219 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky: -) [částka] od [datum] do [datum], -) [částka] od [datum] do [datum], -) [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka], přičemž částka [částka] byla vyplacena žalované a částka [částka] převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úroky (21,37 % ročně) ve 33 splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje [datum], tj. celkem [částka]. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že jí žalovaná prokázala má dostatečné příjmy a že je schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů za 2 upomínky ve výši [částka] a smluvní pokuty za každý jednotlivý případ prodlení ve výši [částka] (5 x [částka]). Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 21,37 % z částky [částka] od [datum].

2. Ve věci se konalo jednání dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná se na obě jednání dostavila. Žalobkyně se z prvního jednání omluvila, na druhé jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v plném rozsahu, neboť žalobkyni uhradila před podáním žaloby částku [částka] a po podání žaloby částku [částka]. V době poskytnutí úvěru byla žalovaná ve špatné finanční situaci, a proto by žalobkyni měla vrátit pouze to, co jí bylo poskytnuto.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,37 % ročně, a to v 33 měsíčních splátkách po [částka], splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalované byla dne [datum] vyplacena částka [částka], částka [částka] byla téhož dne vyplacena na účet zprostředkovatele úvěru jako provize, a to na základě smluvního ujednání. Pro každý jednotlivý případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka]. Pro případ prodlení žalované s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná se v souvislosti se svým prodlením zavázala zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za každou odeslanou upomínku. Z předmětné smlouvy je patrné, že se jedná o formulářovou adhezní smlouvu na hlavičce věřitele, smluvní strany jsou zejména žalobkyně a žalovaná. Skutečnost o smlouvě se zprostředkovatelem vyplývá až z následného textu, a to v minimálním rozsahu oproti velmi hutnému, složitému a pro laika spíše nepřehlednému textu zbytku smluvních ujednání (navíc s použitým drobným písmem).

6. Z upomínky ze dne [datum] a dopisu o zesplatnění ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem a potvrzením bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala a že úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Z výpisu z ČNB bylo zjištěno, že průměrná roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila v době uzavírání smlouvy 8,44 % a průměrná roční procentní sazba nákladů činila 8,64 %. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žalovaná nebyla v insolvenčním řízení. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplývá, že žalovaná sdělila žalobkyni, že dosahuje příjmu [částka] měsíčně a její výdaje činí celkem [částka] měsíčně. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala výši příjmu žalované.

7. Z výpisů z účtu ve spojení s potvrzením o platbě vyplývá, že žalovaná v období před poskytnutím úvěru provedla ze svého účtu platbu [částka] označenou jako zápůjčka, dále platbu [částka] ve prospěch úvěrové společnosti a platbu [částka] jako splátku úvěru a také kolik činí skutečné výdaje a příjmy žalované (srpen 2019) a jaká je jejich skladba viz níže.

8. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že před podáním žaloby zaplatila žalovaná žalobkyni částku [částka]. Po podání žaloby uhradila žalovaná dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

9. Z výpisu ze systému soudu bylo zjištěno, že v době uzavírání smlouvy o úvěru byla žalovaná u zdejšího soudu opakovaně, ve větším množství případů, žalována úvěrovými společnostmi o peněžité plnění, přičemž některé pohledávky byly již vymáhány exekučně.

10. Z bilance předpisů a plateb žádné další relevantní skutečnosti zjištěny nebyly.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

14. Podle § 1798 odst. 1 o.z., ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Dle odst. 2 použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

15. Podle § 1800 odst. 1 o.z., obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Dle odst. 2 obsahuje li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná.

16. Podle § 1810 o.z., se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské smlouvy) a na závazky z nich vzniklé. Podle § 1812 odst. 1 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1815 o.z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud měl v úmyslu při jednání více poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména i stran ověřování skutečných výdajů žalované. Žalobkyně se však z jednání omluvila a připravila se tak o možnost poučení. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí neunesla. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně zkoumala výdaje žalované dokonce liknavě, když údaje z výpisu z účtu žalované, který měla žalobkyně k dispozici, vyplývá jasný nepoměr mezi skutečnostmi sdělenými v posouzení úvěruschopnosti, kde výdaje mají činit [částka], kdy naopak skutečné měsíční výdaje žalované činily v srpnu 2019 částku [částka] a příjmy [částka], kdy je navíc patrné, že si žalované již tehdy půjčovala významné částky na běžný život (např. [částka] od [jméno] [příjmení], popř. vkládala na účet hotovost, kterou obratem vydala), z tohoto výpisu je také patrné, že žalovaná již tehdy hradila splátky [částka] [příjmení] creditu, [částka] [příjmení] creditu apod. Žalovaná tedy již v době poskytnutí úvěru byla natolik zadlužená, že tzv. dalšími zápůjčkami a úvěry vytloukala klín klínem, tedy z nových dluhů hradila dluhy starší. Je evidentní, že pokud žalobkyně má uvedeny v tzv. čestném prohlášení i poté co měla k dispozici výdaje žalované, že na splátky úvěru vydá žalovaná toliko [částka], ačkoli skutečnost byla minimálně 2 x vyšší a že další životní výdaje činí celkem [částka] měsíčně (což je také evidentně v rozporu s realitou), nepostupovala žalobkyně v době poskytnutí úvěru s náležitou pečlivostí a odborností. Zjištěné skutečnosti měly naopak žalobkyni vést k tomu, že žalované úvěr neposkytne a nikoli naopak.

19. Žalobkyně sice dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů, nicméně stran výdajů žalované se omezila pouze na údaje sdělené žalovanou, které dále nijak důkladně neověřovala (jen formálně). Za situace, kdy žalobkyni nic nebránilo ověřit reálné výdaje žalované, přičemž to nebylo ani nijak zvlášť zatěžující, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované v dané době s odbornou péčí, a proto je smlouva jako celek absolutně neplatná. Vyjít v tomto směru pouze z tvrzení dlužníka bez skutečného ověřování dostačující být zcela zjevně nemůže. Navíc je zřejmé, že žalovaná v době poskytnutí úvěru měla celou řadu i jiných závazků, které byly vymáhány soudně a některé i exekučně. I kdyby tomu tak nebylo, což zdejší soud vylučuje, poukazuje soud i na tu skutečnost, že sjednaná RPSN zjevně přesahuje maximálně možný 3 násobek průměrné sazby, jak vyplývá ze statistiky RPSN vedené ČNB. Závěry soudní judikatury stran nepřiměřenosti ujednání obchodního úroku v rozsahu nad 3 násobek běžných sazeb a jejich rozporu s dobrými mravy by se za použití argumentu od menšího k většímu musely uplatnit i v případě sjednání 3 násobku průměrné RPSN, jako se tomu stalo v tomto případě. Jinými slovy, jakékoli ujednání nad 3 násobek běžných sazeb, včetně sazeb nákladů úvěru, je ujednáním ve zjevném rozporu s dobrými mravy a tedy ujednáním dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatným, k čemuž soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. Žalovaná však od žalobkyně převzala částku ve výši [částka], přičemž žalovaná prokázala, že žalobkyni vrátila pouze [částka]. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum] V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum] s určením data splatnosti do 10 dnů (jedná se o výzvu z [datum]). Poslední den lhůty tak připadal na [datum] a ode dne následující je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl dále přiznán tak, že zohledňuje platby žalované. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (viz odůvodnění níže).

21. Pokud jde o částku bezdůvodného obohacení, které odpovídá tzv. provizi zprostředkovatele (tj. [částka]), soud dospěl k závěru, že v tomto směru se žalovaná bezdůvodně neobohatila, neboť případné bezdůvodné obohacení vzniká žalobkyni případně vůči zprostředkovateli a nikoli vůči žalované, ačkoli adhezní složitá právní konstrukce v uvedené smlouvě by mohla zdánlivě vypovídat o opaku. K uvedené problematice se již dostatečně a zcela přesvědčivě vyjádřila soudní judikatura, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 18. 03. 2016 sp. zn. 69 Icm 2705/2014 uvedl, že„ Při posouzení otázky platnosti ujednání úvěrové smlouvy soud hodnotí dva zásadní právní principy, které se v případě uzavření úvěrové smlouvy podnikatele se spotřebitelem, jak je tomu v tomto případě, dostávají do konfliktu. Prvý princip podporuje povinnost stran dodržovat sjednané podmínky smlouvy (smlouvy se mají dodržovat), ovšem jiný princip, který u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány mezi subjekty s rozdílnými podmínkami a odlišnou mírou připravenosti a profesionality, hovoří pro ochranu toho subjektu smlouvy, který může být poškozen nerovností sjednaných podmínek. V tomto smyslu soud odkazuje například na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 342/09 ze dne [datum], který se zabývá fakticky nerovným postavením spotřebitele s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Cílem ve formulářových smlouvách u spotřebitele je cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost formou omezení autonomie vůle. Při posouzení smlouvy o úvěru, kterou dokládal žalobce svou pohledávku, soud vzal v úvahu, že účelem smlouvy bylo primárně poskytnutí úvěru dlužníku jako spotřebiteli. [jméno] dohoda o uzavření smlouvy o zprostředkování sjednání úvěru mezi dlužníkem a žalobcem (jak by bylo možné připustit dle § 17a zák. č. 145/2010 Sb.). Pokud byla v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v rámci smlouvy pojaté jako formulářové (adhezní), v textu smlouvy též sjednána jen odměna za zprostředkování třetí osobě, jedná se zjevně o ujednání, k němuž nelze přihlížet. Jedná se totiž o ujednání, které je v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. a zároveň ustanovení nevýhodné, které se bez zvláštního důvodu (samostatného požadavku spotřebitele) odchyluje od běžně uzavíraných úvěrových spotřebitelských smluv, jak postihuje § 1800 odst. 2 o.z. Ujednání naopak navozuje dojem, že uměle a úmyslně navyšuje celkové náklady úvěru, které dlužník v celkové ceně úvěru zaplatí ve splátkách. Z předložené úvěrové smlouvy proto dle názoru soudu nelze k závazku dlužníka hradit odměnu za zprostředkování přihlížet; jedná se o ujednání zdánlivé. Proto žalobce není ve věci aktivně legitimován a jeho přihláška není důvodná.“. Zdejší soud tento názor zcela sdílí, je zjevně v plné míře aplikovatelný i na tento případ, a proto soud v tomto směru na výše uvedené odůvodnění dále odkazuje.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Soud připomíná, že ohledně nákladů řízení bral v úvahu i platby uhrazené žalovanou po podání žaloby, které samozřejmě počítal ve prospěch žalobkyně, neboť v rozsahu těchto plateb byla žalobkyně úspěšná, nicméně i tak je celkový neúspěch žalobkyně vyšší než úspěch žalované.