22 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem titul Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , část obce o vydání věci podle § 1040 občanského zákoníku <b>I. Žalovaný je povinen vydat žalobci měřící zařízení – plynoměr, sériové [číslo] umístěné v bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, za účasti pověřeného zástupce žalobce.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal proti žalovanému vydání měřícího zařízení. Uvedl, že v odběrném místě v místě spotřeby, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, na adrese uvedené tamtéž, bylo za účelem měření spotřeby zemního plynu dodávaného žalovanému osazeno měřící zařízení, uvedené taktéž ve výroku I. rozsudku, jehož vlastníkem je žalobce. V odběrném místě dochází po konci smluvního vztahu k neoprávněnému odběru zemního plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona neoprávněné distribuci plynu dle § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, přičemž v takovém případě je žalobce jakožto provozovatel distribuční soustavy oprávněn omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu, a to z hlediska technických možností demontáží měřícího zařízení. Žalobce se pokusil provést tuto demontáž v odběrném místě v rámci mimosoudního řešení věci, žalovaný mu však toto opakovaně neumožnil, přestože byl ke zpřístupnění měřícího zařízení vyzýván. Na základě těchto skutečností se žalobce domáhá vydání tohoto zařízení soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování smlouvou o připojení k distribuční soustavě, protokolem o montáži, demontáži měřidla – umístění přístroje [číslo] ze dne [datum], řádem provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba], oznámením o neoprávněném odběru a distribuci plynu ze dne [datum] a [datum] vč. dokladu o odeslání, servisní zakázkou – demontáž plynoměru s marnými pokusy demontáží dne [datum], [datum] a předžalobní výzvou k součinnosti ze dne [datum] vč. dokladu o odeslání.

5. Z uvedených listinných důkazů má soud na prokázané, že v odběrném místě, uvedeném ve výroku I. rozsudku, na adrese uvedené tamtéž, v nemovitosti, jejímž vlastníkem je žalovaný a které bylo u žalovaného jakožto zákazníka žalobce vedeno jako adresa místa spotřeby, v souladu s energetickým zákonem, osazeno měřicí zařízení žalobce s výrobním číslem a kódem typu tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, za účelem měření spotřeby zemního plynu dodávaného žalovanému do odběrného místa. Jelikož v předmětném odběrném místě došlo k ukončení služeb distribuční soustavy ke dni [datum] je ke dni vyhlášení rozsudku odběr v odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný a neoprávněná distribuce plynu, žalovaný byl povinen umožnit žalobci demontáž měřícího zařízení z odběrného místa, což však ani na základě opakovaných pokusů žalobce ve stanovených termínech neučinil.

6. Podle § 71 odst. 1, 2, 6 a 8 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, je odběr plynu měřen měřicím zařízením. Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny konečné zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu, měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na náklad výrobce plynu, zákazníka nebo provozovatele zásobníku plynu zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření.

7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1041 odst. 1 o.z., kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

8. Soud zhodnotil obsah listin založených ve spise, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že v souladu s výše citovaným ustanovením energetického zákona vznikla žalovanému vůči žalobci zákonná povinnost umožnit žalobci přístup a demontáž jeho měřícího zařízení osazeného do odběrného místa žalovaného za účelem měření spotřeby dodávaného zemního plynu, když dodávka zemního plynu do tohoto odběrného místa byla přerušena. Rovněž tak má soud za prokázané, že žalovaný přes opakované pokusy o demontáž a písemné výzvy žalobci přístup k měřidlu neumožnil, čímž porušil svou povinnost vyplývající ze zákona. S ohledem na uvedená skutková zjištění má tedy soud nárok žalobce za prokázaný, když žalovaný proti němu nic nenamítal a žalobě se nijak nebránil. Soud proto uznal nárok žalobce za oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému uložil povinnost vydat žalobci měřící zařízení, specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, jenž je jeho vlastnictvím (jak vyplývá z příslušných ustanovení energetického zákona) a které se doposud nachází v odběrném místě žalovaného, který jej žalobci nevydal. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť neshledal podmínky pro její prodloužení.

9. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], které tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.