219 C 71/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 901 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 410 Kč od 19. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 491 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala na zaplacení shora uvedené částky tvořené příspěvkem žalovaného za nepojištěné motorové vozidlo [registrační značka] za dobu od 04. 01. 2019 do 13. 05. 2019 a 01. 04. 2020 do 31. 08. 2020 (tzv. povinné ručení) a náklady žalobkyně spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2x 300 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Žalovaný zároveň netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by provoz vozidla byl v předmětném období pojištěn, že by nastaly okolnosti, pro které by žalovaný neměl povinnost vozidlo mít pojištěné, či že by žalovaný příspěvek žalobkyni zaplatil.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu.

5. Žalovaný byl v uvedeném období od 04. 01. 2019 do 13. 05. 2019 a 01. 04. 2020 do 31. 08. 2020 dle registru vlastníkem osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 [registrační značka], ke kterému neuzavřel povinné smluvní pojištění odpovědnosti a ani po opakovaných výzvách žalobkyně nezaplatil požadovaný příspěvek ve výši 47 Kč denně, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzýván. Nezaplatil ani náklady spojené s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (zjištěno z výzev k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel vycházející z elektronické evidence pojišťoven a z centrálního registru vozidel, z upomínek o úhradu nedoplatku, předžalobní upomínky, doručenky)

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovanému vznikla v předmětném období povinnost pojistit vozidlo za škodu způsobenou provozem vozidla a uhradit poplatek spojený s uplatněním práva na příspěvek ve výše uvedené výši (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, a to konkrétně § 1 odst. 2, § 4 odst. 1 až odst. 7 a dále vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, konkrétně § 2 odst. 1 písm. g), § 2a). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ustanovení § 1970 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. Soudu je z vlastní evidence známo, že ve věci sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyní po tomtéž žalovaném vymáhán obdobný nárok za období od 14. 05. 2019 do 31. 10. 2019 (žaloba byla podána dne 10. 11. 2021) a v tomto řízení byly žalobkyni náklady řízení již přiznány v plném rozsahu. Dále se jednalo o řízení sp. zn. [spisová značka] za období od 01. 11. 2019 do 31. 01. 2020 (žaloba byla podána dne 30. 11. 2021), kde žalobkyni přes úspěch ve věci nebyly náklady řízení přiznány s ohledem na to, že blízký nárok byl žalován zbytečně v několika řízeních, ačkoli bylo možné bez problémů nároky uplatnit v rámci jedné žaloby (Pl. ÚS 25/12). V této věci byla žaloba podána dne 12. 01. 2022 za shodný nárok jen s rozdílným datem neplacení pojistného, přičemž soud je toho názoru, že žalobkyni nic nebránilo v tom aby všechny své výše uvedené nároky nespojila do jedné žaloby. Podání samostatné žaloby v této věci je tak zcela neekonomické a zbytečně zatěžující jak dlužníka, tak i soudní soustavu a v konečném důsledku i celou naší společnost. Náhradu nákladů řízení lze přiznat pouze tehdy, pokud náklady byly vynaloženy skutečně účelně pro ochranu práv účastníka řízení (tedy i v nezbytném rozsahu). Žalobkyni nic nebránilo, aby své bezprostředně související nároky uplatnila jedním návrhem, tak jak je to obvyklé. Uvedené jednání žalobkyně lze buď považovat za neúčelné a nehospodárné (pro případ, že by tak učinila z nedbalosti či nevědomosti) anebo za jednání jsoucí v rozporu s dobrými mravy, to pro případ, že cílem žalobkyně bylo navýšit náklady řízení. Buď jak buď jedná se o důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení a takovému postupu žalobkyně nelze přiznat právní ochranu. Soud je toho názoru, že nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení v této věci, již byl plně saturován přiznáním náhrady nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]. Bude na žalobkyni, aby svůj systém vymáhání nároků vylepšila natolik, aby podobnému nadbytečně vícečetnému podávání žalob zabránila.