218 C 89/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, jdoucím z částky částka od datum do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky částka s odůvodněním, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Zaplo“), smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši částka, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku částka spolu s příslušenstvím do datum. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovanou a právnická osoba, ověření totožnosti žalované a čerpání finančních prostředků žalovanou proběhl tak, že žalovaná o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši částka na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částka a skládala se z nesplacené jistiny ve výši částka, nesplacené smluvní pokuty ve výši částka, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši částka a nesplaceného úroku ve výši částka. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum, dluh však neuhradila.

1. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. 218 C 89/2021-48 ze dne 24. 5. 2021 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne datum žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, v souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky částka představující paušální náhradu nákladů za upomínání, co do kapitalizovaného úroku ve výši částka a co do smluvní pokuty ve výši částka. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil usnesením č. j. 218 C 89/2021-55 ze dne 22. 7. 2021, podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“. Žalobkyně na žalobě setrvala co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje dlužnou jistinu úvěru. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, na svou obranu nic neuvedla. K nařízenému jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně předem svou neúčast písemně omluvila. Žalovaná se nedostavila bez omluvy, ač byla řádně předvolána. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

2. Z provedených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne datum a datum, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele i žalované, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne datum a datum původní věřitel a žalovaná uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet v průběhu prosince 2018 celkovou částku částka. Datum splatnosti částky částka bylo sjednáno na datum. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

1. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

2. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky částka na účet žalované, však byla jednoznačně prokázána. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však od původního věřitele převzala částku v celkové výši částka, kterou nesplatila. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky částka vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky částka za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).