217 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 73 232,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 72 215,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 144,78 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, částku 1 017,05 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 733 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 73 232,46 Kč s příslušenstvím sestávající z jistiny ve výši 34 815,64 Kč, poplatku za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 625,91 Kč, smluvního úroku ve výši 36 070,63 Kč poplatku za službu klidné spaní ve výši 76,86 Kč, poplatku za službu presto ve výši 606,21 Kč, poplatku za službu informační SMS servis ve výši 20,16 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 1 017,05 Kč s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 12. 2023 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši až 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách počínaje 29. 1. 2024 až do 20. 6. 2025. Žalovaný úvěr čerpal v částkách 17 000 Kč dne 30. 12. 2023, ve výši 7 500 Kč dne 2. 2. 2024, ve výši 7 238 Kč dne 4. 2. 2024 a ve výši 3 259 Kč dne 22. 2. 2024. Úvěr byl v denních splátkách splatný spolu s poplatky, úrokem ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny, s poplatkem za vyplacení každé jistiny úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru. V souladu se smlouvou byly platby od žalovaného nejprve započteny na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny, na níž žalovaný zaplatil celkem částku 181,24 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, vypověděla žalobkyně smlouvu a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru do 17. 7. 2024, což žalovaný nesplnil ani k předžalobní upomínce. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, žádá žalobkyně zaplacení nárokované částky (jistiny) z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Dne 18. února 2025 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.:

5. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 12. 2023 ve spojení s bankovní identitou žalovaného a se zprávou air bank a.s. ze dne 22. 1. 2025 prokazující, že majitelem běžného účtu označeného jako účet žalovaného ve smlouvě byl skutečně žalovaný, dále z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně ze dne 30. 12. 2023, 2. 2. 2024, 4. 2. 2024 a 22. 2. 2024, všeobecných smluvních podmínek smlouvy, sazebníkem žalobkyně, které jsou součástí smlouvy, soud prokázal, že žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalovanému převodem na jeho účet celkem částku 34 997 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z informací od žalovaného, že žalovaný žije ve společné domácnosti s dalšími 2 lidmi, příjem na domácnost činí 47 800 Kč, pravidelné výdaje na bydlení 15 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, dále žalobkyně ověřila výši čistého měsíčního příjmu ve výši 75 780 Kč; žalobkyně tak uzavřela, že žalovaný má disponibilní příjem ve výši 34 700 Kč. K prokázání ověření příjmu žalovaného žalobkyně předložila výpis příjmů z účtu žalovaného za období od 28. 12. 2023 do 28. 12. 2023, kdy tento výpis obsahuje jen k datu přiřazené došlé platby na účet bez účelového určení. Např. za měsíc prosinec 2023 na účet přišly platby 500 Kč, 2809,56 Kč, 13 107 Kč, 30 Kč, 500 Kč, 1800 Kč, 55 138 Kč, 1000 Kč, 500 Kč, 1500 Kč, 500 Kč, 2187 Kč, 610 Kč, 2500 Kč, 15 000 Kč, 5000 Kč, 8000 Kč, 500 Kč a 3 000 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný zavázal zaplatit spolu s jistinou také úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatky za volitelné služby. Z všeobecných obchodních podmínek smlouvy bylo zjištěno, že denní splátka se skládá ze splátky jistiny, úroku a poplatků (čl. 5.7), splátka bude použita nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny (čl. 5.14).

6. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne ze dne 15. 1. 2025 čj.: 217 C 4/2025-48 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žalobních tvrzení v tom směru, jakou částku žalovaný celkově z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný žalobkyni celkově zaplatil, zároveň byla vyzvána k označení a předložení důkazu k doplněnému tvrzení. Na usnesení žalobkyně nereagovala.

7. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, takže soud nebyl povinen ji opětovně ve smyslu shora jmenovaného usnesení po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků.

8. Podle § 2 991 odst. 1,2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 3 odst. 3 občanského zákoníku soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznávaných zásad spravedlnosti a práva.

10. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

13. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu porušení povinnosti dané § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že s odbornou péčí posoudila, zda je ve schopnostech žalovaného lichevní úvěr (úročení ve výši 339,45 % ročně bez zohlednění poplatku za každé čerpání úvěru, což je další skrytý úrok, vysoce převyšuje obvyklou úrokovou sazbu spotřebitelského úvěru) splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. K tomuto závěru soud vede zjištění z přehledu došlých plateb na účet žalovaného, kdy vůbec není zjevné, zda jednotlivé položky jsou příjem z žalovaného z výdělečné činnosti, či majetku, nebo jde o výplaty jiných úvěrů, účelové převody finančních prostředků apod. Soud tak z tohoto důkazu nemá za prokázané, že žalobkyně ověřila příjmovou stránku rozpočtu žalovaného s odbornou péči. Jde-li o pravidelné uváděné výdaje, tak částka 1 000 Kč jako nezbytné výdaje pro tříčlennou domácnost a částka 3 000 Kč na zbytné výdaje pro stejně velkou domácnost, mimo náklady bydlení, je zcela mimo realitu České republiky v době jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Také ve věci řádného posouzení úvěruschopnosti byl soud připraven žalobkyni kvalifikovaně poučit při ústním jednání, což se pro nepřítomnost žalobkyně nestalo. Žalobkyně proto své důkazní břemeno v tomto směru neunesla. Soud tak shrnuje, že pro neprokázání splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost shledal smlouvu o revolvingovém úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zsu.

14. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 34 997 Kč žalobkyní žalovanému, žalobkyně tvrdila, že na tuto jistinu žalovaný zaplatil celkem částku 181,24 Kč, žalovaný sám v řízení vyšší úhrady netvrdil. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami, jako i ze samotného tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že platby od žalovaného byly nejdříve použity na úhradu úroku a poplatků, teprve poté na zaplacení jistiny. Z tohoto důkazu soud tedy má za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru zcela jistě vyšší částku než 181,24 Kč.

15. Byť gramatickým výkladem ustanovení § 2991 a § 2993 občanského zákoníku lze dospět k právnímu závěru o důvodnosti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 34 815,76 Kč, po úhradě částky 181,24 Kč na vyplacenou jistinu, má soud za to, že s ohledem na níže popsané okolnosti případu by přiznání této částky žalobkyni znamenalo neodůvodněné upřednostnění občanskoprávní zásady nechť si každý hledí svého práva (vigilantibus iura) před stěžejní zásadou spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky a zákonným imperativem kladeným i na žalobkyni, aby ve vztahu účastníků jednala poctivě.

16. V řízení bylo ze smlouvy o úvěru, jako i tvrzení žalobkyně prokázáno, že žalobkyně ve vztahu mezi účastníky vystupovala v postavení fakticky silnější smluvní strany, podnikatele v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl fakticky jako spotřebitel ve slabším postavení. Dále bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil z titulu smlouvy o úvěru více než tvrzených 181,24 kč, přitom jeho platby byly v souladu s neplatnou smlouvou použity na zaplacení neplatně sjednaných, a to i z důvodu nemravné (lichevní) výše, úroků, poplatků za vyplacení peněz a dalších plateb. Žalovaný zůstal v řízení sice nečinný, nicméně k výzvě soudu, aby doplnila, v jaké výši se jí dostalo z titulu smlouvy plnění od žalovaného, zůstala nečinná i žalobkyně, ač jí jako podnikatelce musí být nutně známá ustálená judikatura ve věci nemravně a neplatně smluveného protiplnění u spotřebitelského úvěru, a tedy, že plnění, které si nechala smlouvou přislíbit je rozporné s dobrými mravy, tj. podle § 588 občanského zákoníku na něj zákonný nárok nevznikl. Nedoplnění žalobních tvrzení k výzvě ohledně celkových plateb soud proto hodnotí jako nepoctivé jednání žalobkyně s cílem ponechat si plnění od žalovaného vyplacená žalovaným bez právního důvodu. Stav přijetí nezákonného plnění přitom vyvolala formulací smlouvy o úvěru primárně žalobkyně. Takovému jednání v rozporu s § 6 odst. 1 a v rozporu se zásadou spravedlivého uspořádání vztahu mezi účastníky soud v souladu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku ochranu poskytnout nemůže, a proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu, i co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně jeho skutečnou, s právem souladnou výši bezdůvodného obohacení neprokázala.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

18. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků soudní poplatek doměřil.