219 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno. sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 51 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 263,68 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 263,68 Kč od 30. 9. 2024 do 1. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 263,68 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení: - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 398,22 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 15 993,13 Kč, - částky 1 206,32 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 399 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 51 470 Kč s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla dne 11. 12. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. č. účtu bezúčelový úvěr ve výši 60 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 108,72 % ročně ve 12ti měsíčních splátkách po 8 404,38 Kč, poslední splátka měla být zaplacena dne 11. 12. 2024, dodatkem ke smlouvě bylo datum splatnosti poslední splátky určeno na 11. 1. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno též právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž žalovaný byl povinen doložit kopii dokladu totožnosti a zaslat identifikační platbu. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením 3. splátky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke dni 11. 8. 2024 k zesplatnění úvěru, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 50 263,68 Kč, smluvní úrok ve výši 15 993,13 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2026 ve výši 2 592,95 Kč a dále od 1. 6. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu za období od 12. 8. 2024 do 5. 9. 2024 ve výši 1 206,32 Kč. Za účelem ověření úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován v příslušných databázích.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota včetně obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 108,72 % ročně ve 12ti měsíčních splátkách po 8 404,38 Kč, poslední splátka měla být zaplacena dne 11. 12. 2024. Celková výše úvěru činila 100 852,56 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 145 %. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru a poplatku za upomínání ve výši 50 Kč za písemnou upomínku. Smlouva byla uzavřena elektronicky, z výpisu z účtu vyplývá zaplacení verifikační platby ve výši 0,01 Kč žalovaným.

5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 11. 12. 2023 na účet žalovaného č. č. účtu částku 60 000 Kč. Z výzvy ze dne 11. 8. 2024 vyplývá zesplatnění pohledávky za žalovaným.

6. Z výpisu ze zahraničního rejstříku vyplývá právní subjektivita žalobkyně.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a právnická osoba ze dne 26. 9. 2024 včetně dílčí smlouvy a seznamu postupovaných pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o postoupení informován.

8. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 21. 3. 2026.

9. Z žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2023 smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 108,72 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 22. 5. 2025.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.

16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 60 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na jistině dluží částku 50 263,68 Kč. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 50 263,68 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 50 263,68 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 15 993,13 Kč představující smluvní úrok a částky 1 206,32 Kč představující smluvní pokutu, soud žalobu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítl.

19. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 16. 9. 2024, kdy odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k zaplacení s určením data splatnosti do 10 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 19. 9. 2024, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 29. 9. 2024 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Svou neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnosti prokázat dřívější doručení, neboť soud měl v úmyslu ji poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Výše úroku z prodlení kapitalizovaného od 30. 9. 2024 do 1. 2. 2025 nečiní částku 2 592,95 Kč, jak požadovala žalobkyně, ale částku 2 194,73 Kč, proto soud co do částky 398,22 Kč představující rozdíl mezi uvedenými částkami rovněž zamítl. Žalobkyně požadovala v žalobě zákonný úrok z prodlení do 1. 2. 2025 a dále pak až od 1. 6. 2025, soud nemohl jít v tomto směru nad rámec návrhu žalobkyně.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 399 Kč, přičemž tato částka představuje 96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 574 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 51 470 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celková výše nákladů řízení tak činí 11 874 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.