217 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Co do částky [částka] se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 10,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], dále úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 1, 75 % ročně, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši [částka] do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. [příjmení] [částka] sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], úroku za dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], administrativního poplatku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Nárok odůvodnila tím, že mezi prvním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši [částka], a to za úplatu a úrok a administrativní poplatek celkem ve výši [částka]. Žalovaná se celkovou částku ve výši [částka] zavázala uhradit ve 14 – ti splátkách měsíčně po [částka]. Protože žalovaná úvěr řádně nehradila, úvěrující ke dni [datum] úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. [právnická osoba] převedla část svého závodu včetně pohledávky za žalovanou na [právnická osoba], která pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši [částka].

3. Soud proto k částečnému zpětvzetí žaloby řízení co do částky [částka] podle § 96 odst. 2 os.ř. zastavil tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce a žalovaná se bez omluvy nedostavila.

6. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím, soud zjistil, že před poskytnutím úvěru úvěrující posoudil úvěruschopnost žalované s kladným závěrem dotazníkovou formou a ověřením takto od žalované podaných informací proti žalovanou předloženým dokladům a nahlédnutím do veřejných registrů. Takto poskytovatel úvěru zjistil, že žalovaná disponuje měsíčně příjmem ve výši [částka] - z invalidního důchodu ve výši [částka], dále z rodičovského příspěvku ve výši [částka]. Žalovaná v dotazníku uvedla výši svých měsíčních výdajů v částce [částka], že tedy disponuje použitelným příjmem v částce [částka] a že nemá žádnou vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Žalobkyně zdůraznila, že poskytovatel úvěru neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

7. Protože žalovaná žádné z tvrzení žaloby neučinila nesporným, prováděl soud dokazování k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně.

8. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsané žalovanou dne [datum] bylo soudem shledáno, že žalovaná sdělila poskytovateli úvěru ke své žádosti o úvěr ve výši [částka], že dosahuje příjmu z invalidního důchodu ve výši [částka] a z rodičovského příspěvku ve výši [částka], průměrný měsíční příjem celé domácnosti uvedla ve výši [částka]. K pravidelným měsíčním výdajům v žádosti uvedla, že na bydlení a energie měsíčně vynaloží [částka], na stravování, výživné [částka], na ostatní výdaje [částka] a na splátky jiného úvěru měsíčně [částka], celkem tedy [částka]. Jak bylo zjištěno z poštovních ústřižků o výplatě důchodu pro invaliditu druhého stupně, potvrzením [obec] správy sociálního zabezpečení a platebním rozpisem o vyplácených dávkách státní sociální podpory úřadu práce, poskytovatel tvrzení žalované o výši příjmů ověřil; příjem z invalidního důchodu ve výši [částka] měsíčně se z listin podává. Z platebního rozpisu úřadu práce bylo zjištěno, žalované bylo [datum] vyplaceno jednorázové porodné a měsíčně je jí vyplácen rodičovský příspěvek ve výši [částka] a přídavek na dítě – [jméno] [celé jméno žalované] ve výši [částka] měsíčně.

9. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, s vlastnoručním podpisem žalované, bylo shledáno, že na základě této smlouvy žalobkyně při podpisu smlouvy v hotovosti vyplatila žalované částku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 28 % na dobu úvěru (24 % ročně), poplatkem za uzavření smlouvy, poplatkem za správu úvěru ve výši [částka], poplatkem za službu hotovostního výběru splátek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka] v 14 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 12. dne kalendářního měsíce. Z přehledu plateb ke smlouvě bylo doloženo, že žalovaná zaplatila [částka] na administrativní poplatek dne [datum] dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, vyhotovení dopisu oznamujícího postoupení pohledávky žalobkyni, nikoliv však doručení oznámení do dispozice žalované. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] [titul]. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] sp. zn. NZ [číslo] 2018, N 842/2018 bylo prokázáno, že [právnická osoba] prodala [právnická osoba] část svého podniku, a to divizi spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě a spolu se seznamem postupovaných pohledávek bylo soudem zjištěno, že pohledávka původně [právnická osoba] za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla po prodeji [právnická osoba] touto společností postoupena žalobkyni. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě na adresu žalované uvedené ve smlouvě téhož dne, vyzvána k zaplacení částky 35 437,02 z titulu poskytnutého úvěru s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 jmenovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru (míněno zákon č. 145/2010 Sb., tj. předchozí, avšak obsahově totožná právní úprava – pozn. soudu) lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum] se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona [číslo] obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudní dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance s.a. versus [jméno] [příjmení] a další, v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady [číslo] a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. Z rozsudku Soudní dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, [webová adresa] podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

18. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice [číslo] ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března roku 2020 SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 [číslo] ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

19. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů činila částka životního minima jednotlivce měsíčně [částka]. Podle § 3 písm. a) a d) tohoto zákona poté činila částka životního minima spolužijícího dospělého a nezaopatřeného dítěte do věku 6 let částky [částka] a [částka] na dítě.

20. Po zhodnocení shora provedeného dokazování v návaznosti na vyjádření žalobkyně dospěl soud v souzeném případě k závěru, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou řádně s odbornou péčí neposoudil její schopnost splácet smlouvou přebíraný smluvní závazek.

21. Co se rozumí odbornou péčí lze dovodit nejenom ze shora i v tomto rozsudku citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a SDEU, ale také přímo z výše citované legální definice § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, což lze shrnout jako přístup založený na poctivém obchodním jednání s využitím profesionálních znalostí, který se projeví nejenom v obstarání si nezbytně nutných podkladů od spotřebitele, včetně dokladů k verifikaci dotázaných skutečností, ale i v jejich vyhodnocení, na základě profesionálních znalostí běžných reálných životních nákladů dané země.

22. Jak bylo v řízení prokázáno z žádosti o poskytnutí úvěru, poštovních ústřižků a platebního rozpisu pro výplatu dávek státní sociální podpory, poskytovatel úvěru řádně zjistil příjmy žalované, nicméně hrubě nedbale posoudil výdajovou stránku měsíčního rozpočtu žalované, jestliže vyšel pouze z jejího tvrzení o pravidelných výdajích včetně nákladů bydlení v částce [částka] na bydlení a [částka] na stravu, v rozporu se zjištěním z předloženého přehledu dávek, že žalovaná je matkou dítěte narozeného v první polovině roku 2018, s nímž zjevně žije, když v souvislosti s péčí o něho pobírá rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, přesto vyšel z tvrzení žalované, že žije sama a nemá žádnou vyživovací povinnost. Spokojil se s proklamací žalované, že její pravidelné měsíční výdaje i se splátkou dalšího úvěru po [částka] měsíčně dosahují výše [částka]. V posuzovaném případě by profesionální a poctivý přístup žalobkyně při výši smluvního závazku [částka] měsíčně, velmi podprůměrnému příjmu žalované, minimálně vyžadoval ověření si pravdivosti tvrzení o výdajích zvláště, když jsou, v porovnání s obvyklou cenovou hladinou běžných životních nákladů člověka v České republice v roce 2018, hrubě podhodnoceny. Tvrzené výdaje na nezbytné živobytí žalované a její dcery jsou uváděny ve výši pod hranicí životního minima! Žalobkyně však v tomto směru ani netvrdila, že by si poskytovatel úvěru nevěrohodné informace ověřil. Profesionál nespoléhá jenom na poctivost smluvního partnera, ale v reálném světě financí činí kroky, aby neinvestoval své jmění do ztrátového obchodu, kterým při poctivých úmyslem věřitele poskytnutí a vyplacení úvěru nesolventnímu klientovi beze sporu je. Poznatek o příjmové situaci bez věrohodně doložené výdajové stránce ničeho o schopnosti a vůli přebíraný dluh splácet nevypovídá. Jestliže se právní předchůdce žalobkyně v případě výdajů spokojil jen s tvrzením o výdajích pro dvě osoby pod hranicí životního minima a tato informace u něj jako profesionála, od něhož třeba vyžadovat obeznámenost s obvyklými náklady na zajištění běžných životních potřeb, popř. alespoň znalost minimálních životních nákladů stanovených na základě statistických zjišťování zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, nevzbudila žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti, nelze jeho přístup označit za profesionální, ba ani za obezřetný u člověka průměrného rozumu se schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Při informaci o výdajích ve výši [částka] měl poskytovatel žádat doplňující podklady k jejich doložení, např. formou čestného prohlášení třetí osoby, že žalovanou fakticky vyživuje a z jakého zdroje, nebo dojít k závěru o neúvěruschopnosti žalované. Soud proto uzavírá, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované, a tedy nesplnil povinnost ukládanou § 86 odst. 1 věty druhé zsu. Jestliže žalobkyně zdůrazňuje zákonnou a smluvní povinnost poctivého přístupu žalované, tak tento předpoklad nezbavuje poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnosti splnit jeho zákonnou povinnost.

23. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu.

24. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

25. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak listina takto nazvaná prokazuje vyplacení částky [částka] žalované dne [datum], dostalo se žalované na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši vyplacené částky.

26. Notářský zápis a smlouva o postoupení pohledávek prokazují, že pohledávka ze smlouvy, resp. vzniklá v souvislosti se neplatnou smlouvou, byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

27. Co do zbývající části nároku žalobkyně byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když povinnosti k zaplacení neplyne z žádného zákonného ustanovení a ani smluvního závazku.

28. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení i částky [částka] až předžalobní upomínkou z [datum], jak prokazuje vedle ní i poštovní podací lístek. S přihlédnutím k obvyklé době doručování prostřednictvím České pošty s.p. tak soud uzavřel, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od [datum] ve výši zákonné úrokové sazby tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku. Co do zbytku byl úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut, a to pro nedůvodnost jistiny, částečně pro neexistenci prodlení žalované a konečně pro nižší zákonnou sazbu úroku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy více úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

30. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.