k § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Protože žalovaná žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení jejích možností k úhradě dluhu ani netvrdila, byl dluh splatný dle obecné právní úpravy občanského zákoníku k výzvě věřitele dle § 1958 odst.

2. Jak prokazuje emailová upomínka a výzva k zaplacení, žalovaná byla vyzvána k zaplacení dne 11. 10. 2025.

18. Nezaplacením dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaná podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a je povinna platit úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády čl. 351/2013 Sb. tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku byl nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný pro nedůvodnost nároku na jistinu zamítnut.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchů účastníků ve věci. Více úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

20. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 816 Kč, ač podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou první písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí částku 2 270 Kč. Soud proto soudní poplatek žalobkyni doměřil, neboť ve věci nebyl elektronický platební rozkaz vydán.