219 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 8 950 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 9. 2024 do 13. 1. 2025 a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 892 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 4. 6. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž byla uzavřena vyplněním žádosti žalované a následným potvrzením ze strany žalobkyně, která žalované zaslala unikátní číselný kód, po jehož zadání do systému byly žalované převedeny peněžní prostředky na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne 4. 7. 2024, na úhradu dluhu nezaplatila ničeho, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 5. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 9. 2024 do 18. 1. 2026 ve výši 7 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřována prostřednictvím systému „Kontomatik,“ který umožňuje přístup žalobkyně k bankovním údajům žalované, a dále byla žalovaná lustrována v příslušných databázích.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně (pod předchozím názvem , Jméno žalobkyně, .) a žalovaná uzavřely dne 04. 06. 2024 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr, a to na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke 4. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 5 512 %. Z potvrzení o schválení úvěru vyplývá, že první splátka úvěru ve výši 5 901,63 Kč byla splatná dne 4. 7. 2024. Ve smlouvě byla sjednána povinnost zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Dle sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy, byla sjednána povinnost zaplatit v případě prodlení náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to 150 Kč v případě 3 dnů po splatnosti, 500 Kč v případě 7 dnů po splatnosti, 500 Kč v případě 14 dnů po splatnosti, 200 Kč v případě 20 dnů po splatnosti a 100 Kč v případě 25 dnů po splatnosti, přičemž částky se sčítají. Kopie dokladu totožnosti prokazuje totožnost žalované. Z dokumentu označeného jako „proces žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, jakým způsobem probíhá registrace a následně uzavření smlouvy na internetových stránkách žalobkyně.

5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 4. 6. 2024 na účet žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni cokoliv zaplatila. Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 9. 2024 odeslaným téhož dne.

6. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalované dne 6. 1. 2026, přičemž ve výzvě byla určena lhůta k zaplacení do 7 dnů od odeslání výzvy.

7. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím systému „Kontomatik,“ z jehož výpisu bylo zjištěno, že vychází z pohybů na účtu žalované a z náhledu do některých databází (SOLUS, Cribis, Justice CZ). V pohybech účtu z doby, kdy byla uzavřena smlouva, je přitom evidováno mimo jiné několik plateb úvěrovým společnostem (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, .cz). Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně zjišťovala a ověřovala celkové příjmy a životní výdaje a celkovou finanční situaci žalované.

8. Z přehledu řízení vedených pro žalovanou u zdejšího soudu pak vyplývá, že žalovaná byla žalována od roku 2018 až dosud, již v 8 řízeních o zaplacení peněžité částky (včetně několika úvěrových společností) a bylo vůči ní zahájeno 6 exekucí. I tato skutečnost jasně dokládá, že proces ověřování úvěruschopnosti žalované v předmětnou dobu nebyl ze strany žalobkyně dostatečný.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 6. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 5. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 9. 2024 do 18. 1. 2026 ve výši 7 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení její osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně řádně ověřovala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných registrech a k posouzení úvěruschopnosti použila systém „Kontomatik,“ který vychází z pohybů na účtu žalované a z náhledu do některých databází. Žalobkyně tvrdila, že zjistila příjmy žalované ve výši 32 000 Kč (ve výpisech z účtu se skutečně objevují příchozí platby ve výši přibližně odpovídající této částce, není však zřejmé, zda jde o mzdu či jiný pravidelný příjem) a výdaje ve výši 10 000 Kč, žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení však nepředložila, zejména tedy nijak neověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření jeho příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné výpisy z účtu nemohou dostatečně prokázat finanční situaci žalované. Z výpisu transakcí na účtu žalované navíc bylo patrné, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy více závazků u úvěrových společností, přičemž z transakcí nebylo patrné, že by je již splatila.

15. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že ke splatnosti pohledávky došlo přede dnem 13. 1. 2025. Žalobkyně odkázala na již učiněná tvrzení a listiny, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 15 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 15 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 8 950 Kč představující smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky, soud žalobu zamítl, neboť jde o nároky akcesorické, tj. ujednání o nich je z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatné.

18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 14. 1. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 6. 1. 2025, kdy doručila žalované předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 7 dnů. Splatnost tedy nastala 13. 12. 2025 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Žalobkyně neprokázala dřívější doručení, ačkoliv byla poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jak je uvedeno výše. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 6. 9. 2024, odkdy byla podle tvrzení žalobkyně žalovaná v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 12 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12,75 % ročně, co do rozdílu ve výši 0,75 % ročně musel soud žalobu rovněž zamítnout.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 892 Kč, přičemž tato částka představuje 25,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 198 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 950 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. a dále z částky 2 060 Kč za účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ve spojení s § 14b odst. 4 a.t. včetně paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. b) a.t., náhrady cestovních výdajů ve výši 604,12 Kč dle § 13 odst. 1 a. t., náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 214,12 Kč ve výši 1 095 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 7 507 Kč. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.