22 C 31/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 81 614,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 9. 2024 na žalované domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 6. 2020 uzavřel se žalovanou smlouvu o bezúročné zápůjčce ve výši 1 200 000 Kč a tuto částku jí bezhotovostně poskytl, žalovaná ji však v dohodnuté lhůtě 1 roku nevrátila, a to ani k opakovaným výzvám.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznala, uvedla, že mezi účastníky probíhaly širší obchodní vztahy a uvedená smlouva o zápůjčce byla jejich součástí, žalovaná má za to, že jsou s žalobcem vzájemně vyrovnáni, neboť žalobce v důsledku její činnosti obdržel již dostatečné plnění. Dále vznesla námitku promlčení, neboť promlčecí doba uplynula s ohledem na splatnost zápůjčky (29. 6. 2021) k 29. 6. 2024.

3. K tomu žalobce uvedl, že obchodní vztahy mezi účastníky probíhaly, týkaly se obchodování s nemovitými věcmi, smlouva o zápůjčce však součástí těchto vztahů nebyla a půjčená částka nebyla vrácena ani částečně. Nárok promlčen není, neboť mezi účastníky byla uzavřena dohoda o mimosoudním řešení věci, účastníci o nároku komunikovali, a to prostřednictvím aplikace WhatsApp i osobně, promlčecí doba neběžela nejméně od 14. 2. 2023 do 15. 8. 2024, kdy žalovaná odmítla plnění.

4. Dle obsahu spisu a ze shodného tvrzení účastníků je mezi účastníky nesporné uzavření shora uvedené smlouvy o zápůjčce půjčce ze dne 29. 6. 2020, skutečnost, že žalovaná plnění dle smlouvy (částku 1 200 000 Kč) obdržela, a že splatnost zápůjčky byla k 29. 6. 2021. Tomu ostatně odpovídá i zjištění učiněné z příslušné listiny, nazvané Smlouva o půjčce, a potvrzení o platbě Fio Banky, a.s.

5. Z výzvy k úhradě ze dne 17. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění, z odpovědi žalované z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná namítla promlčení nároku.

6. Z písemné komunikace účastníků prostřednictvím mobilní komunikační aplikace WhatsApp vedené v období 8. 5. 2020 do 24. 8. 2024 bylo zjištěno, že účastníci spolu pravidelně a v širokém rozsahu komunikovali o nejrůznějších tématech, a to jak soukromých, tak obchodních. Komunikace týkající se předmětné zápůjčky tvoří pouze zlomek vzájemné komunikace, a v období od splatnosti zápůjčky (29. 6. 2021) do konce tříleté promlčecí lhůty (29. 6. 2024) obsahuje následující:30. 1. 2023 – žalobce zasílá žalované fotografii části smlouvy o zápůjčce se zakroužkovaným datem poskytnutí půjčky se třemi emotikony vyjadřujícími nespokojenost, žalovaná téhož dne reaguje odpovědí „?“.14. 2. 2023 – účastníci si vyměňují názory na výklad významu dřívějších obchodních vztahů ve vztahu k domu v Kačici a dalším nemovitým věcem, žalovaná dává najevo svůj nesouhlas s výkladem žalobce, mj. uvádí, „To už jsme snad řešili.. kolikrát chceš řešit stejnou věc dokola, jak kolovrátek“, na to žalobce reaguje „Nechci nic řešit dokola. Jen dokud nebudu mít peníze na účtě, tak ničemu už nevěřím. Dobrou“.29. 8. 2023 – žalobce: „Helou, potřebuju vrátit zpět ty peníze (1,2 mil. Kč) 30. 6. 2020 bylo půjčeno a podle domluvy mělo být vráceno do jednoho roka. Nyní to jsou už tři roky. Díky“. Žalovaná nereagovala.18. 9. 2023 – žalobce: „Potřebuju vědět, kdy mi je pošleš“, totéž 19. 9. 2023, žalovaná nereagovala.27. 9. 2023 – žalobce: „Mám to brát tak, že nehodláš mi ty peníze vrátit?“, žalovaná téhož dne: „už to řeším“.7. 1. 2024 – žalobce navrhuje návštěvu u žalované, uvádí „ohledně těch peněz se chci domluvit...“, žalovaná odpovídá „Co se chceš pořád domlouvat (emotikony smíchu) zachvilku to budeme mít za sebou a budu tě mít z krku konečně“, žalobce reaguje „Pokud je to již v řešení, tak super, já myslel, nebo spíš pochopil z tel. hovoru, že to chceš řešit semnou...A z krku tě budu mít já a ne ty“.4. 4. 2024 – žalobce: „Ahoj, prosím o info, kdy si myslíš, že bys mohla mít pro mě ty peníze? Díky“. Žalovaná: „Ahojky, počítám červenec (zamyšlený emotikon)...“.7. 6. 2024 – žalobce: „A co já ty peníze“, žalovaná: „Myslím, že příští měsíc už bych mohla požádat“.Po uplynutí tří let od splatnosti zápůjčky dále proběhla ve vztahu k zápůjčce komunikace:12. 7. 2024 – žalobce: „Ahoj, prosím, jak to vypadá s penězi? Díky“, žalovaná: „Ahojky, my tam máme i nějaké úroky?“, žalobce následně zasílá fotografii smlouvy a uvádí, že úroky tam nejsou, ale kdyby měl peníze na spořícím účtu, něco by vydělal, takže nechává na žalované, kolik mu pošle nad rámec půjčené částky.Následují již jen dva dotazy, jak to vypadá s penězi, na něž žalovaná 15. 8. 2024 odpovídá tak, že má dluh za vyrovnaný a nic dalšího nedluží.

7. Soud pro nadbytečnost neprováděl další důkazy navržené účastníky, neboť shora provedené důkazy k učinění skutkového závěru potřebného pro rozhodnutí považoval za dostačující. Jedná se vedle důkazů k dřívějším obchodním vztahům účastníků zejména o účastnický výslech žalobce, neboť k výslechu účastníka lze podle § 131 odst. 1 o.s.ř. lze přistoupit pouze, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak, a o takový případ se nejedná – lze si jen stěží přestavit, že by ústní jednání žalobce a žalované obsahově nekorespondovalo s dlouhodobou a obsáhlou komunikací prostřednictvím aplikace WhatsApp, tzn. že by byla dosažena dohoda, která by v komunikaci písemné nebyla reflektována, tedy že by šlo o dvojkolejnou komunikaci s odlišným smyslem a obsahem. Soud tedy vycházel pouze z komunikace písemné a k ústním ujednáním účastníků účastnický výslech žalobce neprováděl.

8. Podle § 609 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

9. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

10. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

11. Podle § 647 o.z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

12. Podle § 648 o.z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

13. Podle § 652 o.z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

14. Soud se nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení ze strany žalované, a dospěl k závěru, že tato námitka důvodná je. Soud má s ohledem na dohodu o splatnosti zápůjčky za to, že k promlčení nároku došlo ve smyslu § 629 odst. 1 občanského zákoníku dne 30. 6. 2024, neboť dne 29. 6. 2024 promlčecí lhůta uplynula, žaloba však byla podána až dne 23. 9. 2024. Spornou otázkou bylo, zda mezi účastníky byla uzavřena dohoda o mimosoudním jednání o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, s čímž žalobce spojoval tvrzení o stavění běhu promlčecí lhůty v období od 14. 2. 2023 do 15. 8. 2024. Soud však dospěl k závěru, že taková dohoda mezi účastníky uzavřena nebyla. V období od 14. 2. 2023 do 29. 6. 2024, tedy v časovém úseku bezmála jednoho a půl roku, došlo mezi účastníky ke vzájemné konverzaci stran zápůjčky 5x (jak shora citováno), z toho výměna ze 14. 2. 2023 nelze za uzavření dohody o mimosoudním jednání ve smyslu § 647 o.z. považovat (jsou řešeny nesouvisející otázky, není nalezena jakákoliv shoda, z reakcí žalované je zřejmý nesoulad s postoji žalobce k dluhu). Dne 27. 9. 2023 žalovaná připouští k výzvě žalobce, že „už to řeší“, dále 7. 1. 2024 uvádí „co se chceš pořád domlouvat“, a opět neurčitě dává najevo, že situaci řeší, 4. 4. 2024 uvádí, že peníze bude mít zřejmě v červenci (tedy po uplynutí promlčecí lhůty), obdobnou odpověď poskytuje 7. 6. 2024, že „by příští měsíc měla požádat“. Dále konverzace obsahuje spíše jednostranné dotazy a výzvy žalobce, které často zůstávají bez relevantní odpovědi, příp. žalovaná odvádí řeč jinam či je vyhýbavá. Další konverzace ve vztahu k zápůjčce (např. dotaz na úroky) následuje až po uplynutí promlčecí lhůty.

15. Soud uzavírá, že takto kusou komunikaci, kdy za období bezmála jednoho a půl roku žalovaná k četným pokusům žalobce pouze neurčitě připustí, že „už to řeší“, příp. „počítá, že bude mít peníze v červenci“ nebo se těší „až ho bude mít z krku“, ale v témže období současně uvádí, že vše mezi nimi je vyřešeno a ptá se žalobce, co chce pořád řešit, nelze považovat za mimosoudní jednání ve smyslu § 647 o.z. Je pravdou, že (a to i v souladu s žalobcem citovanou judikaturou) taková dohoda může být i neformální, nicméně konverzace žalobcem předložená v tomto konkrétním případě ke stavení promlčecí lhůty nepostačuje. U závazkových vztahů, a u zápůjček obzvláště, je komunikace typu („zaplať“ x „už to řeším“) běžná, avšak svou intenzitou a obsahem k účinku tvrzenému žalobcem nepostačuje. V takovém případě by fakticky došlo k nedůvodnému a nadměrnému omezení institutu promlčení, k němuž by nedošlo pouze u pohledávek, kde dlužník nekomunikuje nebo dluh popírá. I neformální dohoda o mimosoudním jednání by měla, aby bylo možno o účincích stavení lhůty uvažovat, obsahovat alespoň (např.) příslib řešit situaci uznáním dluhu nebo dohodou o splátkách, příp. o mediaci, příp. doložení konkrétních kroků dlužníka, jak se snaží situaci řešit, s časovým rámcem. Nelze připustit, aby za takovou dohodu byla pokládána jakákoli korespondence o dluhu a neurčité přísliby, z nichž je na první pohled zřejmé, že nikam nevedou, a že žalovaná fakticky nic reálného neuvádí. Ke stavení promlčecí lhůty podle § 647 dojde ve chvíli, kdy se stane pro účastníky zjevné, že došlo k dohodě o tom, že se spornou záležitost pokusí řešit bez soudního řízení (tedy je patrna oboustranná vůle mimosoudně jednat), tak se však v tomto případě nestalo. Nejednalo se o souhlas obou stran o jednání o právu nebo o okolnostech které ho zakládají, fakticky se jednalo pouze o výzvy k plnění a na to nepříliš vstřícné reakce žalované, z nichž muselo být každému průměrně rozumnému člověku zřejmé, že se nejedná o konstruktivní přístup k řešení dluhu. Nejednalo se ani o lstivé uvedení v omyl. Soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že žalobci nic nebránilo žalobu podat před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, a připomíná zásadu vigilantibus iura. Co se týče judikatury, na niž žalobce odkazoval, soud shrnuje, že předmětná rozhodnutí neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu ani procesní situaci.

16. K námitce žalobce o rozporu jednání žalované s dobrými mravy soud připomíná, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se pak příčí dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby představuje nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 740/2009). To však tento případ není. Soudu tak nezbylo, než žalobu s ohledem na promlčení nároku zamítnout. Vzhledem k uvedenému se soud již pro nadbytečnost nezabýval spornou otázkou splnění dluhu žalovanou.

17. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 81 614,50 Kč, kterou tvoří náklady zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 200 000 Kč sestávající z částky 13 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, za podaný odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření, 2 x za účast u jednání a za vyjádření z 12. 3. 2025, celkem 65 500 Kč, dále ze dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (dle znění a.t. účinného do 31. 12. 2024) a ze tří po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (dle znění a.t. účinného od 1. 1. 2025), celkem 1 950 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 67 450 Kč ve výši 14 164,50 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. třídenní lhůtu k plnění.