219 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 121 685,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 900 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 900 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 96 785,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 081,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 549,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 684,07 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 784,07 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 24 900 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 46 638,45 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 121 685,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., a žalovaným byla dne 21. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem v pevné výši 3 969 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 37 700 Kč, administrativním poplatkem ve výši 9 616 Kč a poplatkem za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 13 000 Kč, celkem částku 129 285 Kč, a to formou 17ti měsíčních splátek po 7 605 Kč. Poslední splátka byla splatná 21. 2. 2025. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, naposledy plnil 27. 6. 2024 ve výši 1 000 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení zbývající části úvěru. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou bylo pro případ prodlení sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 22. 2. 2025, smluvní pokutu a úrok z prodlení z nesplacené jistiny úroku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 46 638,45 Kč, smluvního úroku ve výši 2 045,62 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 536,77 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 787,70 Kč, poplatku za hotovostní splácení ve výši 9 176,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 32 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 549,48 Kč (za období 22. 2. 2025 do 24. 11. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 081,62 Kč (za období od 22. 2. 2025 do 24. 11. 2025), smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za období od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 48 684,07 Kč (z dlužné jistiny a smluvního úroku) od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 9. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, což také učinila, když částku v hotovosti předala žalovanému, což žalovaný svým podpisem smlouvy stvrdil. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu spolu s náklady úvěru ve výši 64 285 Kč představující úrok (3 969 Kč) a poplatky za poskytnutí a vyhodnocení úvěru (37 700 Kč a 9 616 Kč) a inkaso splátek (13 000 Kč), a to formou 17ti měsíčních splátek po 7 605 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a dalších splátek vždy do měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 270,48 %. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivý případ prodlení, a náklady na upomínání, a dále oprávnění úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečné 30 denní lhůty k plnění). Podle přehledu plateb uhradil žalovaný celkem 40 100 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení do 24. 3. 2026, předžalobní výzva byla odeslána dne 9. 3. 2026.

6. Žalobkyně předložila k prokázání jejího tvrzení, že došlo k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, pracovní smlouvu žalovaného a výplatní lístky, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrnou mzdu ve výši 25 000 Kč, a kopii jedné strany výpisu z účtu, jiné důkazy k prokázání tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

7. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 9. 2023 smlouvu, podle které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 65 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 64 285 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 40 100 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 10. 12. 2025.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

12. Soud poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru s řádnou péčí včetně zkoumání příjmů a výdajů, a aby uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve, než v rámci předžalobní výzvy, s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně předložila shora uvedený dodatek k pracovní smlouvě a výplatní pásky, jiné důkazy žalobkyně nepředložila. Žalobkyně tedy v naznačeném směru neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

14. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 65 000 Kč, přičemž žalovaný podle předloženého přehledu (který žalovaný nerozporoval, ani netvrdil, že by uhradil více) vrátil žalobkyni 40 100 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 24 900 Kč bezdůvodně obohatil, a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 24 900 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 96 785,01 Kč představující část jistiny, smluvní úroky, poplatky a smluvní pokutu musel soud žalobu zamítnout, neboť ujednání o nich jsou z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná, neboť jde o nároky akcesorické.

15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 25. 3. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 9. 3. 2026, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu se lhůtou k plnění do 24. 3. 2026, od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve, žalobkyně však žádný takový důkaz nepředložila a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř. ve vztahu k dřívějšímu doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení neunesla. Soud proto nemohl přiznat zákonný úrok z prodlení již od 25. 11. 2025 a musel v této části žalobu zamítnout, stejně jako zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 24. 11. 2025 a zákonný úrok z prodlení z jistiny nad rámec přiznané. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 12 % ročně, co do rozdílu ve výši 0,5 % ročně musel soud žalobu rovněž zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.