217 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 40 580,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39863 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 863 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1 000 Kč, částky 717,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 699,97 Kč, co do úroku z prodlení z částky 5 699,97 Kč ve výši 11,5 % ročně od 6. 12. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 082 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 473 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 580,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 23. 5. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách nejméně po 2 000 Kč spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Protože žalovaný řádně úvěr neplatil, byl úvěr zesplatněn ke dni 11. 11. 2025. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině částku 39 863 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku za období od 16. 8. 2025 do 12. 11. 2025 částku 5 699,97 Kč, na nákladech za upomínání částku 1 000 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu z důvodu prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně, kapitalizované částkou 717,53 Kč. Žalovaný nic nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.

4. Dne 10. 7. 2026 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno.

5. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

6. Z listiny nazvané základní informace o spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně získala zřejmě od žalovaného před poskytnutím úvěru tyto informace o ho poměrech, příjmech a výdajích: žalovaný má středoškolské vzdělání zakončené maturitou, nemá žádné nezaopatřené děti, není v insolvenci, není veden jako dlužník v registru nebankovních dlužníků v prodlení SOLUS, nemá postižen majetek v exekuci. Potvrzením o provedené platbě a ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného z titulu smlouvy o úvěru zaslala dne 23. 5. 2025 částku 40 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši nejméně 2 000 Kč nejpozději do 72 měsíců od posledního čerpání úvěru, přičemž splátkou se budou nejprve umořovat úroky, poté případné sankce, náklady spojené s uplatněním pohledávky a nakonec jistina. Dále pro případ prodlení se zaplacením se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za emailovou upomínku ve výši 500 Kč za jednu a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Z emailových upomínek bylo doloženo, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužných splátek v srpnu a září 2025. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 5. 12. 2025 s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

7. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by žalobkyni cokoliv zaplatil, soud tedy vyšel z toho, že na jistinu bylo hrazeno tak, jak tvrdila žalobkyně.

8. Při ústním jednání dne 10. 7. 2026 měl soud v úmyslu žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění označení důkazu k prokázání tvrzení, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to v tom směru, jaké konkrétní informace o jeho příjmech a pravidelných výdajích zjistila, neboť závěr o schopnosti žalovaného úvěr splatit učiněný jen na základě lustrace ve veřejně přístupných databázích bez konkrétních alespoň rámcových zjištěních o příjmech a výdajích žalovaného soud za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí nepovažuje, když takto žalobkyně pouze zjistila, že žalovaný nemá dluhy po splatnosti, nikoliv jaké jsou jeho možnosti úvěr splácet. Žalobkyně se však ústního jednání neúčastnila.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

13. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu neprokázání tvrzení žalobkyně, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dle § 86 odst. 1 zsu žalobkyní. Žalovaný se přitom smlouvou měla zavazovat k zaplacení úvěru ve výši 40 000 Kč s úrokem lichevního charakteru ve výši 57,99 % ročně. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu.

14. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 40 000 Kč žalobkyní žalovanému (prokázáno potvrzením o této platbě ve spojení ověřením elektronického podpisu žalovaného a smlouvou o úvěru), žalovaný netvrdil, že by žalobkyni na jistinu, či jiné platby z titulu úvěru zaplatil více než částku 137 Kč, jak se podává ze žaloby. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 863 Kč.

15. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě žalobkyně v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 věta poslední zsu). Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil, soud proto nárok z bezdůvodného obohacení považuje za splatný k výzvě věřitele dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení prokazatelně až v rámci předžalobní upomínky, a to do 5. 12. 2025. Jestliže žalovaný dluh tohoto dne nezaplatil, dostala se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku.

16. Co do smluvního úroku, smluvní pokuty a smlouvou stanovených poplatků za upomínání byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pro placení těchto nároků absentuje podle § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku právní důvod. Žalobkyně v řízení neprokázala, že v souvislosti s nezaplacením bezdůvodného obohacení jí vznikly jiné náklady na upomínání než ty, které jsou součástí nákladů tohoto řízení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 082 Kč, přičemž tato částka představuje 96,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 2 365 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 580,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

18. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek z předmětu řízení bez příslušenství (včetně kapitalizovaného) činí 5 % z částky 85 110,93 Kč, zaplaceno na soudním poplatku bylo dosud 3 861 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci). Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude vymáhán v daňové exekuci.