217 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zaplacení částky 84 110,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 726 Kč s úrokem z prodlení z částky 79 726 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení z částky 11 399,94 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 399,94 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a co do částky 4 384,93 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 87 % náhrady nákladů řízení vyčíslených v písemném vyhotovení rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 072 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 395 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 85 110,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 24. 4. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v měsíčních splátkách po 4 000 Kč spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Protože žalovaná řádně úvěr neplatila, byl úvěr zesplatněn ke dni 21. 10. 2025. Žalovaná tak žalobkyni dluží na jistině částku 79 726 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku za období od 16. 7. 2025 do 12. 10. 2025 částku 11 399,94 Kč, na nákladech za upomínání částku 1 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu z důvodu prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru ve výši 0,1 % denně, kapitalizované částkou 4 384,93 Kč. Žalovaná nic nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byl soudem vyzvána.

4. Dne 24. 2. 2026 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání řádně doručeno.

5. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:

6. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , tj. formuláře nazvaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo prokázáno, že žalobkyně získala zřejmě od žalované před poskytnutím úvěru tyto informace o jejích poměrech, příjmech a výdajích: žalovaná má středoškolské vzdělání zakončené maturitou, nemá žádné nezaopatřené děti, není v insolvenci, není vedena jako dlužník v registru nebankovních dlužníků v prodlení SOLUS, nemá postižen majetek v exekuci, dle svého prohlášení dosahuje příjmu ve výši 26 000 Kč měsíčně, dle údaje žalobkyně byl nalezen na jejím účtu příjem 239 946 Kč, oba bez bližší identifikace, dle svého prohlášení má náklady bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti má dle svého prohlášení ve výši 5 000 Kč, dle žalobkyně z účtu žalované se podává tento náklad ve výši 6 124 Kč, dle svého prohlášení má žalovaná měsíčně splátky na finanční závazky ve výši 5 500 Kč, z účtu se dle žalobkyně podávají splátky ve výši 7 000 Kč, dle SOLUS ve výši 8 000 Kč, na sázení a hry počítala žalobkyně s částkou 877 kč na ostatní extra výdaje s částkou 500 Kč, žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná má volné finanční prostředky ve výši 14 949 Kč, aniž by byla ohrožena jeho stávající životní úroveň. Potvrzením o provedené platbě a ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalované (když totožnost účtu byla ověřena verifikační platbou) z titulu smlouvy o úvěru zaslala dne 24. 4. 2026 částku 80 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 4 000 Kč, přičemž splátkou se budou nejprve umořovat úroky, poté případné sankce, náklady spojené s uplatněním pohledávky a nakonec jistina. Dále pro případ prodlení se zaplacením se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za emailovou upomínku ve výši 500 Kč za jednu a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Z emailových upomínek bylo doloženo, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužných splátek v červenci a srpnu. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 4. 11. 2025 s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

7. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalobkyni cokoliv zaplatil, soud tedy vyšel z toho, že na jistinu bylo hrazeno tak, jak tvrdila žalobkyně.

8. Při ústním jednání dne 24. 2.2026 měl soud v úmyslu žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat k doplnění označení důkazu k prokázání zjištěných údajů z účtu žalované, když pouze z deklarování žalobkyně soud tyto skutečnosti za prokázané nemá. Žalobkyně se však ústního jednání neúčastnila.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019, na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.

13. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo z důvodu neprokázání tvrzení žalobkyně, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dle § 86 odst. 1 zsu žalobkyní, neboť žalobkyně neprokázala, že skutečně ověřila příjem žalované ve výši 26 000 Kč a tvrzené výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč; jen z deklarování tohoto ověření žalobkyní v jejím formuláři bez prokázání tohoto údaje výpisem z účtu tato tvrzení soud za prokázaná nemá. Z formuláře se také podává, že příjem na účtu přesáhl částku 200 000 Kč, což spíše ukazuje na výplatu dalších úvěrů než na příjem žalované, takže i tento údaj vyvolává pochybnosti o ověření příjmu žalované s odbornou péčí. Žalovaná se přitom smlouvou měla zavazovat k zaplacení úvěru ve výši 80 000 Kč s úrokem lichevního charakteru ve výši 57,99 % ročně, přičemž jenom splátky tohoto úroku z jistiny úvěru dosahují v prvním roce splácení výše cca 3 800 Kč (kapitalizovaný roční úrok dosahuje 46 519,10 Kč). Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu.

14. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky 80 000 Kč žalobkyní žalované (prokázáno potvrzením o této platbě ve spojení s verifikační platbou z účtu žalované), vrácení jistiny v žalované výši tvrzeno ani nebylo. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 726 Kč zaplatit.

15. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě žalobkyně v době přiměřené možnostem žalované (§ 87 odst. 1 věta poslední zsu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení prokazatelně až v rámci předžalobní upomínky, a to do 4. 11. 2025. Jestliže žalovaná dluh tohoto dne nezaplatila, dostala se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku.

16. Co do smluvního úroku, smluvní pokuty a smlouvou stanovených poplatků za upomínání byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pro placení těchto nároků absentuje podle § 1721 a § 1723 odst. 1 občanského zákoníku právní důvod. Žalobkyně v řízení neprokázala, že v souvislosti s nezaplacením bezdůvodného obohacení jí vznikly jiné náklady na upomínání než ty, které jsou součástí nákladů tohoto řízení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 072 Kč, přičemž tato částka představuje po zaokrouhlení 87 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,33 %; ke kapitalizovanému úroku soud nepřihlédl). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 4 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 110,93 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 700 Kč ve výši 2 667 Kč.

18. Soudní poplatek byl doměřen podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek z předmětu řízení bez příslušenství (včetně kapitalizovaného) činí 5 % z částky 85 110,93 Kč, zaplaceno na soudním poplatku bylo dosud 3 861 Kč.