218 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení zápůjčky ve výši částka s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast u jednání předem písemně omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně anonymizována dvě slova, poskytl žalovanému zápůjčku ve výši částka. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, celková částka částka byla splatná ke dni datum. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách webová adresa. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Výplata finančních prostředků ve výši částka na bankovní účet žalovaného byla prokázána výpisem z účtu žalovaného. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Zápůjčka byla splatná ke dni datum. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně nezaplatil žádnou částku. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.

4. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu anonymizováno číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o tom, zda a jak byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně ve vyjádření ze dne datum uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. O konkrétních poměrech žalovaného stran jeho příjmů, výdajů a případné zadluženosti nebylo nic tvrzeno ani doloženo.

5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdce žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném v době vzniku smluvního vztahu mezi účastníky, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o zápůjčce (podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

6. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr absolutní neplatností smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází v úvahu moderace neplatně sjednaného nároku soudem, jako je tomu v případě neplatnosti relativní.

8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalovaného. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného a nelze tedy ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl a zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši částka, dle tvrzení žalobkyně nic nesplatil, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku částka, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).