217 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 35 913,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 728,70 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 19 721,02 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 778,82 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, částky 464,24 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 307 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 374 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 35 913,96 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny ve výši 19 961,68 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 380,28 Kč, smluvního úroku ve výši 14 670,90 Kč, poplatku za službu presto ve výši 321,36 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ ve výši 91,50 Kč, poplatku za službu „informační servis“ a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 464,24 Kč s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 1. 2025 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši až 34 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným příslušenstvím, včetně úroku ve výši 0,93 % denně a poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatkem za služby klidné spaní, za službu presto a za službu informační SMS servis. Žalovaný úvěr čerpal v částkách 17 000 Kč dne 28. 1. 2025 a dne 18. 3. 2025 částkou 3 014 Kč, na jistinu dle žalobkyně zaplatil 53,26 Kč, přičemž žalovaným zaplacené částky byly podle smlouvy zahrnuty nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a nakonec na splátku jistiny. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vypověděla žalobkyně smlouvu a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru do 21. 7. 2025, což žalovaný nesplnil ani k předžalobní upomínce.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobkyni přiznal nejvýše částku 15 728,70 Kč jako bezdůvodné obohacení, kterého se mu od žalobkyně dostalo. Učinil nesporným, že od žalobkyně obdržel celkem částku 20 014 kč, přičemž jí zaplatil částku 4 286,24 Kč, nicméně proti žalobě co do nároku převyšujícímu 15 728,70 Kč brojil tím, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, v době podání žádosti o úvěr totiž měl příjem pouze z invalidního důchodu 2. stupně ve výši cca 9 000 Kč, dále z roznášky letáků kolem 4 000 Kč, dále rozporoval uzavření smlouvy ve znění tvrzeném žalobkyní, neboť smlouva o úvěru v tomto znění mu nebyla k podpisu zaslána, v neposlední řadě namítl neplatnost smlouvy jako celku pro hrubý rozpor s dobrými mravy, protože úplata přislibovaná smlouvou žalobkyni při čerpání celého úvěrového rámce, mající výraz v RPSN dosahuje 1 531,11 %, což násobně překračuje tehdy běžnou RPSN u spotřebitelským úvěrů pro domácnost ve výši 8,95 %. Dále žalovaný s odkazem na svou tíživou sociální situaci, kdy je nezaměstnaný a prakticky nezaměstnatelný s ohledem na své , podezřelý výraz, maniodepresivní psychózou, příjmu dosahuje z invalidního důchodu 2. stupně ve výši 10 170 Kč a příspěvku na bydlení ve výši 3 700 Kč, náklady bydlení hradí ve výši 6 000 Kč měsíčně, na léky vynaloží 700 Kč na tři měsíce, splácí dluh z kontokorentu u , právnická osoba, ve výši 1 600 Kč měsíčně, požádal, aby bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení dle jeho možností ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

4. Dne 17. 2. 2026 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila.

5. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.: Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2025 ve spojení s vyjádřením žalovaného, že se žalobkyní jednal o poskytnutí úvěru a peníze od ní obdržel, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla vedena jednání za účelem uzavření v žalobě označené smlouvy. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl žalobkyni v rámci negociačních jednání sdělit, že dosahuje měsíčního příjmu ve výši 18 300 Kč čistého, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 18 238 Kč, žalovaný žije sám, s pravidelnými měsíčními výdaji na bydlení ve výši 6 000 Kč, půjčky splácí po 1 050 Kč, má tedy dle vyhodnocení žalobkyně disponibilní příjem ve výši 9 800 Kč. Žalobkyně soudu také předložila výpis příjmových transakcí z účtu žalovaného, který obsahuje jednotlivé blíže neidentifikované částky přiřazené k datu, jmenovitě v měsíci listopadu 2024 výpis obsahuje jednotlivé částky v souhrnné výši 22 851 Kč, ve výpisu se měsíčně kolem 10. dne v měsíci opakuje platba ve výši 9 505 Kč. Z přehledu plateb z titulu úvěru na účet žalovaného a výpisem z jeho běžného účtu bylo prokázáno tvrzení žaloby o tom, že žalobkyně vyplatila žalovanému celkem 20 014 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný zavázal zaplatit spolu s jistinou také úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatky za volitelné služby. Z všeobecných obchodních podmínek smlouvy bylo zjištěno, že denní splátka se skládá ze splátky jistiny, úroku a poplatků (čl. 5.7), splátka bude použita nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny (čl. 5.14).

6. Výpisem z účtu žalovaného označeného ve smlouvě bylo také prokázáno, že žalovaný žalobkyni zaplatil na její účet uvedený ve smlouvě s variabilním symbolem číslem smlouvy částku 1 155,55 Kč dne 26. 2. 2025 a dne 5. 3. 2025 částku 3 130,69 Kč. Výpisem z účtu žalovaného bylo také prokázáno, že v období ledna až března 2025 dosahoval žalovaný příjmu z invalidního důchodu 2. stupně ve výši 9 796 Kč, dále čerpal podporu v nezaměstnanosti ve výši 3 068 kč za únor a za leden, za listopad až prosinec v celkové výši 5 011 Kč, jiné příjmy neměl. Na účtu čerpal řádný kontokorent a došla mu platba z dalšího spotřebitelského úvěru typu mikropůjčky. Z elektronické upomínky ze dne 21. 7. 2025 byla shledána ze strany žalobkyně učiněná výpověď smlouvy o revolvingovém úvěru a výzva k zaplacení částky 36 557,44 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2025 ve spojení s potvrzením o podání upomínky k poštovní přepravě bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového tvrzeného dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 37. 193,44 Kč.

7. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

13. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalovaného lichevní úvěr (úročení ve výši 339,45 % ročně bez zohlednění poplatku za každé čerpání úvěru, což je další skrytý úrok, vysoce převyšuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru) splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Soud má za to, že při řádném ověření údajně o příjmu ve výši 18 300 Kč měsíčně by žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného za období listopadu a prosince 2025 (výpis z účtu až do listopadu k dispozici měla a vzhledem k jednání o úvěru v lednu 2025 si měla vyžádat i výpis za prosinec 2025) musela dospět ke zjištění o výrazně nižším aktuálním pravidelném příjmu žalovaného, když z výpisu plateb předložených žalobkyní v kontextu zjištění z výpisu z účtu žalovaného se prokazuje jediný stabilní příjem z invalidního důchodu v roce 2025 ve výši 9796 Kč a v prosinci 2024 ve výši 9 505 Kč; výpis z účtu žalovaného také prokazuje, že již v listopadu 2024 byl žalovaný nezaměstnaný, podpora v nezaměstnanosti mu byla vplacena zpětně za listopad a prosinec v lednu 2025 ve výši cca 5 000 Kč. Při těchto zjištění nebyl žalovaný jako samostatně žijící osoba s náklady bydlení ve výši 6 000 Kč a splátkou půjčky ve výši 1050 Kč již objektivně schopen splácen úvěr ve výši 34 600 Kč s úrokem 339,45 % ročně, aniž by se na splátky musel druhotně zadlužit. Jen splátka úroku z úvěru od žalobkyně při čerpání celého úvěrového rámce 34 600 Kč by dosáhla 9 774,50 Kč měsíčně (roční kapitalizovaný úrok z úvěru při sjednané úrokové sazbě činí 117 294 Kč). Poskytnutý úvěr za podmínek dokládaných smlouvou o revolvingovém úvěru by nebyl pro žalovaného zaplatitelný ani při udávaném příjmu 18 300 Kč měsíčně čistého. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků k prokázání jejího tvrzení, že s odbornou péčí posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, např. že měla k dispozici i jiné informace o majetku žalovaného, které by její tvrzení prokazovaly.

14. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 20 014 Kč žalobkyní žalovanému a dále, jak prokazuje výpis z běžného účtu žalovaného, že žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 4 286,24 Kč. Žalovanému se tak dostalo na úkor žalobkyně jako ochuzené z titulu neplatně uzavřené smlouvy bezdůvodného obohacení ve výši 15 728,70 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni.

15. Co do smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut, neboť žalovaného a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku k tomuto plnění nezavazuje žádný právně relevantní důvod.

16. V případě skutkového a právního závěru o neplatně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného je dluh z bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věty druhé zsu splatný v době dle možností spotřebitele. Jde o speciální ustanovení o splatnosti dluhu ve vztahu k § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. V možnostech žalovaného daných jeho příjmem z invalidního důchodu a příspěvku na bydlení (jak prokazuje jeho vyjádření, odpovídajícímu zjištění soudu z úřední povinnosti o nárocích na příspěvek na bydlení a jeho obvyklou výši vzhledem k nákladům bydlení ve výši 6 000 Kč) nebylo splatit bezdůvodné obohacení jednorázově k výzvě žalobkyně 21. 7. 2025. Prokázaným možnostem žalovaného odpovídá úhrada dluhu ve splátkách po 500 Kč splatných až prvním měsícem po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci tak, aby byl žalovaný schopen na splátku v napjatém rozpočtu ušetřit, nebo lépe nalézt si přivýdělek k pokrytí zvýšených výdajů. Soud proto s uzavírá, že splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení nastává okamžikem rozhodnutí soudu ve věci samé, zároveň soud umožnil žalovanému uhradit dluh ve splátkách tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku (podle § 160 odst. 1 věty poslední o.s.ř.).

17. Žalovaný se proto nedostal ještě do prodlení a není proto a contrario § 1968 a § 1970 občanského zákoníku povinen platit úrok z prodlení. Nárok na úrok z prodlení byl proto zamítnut.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchů účastníků ve věci, když ke kapitalizovanému příslušenství – smluvnímu úroku ve výši 14 670,90 Kč a poplatku za tranše, který je dle svého ekonomického účelu také úrokem se pro účely určení procesního úspěchu stran nepřihlíží. Po zaokrouhlení na celá procenta byla žalobkyně úspěšná ze 75 %, žalovaný z 24 %, žalobkyně má proto nárok na 51 % náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 063 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 863 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 2 563 Kč, z toho 51 % činí 1 307 Kč.

19. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 437 Kč, ač podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou první písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí částku 1 063 Kč. Soudní poplatek byl původně zaplacen jako 4 % z částky 35 913,96 kč, nicméně podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích neměl být vyměřen z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 670,90 Kč. Soud proto podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku.