219 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení:- částky 20 550 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 1. 2025 do 27. 10. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení,- rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 800,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 50 550 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 9. 3. 2024 prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz úvěrovou smlouvu. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve splátkách splatných vždy ke 3. dni v měsíci, a to spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě výpisů z účtu žalovaného a výplatních listů a lustrací v příslušných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán, žalobkyně proto přistoupila ke dni 6. 1. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 30 000 Kč, ze smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 8 550 Kč, představující 0,1 % denně z jistiny úvěru, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 7. 1. 2025 do 19. 10. 2025 (den odeslání předžalobní výzvy).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky. Bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky poprvé dne 3. 9. 2024. Dále smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to vždy nejpozději do 3. dne v měsíci za období do takového dne. V případě porušení některé smluvní povinnosti žalovaným měla mít žalobkyně podle smlouvy právo požadovat okamžité vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky podle smlouvy měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byl v prodlení. Smlouva nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného.

5. Z kopií obou stran občanského průkazu a z kopie řidičského průkazu soud zjistil, že tyto doklady náleží žalovanému.

6. Dále soud z výpisu transakcí z účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2023 zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , jehož disponibilní zůstatek po poslední provedené transakci dne 31. 10. 2023 činil 7 612,10 Kč, dne 30. 11. 2023 činil -4 561,46 Kč, dne 31. 12. 2023 činil -10 925,69 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný má příjmy patrně ze zaměstnání či z podnikání (příchozí platba ve výši 63 250 Kč dne 9. 11. 2023, příchozí platba ve výši 64 500 Kč ze dne 8. 12. 2023, příchozí platba ve výši 65 000 Kč ze dne 22. 12. 2023). Na účtu bylo za měsíce říjen až prosinec 2023 evidována několik pohledávek po splatnosti. Z účtu byla v období měsíců říjen až prosinec 2023 provedena řada plateb kartou na internetových stránkách , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .cz a desítky zahraničních odchozích plateb. Dne 8. 12. 2023 byla z účtu odepsána trvalá platba ve výši 3 000 Kč označená jako „, Anonymizováno, “ a trvalá platba ve výši 1 150 Kč označená jako „, Anonymizováno, .“ Dne 3. 11. 2023 byla ve prospěch účtu připsána platba ve výši 4 569 Kč označená jako poskytnutí spotřebitelského úvěru , Anonymizováno, . Dne 16. 12. 2023 pak byla z účtu provedena platba ve výši 31 460,04 Kč označená jako „, Anonymizováno, – , Jméno žalovaného, .“7. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 3. 9. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, provedena platba ve výši 30 000 Kč.

8. Dále soud z výpisu , jméno FO, zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice v listopadu 2024 činila 15,21 % ročně.

9. Z písemnosti označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru podle smlouvy číslo , hodnota, a vyzvala jej k zaplacení celkové dlužné částky 85 313 Kč do 3 dnů od doručení dopisu.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že uvedeným dopisem žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 96 698,82 Kč do 3 dnů, výzva byla odeslána dne 21. 10. 2025.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 uzavřenou mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a z přílohy č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2024 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností , právnická osoba, ., označenou jako věřitel, a žalobkyní označenou jako dlužník včetně seznamu pohledávek dlužníka tvořících zajištění soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí v této věci.

12. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni cokoliv zaplatil.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 3. 9. 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok. Dopisem ze dne 19. 10. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

19. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy s ním i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 19. 10. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně řádně ověřovala, zda má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má příjmy a výdaje (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27 Co 377/2017-101). Z výpisu transakcí na účtu žalovaného navíc bylo patrné, že žalovaný měl více dluhů včetně dalších spotřebitelských úvěrů a probíhající exekuci, přičemž z transakcí nebylo patrné, že by je již splatil, navíc jeho výdaje i převyšovaly jeho příjmy. Za takové situace nelze než říci, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

22. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

23. Žalobkyně žalovanému poskytla převodem na jeho účet částku 30 000 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalovaného zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil, je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 30 000 Kč představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.

24. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení vlády“) též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 10. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 21. 10. 2025, kdy odeslala žalovanému výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 24. 10. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 27. 10. 2025, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Výše úroku z prodlení činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12 % ročně, co do rozdílu ve výši 0,5 % musel soud žalobu rovněž zamítnout.

25. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku, smluvní pokuty a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 800,70 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 528 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 550 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 770 Kč ve výši 2 261,70 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem této daně. Celková výše nákladů řízení tak činí 15 559,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.