22 C 25/2021
č. j. 22 C 25/2021-51
V PLATNOSTICitované zákony (20)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 137 § 142 § 149 § 151 § 160 § 202
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 561 § 562 § 573 § 588 § 1968 § 1970 § 2395 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 104 § 110
Plný text
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s poukazem na to, že účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované částku [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit navýšenou o poplatek do 30 dnů. Žalovaná dlužnou částku nevrátila. Dlužná částka, jež nebyla zaplacena ani k písemné výzvě, se skládá z jistiny ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka], žalobce dále požaduje úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání soudu omluvil, odročení nežádal. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).
3. Z listiny nazvané úvěrová smlouva ve spojení se sazebníkem poplatků bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrujícího vystupuje žalobce, na straně úvěrovaného žalovaná. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala poskytnutou částku s poplatkem vrátit do 30 dnů, dále byly sjednány další poplatky. Listina není podepsaná žalovanou, na místě jejího podpisu je pouze číselný kód. Z potvrzení o plnění bylo prokázáno, že žalobce převedl dne [datum] na účet žalované částku [částka]. Z výzev bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o úhradu dlužné částky upomínal. Ostatní navržené důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.
12. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování příjmů a skutečných výdajů žalované nikoliv jen dle informací sděleným žalovanou, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že u zdejšího soudu je vedeno několik nalézacích a exekučních řízení, a to i z doby předcházející poskytnutí prostředků. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, v úvahu.
13. Žalovaná však od žalobce převzala částku [částka], přičemž mu dosud vrátila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobce co do částky [částka] bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobci vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne [datum] s určením data splatnosti do 30 dnů (§ 573 o.z.) a žalovaná je tak v prodlení od data dřívějšího, než od kdy žalobce požadoval nekapitalizovaný úrok z prodlení. Co se týče požadavku na kapitalizovaný úrok z prodlení, tento nemohl být přiznán, když žalobce netvrdil nic, z čeho by soud mohl dovodit správnost výpočtu, a svou neúčastí u jednání se připravil o možnost poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. i v tomto směru.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka], žalobce byl úspěšný pouze v částce [částka]. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 80,58 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí [částka] (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši [částka]), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.