219 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 87 230,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 55 969,42 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 969,42 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:a) částky 31 260,79 Kč,b) zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky:- 2 484 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,- 2 401,70 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,- 2 501,08 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,- 6 727,44 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,- 2 753,92 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,- 12 504,97 Kč od 16. 6. 2024 do 7. 7. 2025,c) zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky:- 2 936,36 Kč od 16. 7. 2024 do 7. 7. 2025,- 23 659,95 Kč od 16. 8. 2024 do 7. 7. 2025,d) rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 29 373,11 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení,e) rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 26 596,31 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 309,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 87 230,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 22. 12. 2023 smlouvu ke službě , Anonymizováno, , přičemž při registraci na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně vyslovil žalovaný souhlas rovněž s všeobecnými obchodními podmínkami a byl povinen poskytnout fotografii dokladu totožnosti a své osoby. V rámci služby byl žalovanému zřízen úvěrový rámec a žalovaný mohl následně hradit cenu nákupů uskutečněných na vybraných e-shopech prostřednictvím , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci této služby zaplatí za žalovaného kupní cenu zboží či služeb a žalovaný je povinen zaplatit takto uhrazené nákupy v dohodnuté lhůtě, každý měsíc alespoň ve výši 10 % z částky neuhrazeného čerpání. Žalovaný má v rámci služby také možnost zřídit si splátkový limit, kdy je mu umožněno rozložit provedenou transakci do měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Žalovaný tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši 55 969,42 Kč, poplatky ve výši 5 157 Kč, poplatky za prodlení ve výši 12 275,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 13 528,29 Kč a částku 300 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky (ve výši dle ceníku). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením spolu se zaslanou předžalobní výzvou. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím příslušných databází (insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, , právnická osoba, ) a analytického nástroje , právnická osoba, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smluv k službě , Anonymizováno, ze dne 24. 7. 2023, ze dne 2. 10. 2023 a ze dne 22. 12. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek a interních předpisů právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvy, podle kterých byl žalovanému zřízen limitní rámec ve výši 36 000 Kč, 10 000 Kč, 14 000 Kč a 25 000 Kč, v rámci kterého byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím , Anonymizováno, , přičemž byl povinen hradit řádně a včas vyúčtování takto provedených plateb, a to ve výši alespoň 10 % všech dosud neuhrazených čerpání V případě, že by žalovaný porušil povinnost hradit řádně a včas splatné vyúčtování či neuhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, bylo sjednáno, že se vyúčtování stane splatným v celém rozsahu a v takovém případě byla sjednána rovněž povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně účelně vynaložené náklady (ve výši 150 Kč v případě 5 dnů po splatnosti, ve výši 250 Kč v případě 10 dnů po splatnosti, ve výši 350 Kč v případě 15 dnů po splatnosti, ve výši 450 Kč v případě 20 dnů po splatnosti, ve výši 550 Kč v případě 25 dnů po splatnosti a ve výši 650 Kč a 10 % z ceny objednávky v případě 30 a více dnů po splatnosti), smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení.

5. Ze smluv o splátkovém limitu ze dne 28. 10. 2022, ze dne 2. 11. 2022 a ze dne 17. 8. 2023 včetně příloh bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali rovněž spotřebitelský úvěr ve formě úvěrového limitu, který byl žalovaný povinen vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to ve výši 3 000 Kč s výší měsíční splátky 320,21 Kč a úrokem 53,3 % ročně, ve výši 100 000 Kč s výší měsíční splátky 9 179,61 Kč a úrokem 20 % ročně a ve výši 75 000 Kč s výší měsíční splátky 6 884,71 Kč a úrokem 20 % ročně. Pro případ prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady (v totožné výši jako u smluv ke službě , Anonymizováno, ) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení.

6. Součástí smluvních ujednání byla i možnost žalovaného odložit splatnost vyúčtování, v takovém případě byl povinen zaplatit poplatek dle ceníku, který byl součástí smlouvy.

7. Z vyúčtování za měsíce listopad 2023 až červenec 2024 soud zjistil, že žalovaný byl povinen zaplatit na jistině celkem částku 55 969,42 Kč. Dále byly žalovanému účtovány poplatky za službu a za odložení ve výši celkem 5 157 Kč, poplatky z prodlení v souhrnné výši 12 175,50 Kč a smluvní pokuta ve výši celkem 13 528,29 Kč.

8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (viz smlouva ze dne 9. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o připsání úplaty) a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému (viz dopis ze dne 25. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26. 6. 2025). Předžalobní výzva ze dne 25. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26. 6. 2025 a kopií poštovní obálky prokazují odeslání předžalobní výzvy žalovanému.

9. Žalobkyně nepředložila vyjma principů posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žádné listiny k prokázání jejího tvrzení, že skutečně došlo k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud při jednání poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru s odbornou péčí, a to nejen na základě informací od žalovaného, ale též ověřením příslušných listin osvědčujících příjmy i výdaje žalovaného, a aby uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve, než výzvou z 25. 6. 2025, s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně žádná další tvrzení ani důkazy, než které byly uvedeny v žalobě, neuvedla.

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 7. 2023, dne 2. 10. 2023 a dne 22. 12. 2023 smlouvy ke službě , Anonymizováno, a dne 28. 10. 2022, dne 2. 11. 2022 a dne 17. 8. 2023 smlouvy o splátkovém limitu, na jejichž základě byl žalovanému zřízen limitní rámec ve výši 36 000 Kč, 10 000 Kč, 14 000 Kč a 25 000 Kč, v rámci kterého byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím , Anonymizováno, , a dále sjednán úvěr ve formě úvěrového limitu ve výši 3 000 Kč, 100 000 Kč a 75 000 Kč, který byl žalovaný povinen vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, ale v plné výši nevrátil. Dluží tak žalobkyni částku ve výši 55 969,42 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatky za odložení splatnosti a pro případ prodlení se zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za prodlení a smluvní pokutu. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 87 230,21 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

14. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Přestože soud při jednání poučil žalobkyni o její povinnosti uvést tvrzení a označit důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí ze strany právní předchůdkyně včetně následků nevyhovění výzvě, žalobkyně žádné takové důkazy neoznačila, své břemeno tvrzení a zejména důkazní tak neunesla.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

16. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 969,42 Kč v podobě plateb za jím uskutečněné nákupy a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 55 969,42 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 55 969,42 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Ve zbývající části, tedy co do částky 31 260,79 Kč představující příslušné poplatky a smluvní pokutu, musel soud žalobu zamítnout, neboť jde o nároky akcesorické a ujednání o nich jsou z důvodu absolutní neplatnosti smluv rovněž absolutně neplatná.

17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 8. 7. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 26. 6. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu se lhůtou k plnění do 5 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 30. 6. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 7. 7. 2025 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a o. s. ř. neprokázala dřívější doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 16. 6. 2024, od 16. 7. 2024 a od 16. 8. 2024, odkdy byl podle tvrzení žalobkyně žalovaný ohledně jednotlivých dlužných částek v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12,75 % ročně a 14,75 % ročně, co do rozdílu ve výši 1,25 % ročně a 3,25 % ročně musel soud žalobu rovněž zamítnout.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 309,60 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 362 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 87 230,21 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 310 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 620 Kč za účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 970 Kč ve výši 3 773,70 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 26 105,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.