219 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 207,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 700 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 700 Kč od 9. 2. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 10 507,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 018,22 Kč od 18. 9. 2025 do 8. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 318,22 Kč od 9. 2. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 18 207,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 18. 5. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 7 700 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , a to dne 18. 5. 2025 ve výši 7 700 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 6. 2025. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 17. 9. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 7 700 Kč, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 153,22 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 9 807,15 Kč, sjednaný poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 18. 6. 2025 do 16. 9. 2025 ve výši 381,66 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů uvedených žalovanou a lustrací v příslušných databázích, a to podle interní metodiky schválené ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač byla řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 18. 5. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 7 700 Kč („kreditní rámec“), který byla žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. První splátka byla splatná dne 17. 6. 2025. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 2 030,08 %, úroková sazba byla stanovena na 1,066 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z předpisu denních splátek vyplývá předepsaná výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 19. 5. 2025 až do 15. 10. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce). Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované.

5. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a dokumentu nazvaného „informace o zprostředkovateli“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním subjektem poskytujícím bezúčelové spotřebitelské úvěry, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 1,066 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 2 030,08 %!!!

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 18. 5. 2025 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 7 700 Kč.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, kopie dokladu totožnosti a dokumentu „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím tvrzení žalované o výši jejích příjmů a výdajů, přičemž žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 20 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 12 000 Kč, žalobkyně vycházela z „ověřeného“ čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Žalovaná dále uvedla, že žije sama. Žalobkyně ověřovala příjem žalované prostřednictvím náhledu na příjmové transakce na jejím bankovním účtu. Jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

8. Z výzvy ze dne 17. 9. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalované, a to dne 30. 1. 2026.

9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 5. 2025 činila 14,62 % ročně.

10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 5. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet částku ve výši 7 700 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše a poplatky za doplňkové služby. Žalovaná se dále zavázala zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala (žalobkyně ze soudu nepochopitelného důvodu vycházela z příjmu žalované ve výši 53 759 Kč, když žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 20 500 Kč). Náhled na příjmy žalované není v tomto směru dostačující, neboť je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.

16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 7 700 Kč, přičemž žalovaná nezaplatila ničeho. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně co do částky 7 700 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 7 700 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 10 507,03 Kč představující smluvní úrok (9 807,15 Kč), poplatek za vyplacení tranší (153,22 Kč), poplatek za službu „, Anonymizováno, “ (165 Kč) a smluvní pokutu (381,66 Kč), soud žalobu zamítl, neboť ujednání o nich jsou z důvodu neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná. Ze stejného důvodu soud zamítl i nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 318,22 Kč (tj. z uvedených poplatků). Soud pro úplnost uvádí, že výše sjednaného úroku je nadto hluboce nemravná, když zcela vybočuje z rámce běžných úrokových sazeb obdobných spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovními institucemi.

19. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 9. 2. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 30. 1. 2026, kdy odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované dle § 573 o. z. doručena dne 4. 2. 2026, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 8. 2. 2026 a ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Co do úroku z prodlení od 18. 9. 2025 do 8. 2. 2026 z částky 8 018,22 Kč proto soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, když v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.