218 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 034,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 236 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 56 847,70 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 111,70 Kč za dobu od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a co do částky 298,42 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 441 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného dne 23. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách po 2 500 Kč, úvěr však nesplácel řádně a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 10. 2025. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán, úvěr však již dále nesplácel. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to dopisem ze dne 21. 1. 2026. Dlužnou částku tvoří zesplatněná jistina úvěru ve výši 49 736 Kč, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 111,70 Kč (vypočtený z jistiny sazbou 57,99 % ročně za období od 16. 10. 2025 do 12. 1. 2026) a náklady na 1. a 2. upomínku v celkové výši 1 000 Kč. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil celkovou částku 7 500 Kč.

2. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z celkové dlužné částky. Pro případ prodlení se splátkami bylo sjednáno zpoplatnění první písemné upomínky částkou 500 Kč a druhé písemné upomínky částkou 500 Kč s tím, že pokud nedojde po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Z přehledu plateb a ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 10. 3. 2026 bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla dne 23. 6. 2025 připsána na bankovní účet žalovaného.

4. K doplnění a doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, odkázala žalobkyně na Přílohu č. , hodnota, k úvěrové smlouvě – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jedná se o vyhodnocení osobních údajů a finančních poměrů žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti. Pokud jde o příjmy a výdaje, jsou uvedeny průměrné hodnoty za měsíc, a to příjmy 36 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, náklady domácnosti 6 000 Kč, finanční závazky 7 908 Kč. Výsledky lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a registru SOLUS byly s výjimkou lustrace v registru SOLUS negativní, finanční závazky sdělené organizací SOLUS činily 3 329 Kč. Podle interní databáze žalobkyně je žalovaný úvěrovatelný. Byla předložena kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného. K doložení poměrů žalovaného byla předložena bankovní historie k účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 3. 2025 do 31. 5. 2025. Z předloženého přehledu bankovní historie žalovaného, který obsahuje údaje o příchozích a odchozích platbách včetně označení plátce či příjemce, avšak bez uvedení důvodu jednotlivých transakcí, soud zjistil následující skutečnosti. V rámci příchozích plateb byly opakovaně identifikovány převody od plátce označeného jako „, právnická osoba, “, a to dne 14. 3. 2025 ve výši 5 204 Kč, dne 15. 4. 2025 ve výši 34 777 Kč a dne 14. 5. 2025 ve výši 29 786 Kč. S ohledem na jejich pravidelný charakter a označení plátce lze tyto platby považovat s vysokou mírou pravděpodobnosti za příjmy ze závislé činnosti (mzdu či obdobné plnění), byť jejich účel není v bankovním výpisu výslovně uveden. Na straně výdajů však z výpisu transakcí nelze jednoznačně identifikovat pravidelné platby odpovídající běžným životním nákladům, jako jsou úhrady za bydlení, energie, telefon nebo jiné standardní výdaje domácnosti, neboť účel jednotlivých plateb není v přehledu specifikován. Současně soud zjistil, že zejména v měsíci květnu 2025 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky od více subjektů poskytujících nebankovní úvěry, konkrétně například od společností , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , jméno FO, Plc., , Anonymizováno, ’, právnická osoba, a , Anonymizováno, s. r. o., přičemž celková výše těchto příchozích plateb přesáhla částku 15 000 Kč. Tato skutečnost nasvědčuje tomu, že žalovaný v uvedeném období čerpal finanční prostředky formou úvěrových produktů mimo bankovní sektor.

5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjišťovala jeho osobní a majetkové poměry, tato zjištění však nebyla dostatečně doložena a nebylo tak možné úvěruschopnost žalovaného řádně posoudit. Příjem žalovaného podle historie transakcí se v průměru jeví jako nižší, než bylo uvedeno v hodnocení úvěruschopnosti, výdaje žalovaného nebylo možné podle přehledu transakcí ověřit a jiné doklady o výši výdajů předloženy nebyly. Žalobkyně navíc při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila skutečnost, že v měsíci bezprostředně předcházejícím čerpání předmětného úvěru žalovaný čerpal řadu jiných drobných úvěrů od různých poskytovatelů nebankovních úvěrů; za takové situace neměl být nový úvěr vůbec poskytnut, případně měla být podstatně omezena výše úvěrového limitu. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně fakticky převzal částku ve výši 50 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně uhradil 7 500 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 42 500 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci tvrzení o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 441 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 858 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 034,42 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.