22 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 163 918 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7 010 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 010 Kč ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,31 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 336 096 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 69 680 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ode dne 24. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbylé části přesahující částky uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 12. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému na účet dne 13. 6. 2023 úvěr ve výši 100 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 030 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíčně počínaje měsícem červenec 2023. Strany si dále sjednaly úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,31 % ročně. Součástí splátek byla vedle jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 195 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (např. SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z dokladů o příjmech vyplynulo, že čistý příjem žalovaného činil 19 450 Kč, měsíční náklady činily 8 775 Kč a volné zdroje ke splácení činily 9 675 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně s 6. splátkou splatnou dne 20. 12. 2023, byl úvěr ke dni 25. 2. 2024 na základě smluvních ujednání zesplatněn. Celkem žalovaný uhradil 30 320 Kč. Žalobce se domáhal dlužné jistiny úvěru ve výši 97 349,35 Kč spolu s dlužným úrokem přirostlým ke dni zesplatnění ve výši 15 378,88 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč), smluvní pokuty za každou splátku, ve které se žalovaný ocitl v prodlení, ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 112 728,23 Kč (dlužná jistina úvěru a úrok přirostlý ke dni zesplatnění) za období od 27. 2. 2024 do 9. 6. 2025 v částce 48 503 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,31 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 v částce 3 678,84 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne do částky 336 096 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 115 415 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 22. 7. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 7 010 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 010 Kč ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 29,31 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 97 349,35 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 336 096 Kč. Soud tak ve výroku I. řízení co do tohoto rozsahu zastavil (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Zástupkyně žalobce se k jednání, jež se konalo 3. 9. 2025, bez omluvy nedostavila, soud tak ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se dostavil a uvedl, že si úvěr skutečně vzal, byla to pomoc kamarádovi, který mu potom přestal splácet. Má více věřitelů, vše chce řešit insolvencí, už má připravený insolvenční návrh, který bude v nejbližší době podávat. Uvedl, že částku 100 000 Kč skutečně od žalobce obdržel. Jednalo se o smlouvu uzavřenou pouze přes internet. Žalobce podrobně nezkoumal, zda bude schopen úvěr splatit, pouze vyplnil v žádosti nějaká čísla, nevzpomíná si, že by cokoliv dokládal, možná svůj příjem, ale tím si není jistý. Neuvedl svou skutečnou situaci, např. splátky hypotečního úvěru, své výdaje podhodnotil, aby úvěr dostal.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 12. 6. 2023 smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 030 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíčně počínaje měsícem následujícím, ve kterém byl úvěr vyplacen. Účastníci si sjednali úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,30 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného si účastníci sjednali právo žalobce požadovat smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady. Žalobce byl oprávněn od smlouvy odstoupit v případě závažného porušení smluvních či zákonných povinností žalovaného.

5. Z listiny nazvané hodnocení klienta bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobce, ve které eviduje informace o žalovaném. Žalovaný má dle listiny čistý měsíční příjem ve výši 19 450 Kč, zdroj příjmu je ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , výdaje spojené s bydlením činí 3 915 Kč, životní minimum činí 4 860 Kč, rezerva činí 9 675 Kč. Při jednání žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy o úvěru dále vlastnil nemovitost, splácel hypotéku ve výši přesahující 6 000 Kč měsíčně. Výdaje podhodnotil, aby úvěr dostal.

6. Z výpisů z registrů bylo zjištěno, že dle registru SOLUS žalovaný nemá žádný negativní záznam, dle registru NRKI žalovaný podal tři žádosti o úvěr u jiných finančních institucí.

7. Z dokladu o vyplacení bylo zjištěno, že na bankovní účet č. 1153759980247/0100 vedený na jméno žalovaného byla dne 13. 6. 2023 odeslána částka 100 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 21. 12. 2023, 22. 1. 2024, 20. 2. 2024 a 25. 2. 2024 vč. dodejky a podacího archu bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o úhradu dlužné částky opakovaně upomínal.

9. Po provedení shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: žalovaný dne 12. 6. 2023 uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému dne 13. 6. 2023 na jeho bankovní účet č. 1153759980247/0100 úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6 030 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíčně počínaje měsícem následujícím, ve kterém byl úvěr vyplacen. Účastníci si sjednali úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,30 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného si účastníci sjednali oprávnění žalobce požadovat smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z údajů sdělených žalovaným a z výpisu z registru SOLUS a NRKI. Žalovaný nehradil splátky řádně, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 25. 2. 2024 zesplatnil. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má za následek absolutní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C-616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“18. K obdobným závěrům dospěl taktéž např. Krajský soud v Praze sp. zn. 27 Co 143/2019, 27 Co 81/2019 nebo 27 Co 221/2019.

19. Věc byla posouzena i v návaznosti na skutečnost, že věřitel ve spotřebitelských úvěrech a zápůjčkách je ten, kdo zcela určuje podmínky smluvního vztahu. Představa, že adhezní spotřebitelské smlouvy může jakkoli významně ovlivnit spotřebitel je lichá. Věřitel je z povahy svého postavení silnější smluvní stranou, zná prostředí i právní řád, využívá účinný marketing (který z povahy věci míří na slabá místa člověka, která jsou známá a kdy je jistota, že podstatná část populace tomuto není schopna čelit, neboť má jen rozum průměrného člověka jak konstatuje i § 4 odst. 1 občanského zákoníku). Na věřitele, který je podnikatelem zabývajícím se poskytováním zápůjček, tak musí být kladeny nároky uvedené i v Hlavě I. občanského zákoníku. Věřitel je dle § 5 o. z. povinen jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jeho oborem podnikání spojena a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k jeho tíži. Odbornou péčí pak není myšleno v daných případech pouze posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr či zápůjčku, ale tento pojem v sobě zahrnuje i požadavek na poctivé jednání (dle ust. § 6 o. z.), přičemž sankcí i dle vnitrostátní právní úpravy je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.). Věřitel je tak povinen uzavírat jen takové smlouvy, které se svým obsahem poctivému jednání nepříčí.

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedl konkrétní tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti a označil veškeré důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. V tomto směru žalobce tvrdil, že příjmy a výdaje žalovaného posuzoval mimo jiné na základě dokladů o příjmech, k důkazu však předložil pouze interní listinu nazvanou „hodnocení klienta“, která obsahovala toliko informace sdělené žalovaným, a výpis z databází SOLUS a NRKI. V případě zjišťování údajů od žalovaného se u výdajových položek omezil jen na výdaje týkající se bydlení, ke kterým přičetl životní minimum, přičemž bez dalších relevantních informací (např. zda jde o bydlení u rodinného příslušníka apod.) se jedná o nereálnou platbu spojenou s veškerými měsíčními náklady na bydlení. Z výpisu z registrů dále vyplynulo, že žalovaný podal nejméně tři další žádosti o úvěr. Zkoumání úvěruschopnosti ze strany věřitele tak bylo pouze formální a zcela nedostatečné, zcela zjevně tak, aby to tzv. „vyšlo“. Žalobce nemůže v tomto směru vycházet pouze z tvrzení dlužníka bez skutečného ověřování. Nadto při jednání sám žalovaný uvedl, že jím uvedené výdaje se nezakládaly na pravdě a byly záměrně podhodnoceny. V daném případě nelze mít povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet za splněnou, čemuž ostatně odpovídá též výsledek splácení. Soud tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud se tak již pro nadbytečnost nezabýval zjevně nepřiměřenou výší smluvního úroku, ani dalšími platbami a sankcemi spojenými s prodlením žalovaného.

22. Žalovaný však od žalobce převzal částku 100 000 Kč, přičemž mu dosud vrátil pouze 30 320 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce co do částky 69 680 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobci vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, s tím, že prodlení počátek prodlení je spojen s první výzvou k plnění, není tak závislý na smluvním ujednání o splatnosti. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť nadpoloviční úspěch zaznamenal žalovaný, náklady řízení však nepožadoval.