217 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 34 371,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 371,96 s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 371,96 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 371,96 Kč od 21. 12. 2025 do 23. 12. 2025 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 220 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 344 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky ve výši 34 371,96 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 19. 8. 2025, na základě které tato společnost vyplatila žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 9 371,96 Kč do 20. 12. 2025, což nesplnila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu výzvou, avšak na dluh nic nezaplatila.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána.

4. Ve věci bylo dne 16. 6. 2026 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila, a žalované, která se bez omluvy nedostavila.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Z písemnosti, která je zobrazením elektronického dokumentu s názvem „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 19. 8. 2025, dále ve spojení s výpisem z účtu společnosti , právnická osoba, a zprávou , právnická osoba, . ze dne 22.5.2026 bylo prokázáno, že mezi touto společností a žalovanou byla vedena jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na základě které jmenovaná společnost žalované poukázala na její účet částku 25 000 Kč dne 19. 8. 2025. Úrok za poskytnutí peněz byl ve smlouvě sjednán ve výši 112 % ročně. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, jakým způsobem a s jakými zjištěními o pravidelných příjmech a výdajích žalované poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě bylo prokázáno, že žalovaná z titulu smlouvy o úvěru nic nezaplatila, ostatně opak v řízení ani netvrdila. Z výzvy k okamžité úhradě luhu ze dne 20. 12. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, prokazatelně vyzvala žalovanou k zaplacení celé částky dopisem daným k poštovní přepravě na adresu žalované označenou ve smlouvě dne 20. 12. 2025.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení společnosti , právnická osoba, o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni ze dne 16. 1. 2026 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno postoupení deklarované pohledávky za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. V souzeném případě žalobkyně řádně netvrdila (a také neprokázala), že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalované celkově poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb. Soud měl v úmyslu při jednání poučit a vyzvat žalobkyni ve smyslu ust. § 118a) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání toho, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu, a proto je smlouva o úvěru dle § 87 zsu absolutně neplatná.

11. Na okraj soud dodává, že i při platně uzavřené smlouvě o úvěru by bylo jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku shledáno ujednání o úroku ve výši 112 % ročně, když tento úrok je zjevně lichevního charakteru (za lichvu se obvykle považuje protiplnění nad 50 % jistiny).

12. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, žalované se na základě neplatně uzavřené smlouvy dostalo plnění ve výši 25 000 Kč, které k výzvě ochuzeného nevrátila, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč, jež jí soud podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalobkyni, na níž byla pohledávka podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku postoupena, vydat. Judikatura se ustálila na právním závěru, že v případě postoupení pohledávky ze smlouvy, je při neplatnosti smlouvy, postoupen nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

13. Nárok na smluvní úrok byl zamítnut a contrario § 2395 a § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku, když pro něj absentuje právní důvod.

14. Bezdůvodné obohacení bylo splatné k výzvě věřitele s ohledem na domněnku doby dojití 573 občanského zákoníku třetí den po odeslání výzvy k zaplacení prostřednictvím držitele poštovní licence, tj. dne 23. 12. 2025 (prokázáno podacím lístkem). Jestliže žalovaná dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatila, dostala se podle § 1968 a § 1970 do prodlení a je povinna platit úrok z prodlení ve výši podle § 351/2013 Sb. tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (k příslušenství v podobě úroku se nepřihlíží), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 220 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 720 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t..

16. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.