218 C 102/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 13 860 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, přičemž roční výše úroku z prodlení odpovídá v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 16 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 16 140 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 780 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 28. 3. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 49 920 Kč (z toho jistina činila 30 000 Kč a souhrnný poplatek 19 920 Kč), a to formou 52 týdenních splátek po 960 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností k 1. 7. 2015 k převedení pohledávky na uvedenou společnost. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 33 780 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného započítáno nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 780 Kč. Následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností k 24. 8. 2018 k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 13. 9. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 28. 3. 2006, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smluv o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 28. 3. 2006 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 19 920 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 49 920 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 52 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 16 140 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky.

4. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

5. Soud z hlediska právního zhodnocení věci dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky ve výši 30 000 Kč. Původní věřitel svou povinnost poskytnout žalovanému půjčku ve výši 30 000 Kč splnil, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Pokud se žalovaný zavázal splatit kromě uvedené jistiny též souhrnný poplatek, hodnotil soud toto ujednání podle obsahu jako kapitalizovaný úrok z půjčky, představující cenu půjčky. Za situace, kdy byla půjčka sjednána na dobu 52 týdnů s navýšením o 19 920 Kč, je zřejmé, že smluvní úrok z předmětné půjčky fakticky přesahuje 67 % ročně. Takové ujednání o úroku soud hodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok ve výši 67 % ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, účtovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů či půjček, jde tak o úrok lichevní. Plnění žalovaného ve výši 16 140 Kč proto není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celou jistinu dluhu ve výši 30 000 Kč, shledal soud žalobu důvodnou co do částky 13 860 Kč (30 000 - 16 140) a uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Co do částky 16 140 Kč s příslušenstvím a co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 780 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch a úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.