219 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 425 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 24 925 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 037,94 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 537,94 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 628,76 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, která sestává z jistiny ve výši 10 537,94 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 087, 06 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 628,76 Kč a sankčních poplatků ve výši 4 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 13. 02. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Zápůjčka (nikoli úvěr) byla předána žalované v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy, čemuž předcházelo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 125 Kč sestávající z úroku ve výši 29% ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení. Dluh byl splatný v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Na úvěr žalovaná uhradila celkem 9 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila úvěr řádně a včas vznikl žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení k 01. 02. 2022 a sankčních poplatků.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 13. 02. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti ve stejný den zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli celkovou dlužnou částku ve výši 28 125 Kč formou 60 týdenních splátek splatných po 469 Kč. Poplatek činil částku 13 125 Kč a sestával z úroku ve výši 2 683 Kč, částky za zpracování, doručení, administraci a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 422 Kč. Celková RPSN pak činila 234,69%. Podle bodu 3 smluvních podmínek, jež jsou součástí smlouvy je zákazník zavázán hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště, není-li ujednáno místo jiné.

5. Z bilance plateb bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh hradila do 13. 07. 2020 (včetně) celkem částku 9 500 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a potvrzení podání bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy přešla na žalobkyni, a tato skutečnost byla oznámena žalované s tím, že byla o zaplacení upomínána. Z výzvy ze dne 10. 02. 2022 a potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 17. 03. 2022.

7. Z výpisů z databáze ČNB ARAD bylo zjištěno, že v únoru 2019 činila průměrná úroková sazba u úvěru na spotřebu 8,45% ročně a průměrná RPSN na spotřebu pro domácnosti činila v tomtéž období 8,76% ročně.

8. Vzhledem k tomu, že soud neměl z tvrzení uvedených v žalobě a předložených důkazů za prokázané, že by žalobkyně ověřovala u žalované v době poskytnutí úvěru její úvěruschopnost s odbornou péčí a dále nebyla jasná otázka vzniku a výše poplatků za poskytnutí úvěru, poučil soud žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k dotvrzení potřebných skutečností a označení důkazů. Žalovaná poté svá tvrzení v koncentrační lhůtě doplnila a označila i další důkazy k prokázání svých tvrzení.

9. Ze zákaznické karty tak bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při zjišťování úvěruschopnosti žalované zejména z údajů poskytnutých žalovanou, která uvedla, že má jediný příjem s čistým příjmem ve výši 12 261 Kč a další příjem ve výši 30 000 Kč (nijak nespecifikovaný – snad se jedná o příjem rodičů) a běžné výdaje ve výši 7 993 Kč (ani výdaje nijak specifikovány nebyly), toto pak mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a 2 výpisů z účtu, které však žalobkyně soudu také nepředložila. Zákaznická karta je podepsána za poskytovatele paní [jméno] [příjmení], která je dle výpisu z ARES oprávněna podnikat v oboru poskytování pomocné činnosti související s finančním zprostředkováním.

10. Dále žalobkyně předložila výstup z Centrální evidence exekucí, jímž chtěla prokázat, že v době poskytnutí úvěru prověřovala žalovanou i v této databázi, ovšem podle data uvedeného na výpisu došlo k ověření nikoli před poskytnutím zápůjčky (únor 2019), ale až dne 18. 07. 2022, tedy již za běhu soudního řízení. Ze Stanoviska ČNB soud žádné podstatné informace nezjistil.

11. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno k otázce ověřování úvěruschopnosti zejména to, že v době poskytnutí předmětné zápůjčky pracovala pro právní předchůdkyni žalobkyně a vyřizovala i zápůjčku pro žalovanou, která jí musela předložit listiny uvedené v žádosti. V dané době věřitel listiny, které osvědčovaly příjmy a výdaje zákazníků, do systémů nevkládal a tak je nemá k dispozici. Výdaje a náklady na bydlení se rozpočítávaly podle počtu dospělých osob v domácnosti a připočítávaly se výdaje, které má přímo žadatel, pokud je doložil. Příjem ostatních členů domácnosti dokládán být nemusel, vycházelo se z toho, co klient sdělil, když poradce ani nemá možnost ověřit příjmy ostatních členů domácnosti a musí tak uvěřit klientovi, což se stalo i v tomto případě. Splácení v hotovosti probíhá podle toho, jak klienti zavolají, že mají peníze a podle toho se domluví schůzka, kam zprostředkovatel přijede. Právní předchůdkyně žalobkyně v případech, kdy klient nepožaduje výplatu zápůjčky bezhotovostně, neumožňuje splacení dluhu bezhotovostně, ale pouze v hotovostním režimu. Dříve měla svědkyně z hlediska prověřování platební historie klientů k dispozici pouze historii u Providentu, což se změnilo před několika lety. Pokud klienti mají exekuci, ale není to patrné z jejich výplatních pásek a nesdělí to sami zprostředkovateli, pak zprostředkovatel nemá jak ověřit, zda je to pravda či ne. Poplatek za hotovostní splácení je dražší než za bezhotovostní, přičemž cca 99 % klientů chce [právnická osoba] proto, že ty peníze mají hned. Většinou klienti potřebují peníze hned („ nejlépe dnes“), a tomu, že si vezmou hotovostní způsob splácení, i když je o dost dražší, nerozumí. U žalované si svědkyně již nevzpomíná, jak to bylo konktrétně ohledně ověřování úvěruschopnosti a stran jejích výdajů. Svědkyně ví, že původně byly úvěry poskytovány jen na základě údajů získaných od klienta, což se postupem času měnilo, ale neví, jak to probíhalo přímo u žalované.

12. Jiné než výše uvedené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 čj. 27 Co 143/2019-113).

17. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) zároveň uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

18. Soud po provedeném dokazování vyhodnotil, že právní předchůdkyně žalobkyně sice určité úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované v době poskytnutí zápůjčky prováděla, nikoli však s odbornou péčí, když vyšla zejména z údajů získaných od žalované. Pokud jde o zkoumání výdajů žalované, pak žalobkyně neví, jak konkrétně měly být tyto ověřovány (viz výslech svědkyně) a není tak vůbec zřejmé z čeho částka připadající na výdaje žalované uvedené v žádosti sestává (jedná se o výdaje její či i ostatních členů rodiny?, jsou skutečné či domnělé?). Ani příjem ostatních členů domácnosti nebyl v době poskytnutí zápůjčky nijak ověřen, v tomto směru se opět vyšlo jen z údajů získaných od žalované. Výpis z Centrální evidence exekucí pak byl vyhotoven nikoli nejpozději ke dni sjednání zápůjčky, ale až na základě výzvy soudu k aktuálnímu datu, tímto dokumentem tak zkoumání úvěruschopnosti žalované v době sjednání zápůjčky prokázána být nemůže. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované v době poskytnutí zápůjčky s odbornou péčí. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o zápůjčce posoudil jako celek (tedy včetně souvisejících ujednání) absolutně neplatnou.

19. Předmětná smlouva o zápůjčce je také smlouvou spotřebitelskou a zároveň smlouvou adhezní, proto se na věc uplatní i ustanovení sloužící k ochraně spotřebitele (§ 1798 - § 1801 a § 1810 - § 1819 o.z.). I kdyby tedy soud nevyhodnotil smlouvu neplatnou jako celek, došel by k závěru o absolutní neplatnosti dalších smluvních ujednání, a to minimálně v části o úhradě dalších nároků mimo jistinu, když celková výše RPSN ve výši 234,69% ročně je výše zcela nepřiměřená a zcela zjevně odporující veřejnému pořádku (§ 588 o.z.). Pokud jde o otázku sjednaného úroku, je soud toho názoru, že část označená jako částka za zpracování, doručení, administrování, flexibilní splácení a vedení zákaznického účtu není ničím jiným než skrytým úrokem. Pokud jde o částku za výběr splátky v hotovosti, pak takové ujednání je sice možné sjednat, ale je nutné opět vidět širší souvislosti. V daném případě totiž (a je tomu tak dle svědkyně v 99% případů) klienti volí výplatu v hotovosti, ačkoli je pro ně takové obdržení zápůjčky značně nevýhodné, neboť pak nemají volbu hradit splátky bezhotovostně s nižšími náklady. Žalobkyně či její právní předchůdkyně, dobře si vědoma, že jejich klienti budou volit výplatu v hotovosti, jim následně neumožňují hradit splátky v jiném výrazně levnějším režimu. Ujednání v tom směru, že pokud spotřebitel zvolí výplatu zápůjčky hotovostně a zároveň tím pozbývá možnosti uhradit dluh jiným způsobem s výrazně nižším nákladem, považuje soud za ujednání ve vztahu ke spotřebiteli za nerovnovážné (§ 1813 o.z.) a ve smyslu ust. § 1815 o.z. se k takovému nepřiměřené ujednání nemůže přihlížet.

20. Soud tedy dospěl ke shora uvedenému závěru o neplatnosti/nepřiměřenosti předmětných smluvních ujednání, nicméně zároveň bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná dosud vrátila pouze částku 9 500 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 5 500 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení, představující dosud nesplacenou jistinu, vrátit. Splatnost dluhu je v takovém případě dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny tedy vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 18. 3. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila dne 10. 02. 2022 (odeslána dne 11. 02. 2022), s tím, že žalovaná byla vyzvána k plnění do 17. 03. 2022. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty je tak žalovaná v prodlení. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo nic jiného než žalobu, včetně části příslušenství, zamítnout.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a contrario, když v řízení úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.