218 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 798 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 798 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, přičemž roční výše úroku z prodlení odpovídá v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 15 272 Kč se zákonným úrokem z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 22. 9. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 38 272 Kč (z toho jistina činila 23 000 Kč a souhrnný poplatek 15 272 Kč), a to formou 52 týdenních splátek po 736 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností k 1. 7. 2015 k převedení pohledávky na uvedenou společnost. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 16 070 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného ve výši 22 202 Kč alokováno nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 16 070 Kč. Následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno a žalobkyní, došlo s účinností k 24. 8. 2018 k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 22. 9. 2005, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smluv o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 22. 9. 2005 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 23 000 Kč, a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 15 272 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 38 272 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 52 pravidelných týdenních splátkách po 736 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 22 202 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky.

4. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028, odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

5. Soud z hlediska právního zhodnocení věci dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky ve výši 23 000 Kč. Původní věřitel svou povinnost poskytnout žalovanému půjčku ve výši 23 000 Kč splnil, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Pokud se žalovaný zavázal splatit kromě uvedené jistiny též souhrnný poplatek, hodnotil soud toto ujednání podle obsahu jako kapitalizovaný úrok z půjčky, představující cenu půjčky. Za situace, kdy byla půjčka sjednána na dobu 52 týdnů s navýšením o 15 272 Kč, je zřejmé, že smluvní úrok z předmětné půjčky fakticky přesahuje 67 % ročně. Takové ujednání o úroku soud hodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok ve výši 67 % ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, účtovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů či půjček. Plnění žalovaného ve výši 22 202 Kč proto není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celou jistinu dluhu ve výši 23 000 Kč, shledal soud žalobu důvodnou co do částky 798 Kč (23 000 - 22 202) a uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Co do celkové částky 15 272 Kč s příslušenstvím pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, protože převážný úspěch ve věci měl žalovaný, jemuž však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).