217 C 9/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 37 603,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky ve výši 37 603,49 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala jistinu v konečné výši , částka, , kterou ve lhůtě splatnosti do , datum, nezaplatila. , právnická osoba, případ, že by soud shledal smlouvu za neplatnou, žádá žalobkyně dlužnou částku jako bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci samé přímo nevyjádřila, požádala pouze o úhradu ve splátkách po , částka, .

3. Dne , datum, bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaná se omluvila také.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Z písemnosti, která je zobrazením elektronického dokumentu s názvem „smlouva o revolvingovém úvěru“, datovaná dne , datum, bez podpisů úvěrujícího i úvěrovaného ve spojení s vyjádřením žalované, která uzavření smlouvy nerozporovala, bylo zjištěno, že mezi , Anonymizováno, a žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se společnost , Anonymizováno, . zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši limitu , částka, , kdy žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet formou pravidelných splátek včetně úroku z úvěru ve výši 102 % ročně, poplatku za čerpání každé částky ve výši 12,5 % z aktuálně čerpané částky. Výpisem z úvěrového účtu ke dni , datum, bylo prokázáno, že ke dni , datum, evidoval úvěrující za žalovanou dluh ve výši , částka, ( zahrnující také náhrady účelně vynaložených nákladů 3 x , částka, , poplatku za výběr , částka, , úroku za období čerpání , částka, . Z úplného výpisu z úvěrového účtu žalované u úvěrujícího bylo zjištěno, že za období od , datum, do , datum, žalovaná celkem čerpala úvěrovou jistinu ve výši , částka, a za stejné období úvěrující zaplatila celkem částku , částka, . Z oznámení o postoupení pohledávky zasílané žalované společností , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , Anonymizováno, , nově pod označením , Anonymizováno, za žalovanou byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna včetně oznámení nového platebního místa. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalované ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení výzvou danou k poštovní přepravě dne , datum, .

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dáel jen také „z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, sp. zn. , spisová značka, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne , datum, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus , jméno FO, a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) Consumer Finance, CE-449/13.se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

14. Z rozsudku SDEU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne , datum, CA Consumer Finance, C-449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

15. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

16. Nad to soud pokládá samotný sjednaný úrok a poplatek za čerpání úvěru za nedůvodný. Úrok, který byl se smlouvě sjednán činí 102 % ročně, přitom i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 = z čerpané částky je také dle svého ekonomického účelu další úplatou za úvěrované prostředky a tedy kapitalizovaným smluvním úrokem. Ve skutečnosti tak úrok z úvěrovaných peněz činí 114,5 % ročně. Takto vysoký úrok lichevního charakteru byl sjednán zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a proto ujednání o něm soud pokládá za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku. (K interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: , spisová značka, , , spisová značka, , k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: , spisová značka, ).

17. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpisy z účtu společnosti , Anonymizováno, prokazují, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalované vyplaceno celkem , částka, , přičemž žalovaná této společnosti zaplatila částku , částka, , kdy tedy nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku zanikl podle § 1908 odst. 1 občanského zákoníku splněním, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.