219 C 103/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 171 098,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 306,85 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 306,85 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení: - částky 133 791,71 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 866,34 Kč od 9. 10. 2025 do 27. 4. 2026, - zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 559,49 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 171 098,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 29. 3. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr do výše 77 900 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplácen na bankovní účet žalované č. č. účtu, poprvé dne 29. 3. 2025, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 4. 2025, konec kreditního rámce měl nastat 3. 8. 2026. Celkem žalovaná čerpala dle žalobkyně úvěr ve výši 213 694 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 8. 10. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaná dluží žalobkyni jistinu ve výši 76 700 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 1 526,34 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 78 946,43 Kč, sjednaný poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 640 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 10. 7. 2025 do 8. 10. 2025 ve výši 11 285,79 Kč, celkem tedy částku 171 098,56 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů uvedených žalovanou a lustrací v příslušných databázích, a to podle interní metodiky schválené ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač byla řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Anonymizováno“ č. hodnota ze dne 29. 3. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 77 900 Kč („kreditní rámec“), který byla žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. První splátka byla splatná dne 28. 4. 2025. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 1 231,98 %, úroková sazba byla stanovena na 0,883 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z předpisu denních splátek vyplývá předepsaná výše jednotlivých plateb jistiny, úroků a poplatků, počínaje dnem 30. 3. 2025 až do 4. 8. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce). Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované.

5. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a dokumentu nazvaného „informace o zprostředkovateli“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním subjektem poskytujícím bezúčelové spotřebitelské úvěry, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 0,883 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 1 231,98 % ročně!

6. Z přehledu bankovních a karetních transakcí vyplacených spotřebiteli a zaplacených spotřebitelem soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla postupně převedena částka v celkové výši 213 694 Kč, žalovaná pak celkem zaplatila žalobkyni částku 176 387,15 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, kopie dokladu totožnosti a dokumentu „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím tvrzení žalované o výši jejích příjmů a výdajů, přičemž žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 47 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 12 500 Kč měsíčně, výdaje na půjčky ve výši 8 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč, žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 46 700 Kč a disponibilního příjmu ve výši 20 858 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije ve společné domácnosti s jedním dalším členem domácnosti s příjmem a jedním členem domácnosti bez příjmu. Jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

8. Z výzvy ze dne 8. 10. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalované, a to dne 21. 4. 2026.

9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 3. 2025 činila 8,16 % ročně.

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 3. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet postupně částku ve výši 213 694 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše, poplatky za doplňkové služby a smluvní pokutou. Žalovaná žalobkyni zaplatila 176 387,15 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Zároveň vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.

15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 213 694 Kč, jak tvrdila žalobkyně, přičemž žalovaná zaplatila žalobkyni částku 176 387,15 a nikoli 137 000,62 Kč jak tvrdila žalobkyně. Žalovaná netvrdila a ani jinak to nevyšlo v řízení najevo, že by žalobkyni zaplatila více. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. Vzhledem k tomu se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 37 306,85 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 37 306,85 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 133 791,71 Kč představující část tvrzené jistiny, a dále smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší, poplatek za službu „Anonymizováno“ a smluvní pokutu, soud žalobu zamítl, neboť ujednání o nich (mimo části neprokázané nevrácené jistiny) jsou z důvodu neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná. Ze stejného důvodu soud zamítl i nárok na zaplacení části úroku z prodlení. Soud pro úplnost uvádí, že výše sjednaného úroku je nadto hluboce nemravná, když zcela vybočuje z rámce běžných úrokových sazeb obdobných spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovními institucemi.

18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 28. 4. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 21. 4. 2026, kdy odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované dle § 573 o. z. doručena dne 24. 4. 2026, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 27. 4. 2026 a ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Svou neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnosti prokázat dřívější doručení, neboť soud měl v úmyslu ji v tomto směru poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 9. 10. 2025, odkdy byla podle tvrzení žalobkyně žalovaná v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, když v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly ani je sama neuplatnila.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.