217 C 48/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 22 803,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 900 Kč s úrokem z prodlení od 18. 3. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 11 903,89 Kč s úrokem z prodlení z částky 11 903,89 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále co do úroku z prodlení z částky 10 900 Kč od 21. 5. 2022 do 17. 3. 2024 ve výši 11,75 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 229 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky ve výši 22 803,89 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností Credit Portal, a.s. a žalovaným byla uzavřena dne 20. 4. 2022 smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal jistinu ve výši 10 900 Kč, přičemž se zavázal tuto jistinu spolu s poplatkem ve výši 11 903,89 Kč zaplatit do 20. 5. 2022, což nesplnil. Pro případ, že by soud shledal smlouvu za neplatnou, žádá žalobkyně dlužnou částku jako bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

3. Dne 25. června 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Z písemnosti, která je zobrazením elektronického dokumentu s názvem „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “, datovaná dne 20. 4. 2022, která byla žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu, bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřena smlouva o úvěru, na základě které jmenovaná společnost žalovanému poukázala úvěr ve výši 10 900 Kč, jak prokazuje také potvrzení o provedení transakce a zejména zpráva o majiteli bankovního účtu , Anonymizováno, s,, dle níž byly peníze poukázány na účet, jehož majitelem byl žalovaný. Dle smlouvy se žalovaný zavázal úvěr zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 903,89 Kč do 30 dnů, dále se zavázal uhradit v souvislosti s prodlením smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl splatný dne 20. 5. 2022. Z oznámení o postoupení pohledávky zasílané žalovanému dne 15. 3. 2024, jak prokazuje také poštovní podací lístek, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn včetně oznámení nového platebního místa a výzvy k zaplacení. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení výzvou danou k poštovní přepravě dne 15. 3. 2024.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.

10. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dáel jen také „z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

14. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) Consumer Finance, CE-449/13.se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

15. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C-449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

16. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

17. Nad to soud pokládá samotný sjednaný úrok a poplatek za čerpání úvěru za nedůvodný. Poplatek za poskytnutí úvěru je svou ekonomickou podstatou úrokem, tj. cenou peněz v čase, přičemž jeho výše přes 100 % měsíčně má lichevní charakter a byl sjednán zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a proto ujednání o něm soud pokládá za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku. (K interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004).

18. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak potvrzení o platbě prokazuje, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno 10 900 Kč, přičemž žalovaný v řízení ani netvrdil, že cokoliv z této částky žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdce zaplatil, uložil soud žalovanému podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka ze smlouvy postoupena podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku (dle ustálené judikatury smlouvou o postoupení pohledávky přechází na postupníka také pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení při neplatně sjednané smlouvě) bezdůvodné obohacení ve výši 10 900 Kč. Při neplatné smlouvě byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný k výzvě věřitele. V souladu s domněnkou dojití za prokázaného odeslání výzvy k plnění dne 15. 3. 2024 byl dluh žalovaného splatný 17. 3. 2024.

19. Protože žalovaný v době splatnosti bezdůvodné obohacení nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu se žalobním žádáním zaplatit úrok z prodlení ve výši tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

20. Co do nárokovaného poplatku za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení z něho byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalovaný nebyl a contrario § 1721 a § 1723 odst. 1 o.z. povinen poplatek zaplatit.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

22. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.