217 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši [částka] do 15-ti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výrocích uvedených částek s poukazem na to, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši [částka], který se zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně kapitalizovaným částkou [částka], dále poplatky za dodatkové služby inkasa a doplňkové služby [anonymizováno] v pravidelných 72 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na úvěr zaplatil ve 12 splátkách celkem [částka]. Žalovaný svou povinnost řádně splácet nesplnil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku [částka], na zbylých úrocích částku [částka], za inkasní službu částku [částka], na ceně za doplňkové služby [anonymizováno] částku [částka], na nákladech upomínání za 1 upomínku [částka], za druhou upomínku částku [částka], dále dluží smluvní pokutu za prodlení úvěru ve výši [částka] dle čl. V smlouvy, smluvní úrok za prodlení inkasní služby [částka], smluvní pokutu dle čl. V 5.5 smlouvy ve výši [částka]. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila, žalovaný se nedostavil.

5. Soud prováděl dokazování k prokázání oprávněnosti nároku žalobkyně v celém rozsahu.

6. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného dotazníkovým způsobem, kdy žalovaný uvedl žalobkyni své příjmy a výdaje, dále dle podle způsobu plnění dosavadních dluhů, k ověření pravdivosti žalovaným uvedených tvrzení si žalobkyně vyžádala kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z účtu a doklad o příjmech. Dále provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, výpisem z databáze neplatných dokladů. Takto zjistila a ověřila, že žalovaný dosahuje příjmu ze závislé činnosti ve výši [částka] – z dělnické profese v pracovním poměru na dobu neurčitou, náklady na sebe má ve výši [částka], žalovaný je svobodný, bezdětný, náklady na bydlení má ve výši 0, pravidelně splácí spotřebitelské úvěry u [právnická osoba] [anonymizováno] po [částka], u [anonymizováno] po [částka], u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši [částka] a [částka], u [právnická osoba] [příjmení] ve výši [částka], u žalobkyně má plánovanou splátku ve výši [částka]. Dále bylo zjištěno, že stávající úvěr u žalobkyně řádně splácí.

7. V řízení byly provedeny následující důkazy.: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně jejích dodatků uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace ve spojení s potvrzením o verifikační platbě [částka] z účtu žalovaného na účet žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka], kdy částka [částka] bude vyplacena na úplnou úhradu předchozího úvěru žalovaného u žalobkyně ze smlouvy ze dne [datum], částka [částka] bude vyplacena převodem na běžný účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částka [částka] bude započtena na náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru, včetně nákladů na zaslání smlouvy ve výši [částka], na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši [částka], na lustrum v insolvenčním rejstříku, na lustrum v registru odcizených dokladů ve výši [částka], na lustrum v registrech spojených s SML ve výši [částka], na lustrum v nebankovním registru ve výši [částka], na ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v 72 splátkách po [částka] splatných vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 23 % ročně. Celkem se zavázal zaplatit částku [částka]. Pro případ prodlení se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, nejvýše 50 % zůstatku jistiny. Dále se zavázal zaplatit za upomínání poplatek za první upomínku ve výši [částka], za druhou upomínku ve výši [částka]. Dle čl. 5 smlouvy, nedojde-li k zaplacení dlužné částky ani k druhé upomínce, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. V takovém případě se sjednaném úroky v celkové výši stávají součástí jistiny. Podle čl. 5 a [číslo] smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalovaného v případě závažné životní události (zdravotní stav vyžadující hospitalizaci po dobu nejméně 30 dní, ztráta zaměstnání bez nároku na odstupné apod.) přerušit splácení úvěru na dobu nejdéle tří měsíců. Dále bylo sjednáno oprávnění žalovaného požádat žalobkyni jednou za rok o odklad jedné splátky. Součástí formulářové smlouvy je také v čl. VII ujednání o doplňkových službách, podle něhož si strany k žádosti spotřebitele sjednaly nepovinné doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a službu podpora, které jsou upraveny samostatnými smlouvami. Přílohou [číslo] smlouvy je objasnění stanovení RPSN, přílohou [číslo] smlouvy je uvedení kontaktních údajů žalobkyně, přílohou [číslo] smlouvy je splátkový kalendář, přílohou [číslo] smlouvy je smlouva o inkasní službě, podle které žalovaný souhlasí pro účely placení úvěru s platbou formou inkasa ze svého běžného účtu uvedeného v této smlouvě (a taktéž ve smlouvě o úvěru jako místo pro výplatu úvěru) za cenu ve výši [částka], kterou se zavazuje platit v měsíčních splátkách po [částka]. Přílohou [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru je dotazník k posouzení bonity žalovaného, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný uvedl žalobkyni údaje, jak ve svém vyjádření žalobkyně tvrdí. Přílohou [číslo] smlouvy je smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno]. Předmětem této smlouvy je oprávnění žalovaného odložit ročně tři splátky úvěru o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě prokázaného úrazu, závažného onemocnění a hospitalizace, dále možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Cena této služby byla sjednána na částku [částka], tj. [částka] měsíčně. Dále Smluvní dokumenty pokračují souhlasem se zpracováním osobních údajů, žádostí o zřízení inkasní služby a žádostí o doplňkové služby [anonymizováno].

8. Z emailu pověřeného zaměstnance žalobkyně žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto emailem žalobkyně urguje žalovaného o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] když uvádí, že„ před několika dny Vám byl odeslán z mé strany email ohledně instrukcí k uzavření smlouvy…V rámci kontroly bylo zjištěno, že z Vaší strany smlouva dosud nebyla stále uzavřena.“ Proto žalobkyně opětovně zasílá žalovanému přihlašovací údaje a vyzývá jej, aby v případě, že se smluvní dokumentací souhlasí, smlouvu uzavřel. Zároveň emailem zasílá instrukce ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby a uvědomuje jej o tom, že ihned po doručení potvrzení o zřízení inkasa a provedení verifikační platby dojde k vyplacení finančních prostředků.

9. Ze zobrazených elektronických dokumentů výsledku lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v nebankovním registru, z kopie občanského průkazu žalovaného a z lustrace tohoto dokladu v registru neplatných dokladů bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného s negativním výsledkem lustrovala v těchto rejstřících. Z výplatnice žalovaného za listopad 2019 bylo zjištěno, že za tento měsíc měl žalovaný od zaměstnavatele [právnická osoba] ze dvou pracovních poměrů mzdu ve výši [částka]. Výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období od 13. 11. do [datum] bylo zjištěno, že za říjen 2019 byla žalovanému vyplacena mzda od zaměstnavatele ve výši [částka] a [částka], dále blíže neurčená částka [částka], to vše dne [datum], dne [datum] byla vyplacena mzda za listopad ve výši [částka] a [částka] a částka [částka]. Dále bylo zjištěno, že [datum] čerpal žalovaný úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] a že měsíčně (za listopad) zaplatil splátky na úvěry [právnická osoba] s.r.o. ve výši [částka], žalobkyni splátku [částka], [právnická osoba] ve výši [částka], [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši [částka], za plánovanou splátku úvěru a pojištění splátek částku [částka] a [částka]. Dále bylo zjištěno, že prostřednictvím účtu zaplatil žalovaný měsíčně na různé platby, včetně telefonního operátora, čerpací stanice, internetový nákup spotřebního zboží a nákup v obchodních domech částku celkem [částka]. Bez dalších výběrů z bankomatu a platbě fyzické osobě tak měsíční výdaje na splátky úvěrů v listopadu 2019 činily částku [částka], v prosinci přibyla splátka na další úvěr u společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], tj. celkem měsíčně na splátky úvěru u nebankovních poskytovatelů úvěru žalovaný vynakládal částku [částka], jeho další nákupy a platby za listopad činily [částka].

10. Potvrzením o provedení platby ze dne [datum] ve spojení s žádostí žalovaného o úhradu předchozího úvěru žalovaného u žalobkyně a potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru ze dne [datum] vyplatila předchozí úvěr žalovaného u žalobkyně v částce [částka]. Z potvrzení o provedení platby ze dne [datum] bylo shledáno, že žalobkyně dále vyplatila převodem na běžný účet žalovaného uvedeného data z titulu smlouvy o úvěru z předchozího dne částku [částka]. Z povolení inkasa ve prospěch žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalovaný si u své banky zřídil ve prospěch žalobkyně od [datum] inkaso do limitu [částka].

11. Z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr ze smlouvy ze dne [datum] pro jeho řádné neplacení zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkem částky [částka] bez právního zastoupení do [datum]. Ze dvou upomínek a poštovních podacích lístků bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovaného v únoru a březnu 2021 dvakrát upomenula o zaplacení dlužných splátek.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dáel jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum] se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona [číslo] obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance s.a. versus [jméno] [příjmení] a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady [číslo] a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

20. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice [číslo] ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 [číslo] ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

21. V souzeném případě bylo v řízení ze smlouvy o úvěru, včetně její přílohy [číslo] – údaji sdělenými žalovaným o jeho příjmech a výdajích ve spojitosti s výpisem z běžného účtu prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí řádně nevyhodnotila zjištění o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, a tedy, že v rozporu s § 86 zsu neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže by tak učinila, musela by ze zjištění, že žalovaný nedosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši přes [částka] pravidelně, ale i nižším, jak prokazuje jeho příjem za listopad 2019, a zejména při zjištění z výpisu z účtu, že měsíčně na splátkách nebankovním poskytovatelům úvěrů platí téměř [částka] a jeho měsíční výdaje na různé nákupy u obchodníků, čerpacích stanic a operátorů bez výběrů hotovosti z automatu v listopadu 2019 přesáhli [částka], což kryl i další půjčkou ve výši [částka] od nebankovní instituce, bez bližšího ověření tvrzených nulových nákladů bydlení, nutně získat závažné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet další, smluvně přebíraný závazek na celkovou částku [částka] včetně plateb na„ doplňkové služby“, tj. [částka] měsíčně. Prostým matematickým porovnáním měsíčních příjmů a výdajů tak, jak jsou prokazovány výpisem z běžného účtu, s vědomím, že více jak třetina příjmu za listopad šla na splátky úvěrů, při nemajetnosti žalovaného, jak prokazuje jím vyplněný dotazník, nelze než nedospět k závěru o předluženosti žalovaného. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu má soud za to, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.

22. Na okraj soud dodává, že nebýt neplatnosti smlouvy o úvěru pro porušení ustanovení § 86 zsu žalobkyní, by smlouva o úvěru byla neplatná dle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, pokud jde o smluvně žalobkyni sjednané protiplnění za poskytnutí úvěru v reálné výši [částka]. Byť lze obecně souhlasit se žalobkyní, že z testu přiměřenosti smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách jsou dle § 1813 věty druhé občanského zákoníku vyloučena ujednání o předmětu plnění a ceně, nelze při právním hodnocení smlouvy o úvěru ze dne [datum] opominout základní výkladové pravidlo soukromého práva obsažené v ustanovení § 555 odst. 1,2 občanského zákoníku, dle něhož se právní jednání posuzuje podle svého obsahu a má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy; a taktéž nelze opominout již zmíněné ustanovení § 588 občanského zákoníku, podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ve zjevném rozporu s dobrými mravy je také ujednání, kterým si věřitel nechává přislíbit zcela nepřiměřené protiplnění, i nepřiměřeně vysoké úroky (K interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004).

23. Cenou za přenechání peněz na dočasnou dobu jsou úroky (§ 2395 a § 2392 občanského zákoníku). Z obsahu smlouvy, včetně jejích příloh, které nejenom vizuálně (když ze zákona o spotřebitelském úvěru povinné údaje jako objasnění RPSN, souhlas s užitím osobních údajů, nebo splátkový kalendář, tedy ujednání, které obvykle obsahuje samotný text smlouvy, či smluvní podmínky, jež bývají její nedílnou součástí, jsou také inkorporovány do příloh, mezi něž jsou smlouvy o doplňkových službách řazeny) ale i účelově tvoří ucelený smluvní celek, jak nasvědčuje také email zaměstnance žalobkyně z [datum], kterým žalovaného urguje o uzavření smlouvy a vyzývá jej ke zřízení inkasa ve prospěch žalobkyně s tím, že teprve po zaslání verifikační platby a potvrzení o zřízení inkasa bude úvěr vyplacen, má soud za prokázané, že žalovaný byl veden žalobkyní k akceptaci celé formulářové smlouvy včetně příloh. Obsahem přílohy [číslo] tzv. smlouvy o inkasní službě je verbálně služba inkasa plateb poskytovaná žalobkyní žalovanému, ve skutečnosti pro žalobkyni nejvýhodnější volba způsobu platby splátek úvěru prostřednictvím inkasa zřízeného bankou žalovaného. Tuto službu banky poskytují zdarma, či za minimální poplatky, jak je zřejmé i z doplňujícího vyjádření žalobkyně, že jí banka účtuje poplatek za inkaso ve výši [částka]. Protihodnotou za tento v platebním styku mezi smluvními stranami běžně bezplatný způsob úhrady dluhu si žalobkyně nechává přislíbit plnění ve výši [částka], tj. [částka] za jedno inkaso. Je tedy zcela zjevné, že ekonomickým účelem uzavření této smlouvy navázané na hlavní úvěrovou smlouvu je navýšení ceny poskytnutých peněz. Ke stejnému závěru soud došel i při hodnocení pravého účelu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], když reálné náklady na vyhodnocení úvěrového případu a náklady na uzavření formulářové smlouvy prostřednictvím elektronických komunikací zdaleka nedosahují výše sjednané částky ve výši ¼ reálné jistiny úvěru. Konečně i smlouva o doplňkové službě„ PODPORA“ má za účel navýšit úplatu za peníze, když reálným obsahem sjednaného předmětu plnění, tj. odkladu splátek, svou povahou obdobou pojištění pro případ dočasné nemožnosti splácet, by mělo být pokrytí majetkové újmy v důsledku prodlení se splácením, tj. ušlého úroku. Z úřední činnosti je soudu známo, že měsíční cena za pojištění nemožnosti splácet (trvalé) se pohybuje v závislosti na výši jistiny od desítek korun až do cca [částka]. V projednávaném případě je protihodnotou odložení splácení na 9 měsíců v přesně daných těžkých životních situacích a odkladem 3 splátek za rok o jeden měsíc cena [částka] měsíčně. Soud tak má za to, že v posuzovaném případě nebyla sjednána úplata za dočasné přenechání částky [částka] ve výši 23 % ročně, tj. [částka], ale v kapitalizované výši [částka] na 6 let, tj. přes 48 % ročně. Takto vysoký úrok byl sjednán zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy a pro žalovaného navíc netransparentně, a proto ujednání o něm je neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku. Pro srovnání, v době uzavření smlouvy uzavíraly banky nezajištěné spotřebitelské úvěry s průměrnou úrokovou sazbou 8,20 % ročně (srovnej databázi [obec] národní banky [příjmení]). Smlouvu o úvěru včetně navazujících smluv o inkasu a službě„ PODPORA“ soud pokládá za neplatnou jako celek dle § 576 občanského zákoníku, neboť s ohledem na rizikovost návratnosti peněz poskytovaných žalovanému díky jeho neúvěruschopnosti lze stěží předpokládat vůli žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru při neplatném sjednání poplatku za poskytnutí úvěru, úplatě za inkaso a za službu„ PODPORY“, pouze při protiplnění ve výši 23% úroku, resp. při úročení jistiny ve smyslu § 1802 občanského zákoníku v době uzavření smlouvy v České republice obvyklými úroky ve výši dle [příjmení] 8,2 % ročně.

24. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná a žalovaný dosud z jejího titulu zaplatil žalobkyni částku [částka], uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobkyni jako ochuzené podle § 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

25. Podle § 2894 a § 2910 občanského zákoníku soud uložil žalovanému také povinnost nahradit žalobkyni majetkovou újmu v přiměřené výši [částka] jako náhradu na upomínání (za druhou upomínku a zesplatňovací výzvu, neboť tyto náklady by žalobkyni nevznikly, kdyby žalovaný peníze vydal.

26. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. Protože žalovaný k výzvě právního zástupce žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydal, dostal se dne [datum] do prodlení, a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v souladu se žalobou povinen zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

27. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

28. Protože provedenými a shora zhodnocenými důkazy byl skutkový stav prokázán v míře potřebné pro rozhodnutí, nehodnotil soud další žalobkyní předložené důkazy. K tomu nutno dodat, že dle čl. 90 Ústavy České republiky jsou soudy povolány k ochraně práv způsobem stanoveným zákonem, tedy jsou to soudy, kdo právo inter partes autoritativně vykládá. Právní názory členů právnických osob, či jiných veřejných institucí mohou působit nejvýše silou své argumentační přesvědčivosti, což ale není případ nyní v probíhajícím řízení předloženého obecného vyjádření člena [obec] národní banky a soukromé právnické osoby. Pokud jde o znalce z oboru ekonomika, tomu přísluší se vyjadřovat jen ke skutkovým otázkám, nikoliv k otázkám právním. Předložený znalecký posudek je tak pro posouzení projednávané věci bez významu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř, za stavu, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

30. Soudní poplatek byl žalobkyni doměřen dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.