22 C 63/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci <b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí:</b> - pozemku parcelní číslo st. 103, jehož součástí je stavba číslo popisné 172, - pozemku parcelní [číslo] <b>nacházejících se v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], zapsáno Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.</b> 1. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. rozsudku. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou manželství, které dosud trvá. Dne [datum] daroval shora uvedené nemovité věci žalované. Žalobce měl dne [datum] úraz, zlomil si nohu, požádal žalovanou o odvoz do nemocnice, což odmítla, museli jej odvézt sousedé. Žalovaná neodvezla žalobce do nemocnice ani na následnou operaci kotníku dne [datum], v nemocnici jej nenavštívila, nekontaktovala, nepřivezla jej z nemocnice dne [datum] zpět, v průběhu léčení jej do nemocnice nevozila, nevyhověla jeho žádostem o pomoc při převazu zranění a předepsaných injekcích. Neposkytla tak opakovaně žalobci pomoc, kterou potřeboval. Žalobce tak žalovanou požádal o vrácení daru dle shora uvedené darovací smlouvy, a to dopisem ze dne [datum], když žalovaná neposkytla žalobci pomoc nejméně ve třech případech a k těmto jednáním došlo v krátkém časovém období, což dle judikatury ke zrušení darovací smlouvy postačuje (33 Cdo 1302/2007, 33 Cdo 3012/2009).

2. Žalovaná nárok neuznala, uvedla, že úraz vznikl při sousedské oslavě, na které žalobce notně popíjel a zkracoval si cestu domů přes plot. Žalovaná se oslavy nezúčastnila, protože se starala o děti. Žalobce se sám se sousedy domluvil na odvozu do nemocnice, protože žalovaná tam jet nemohla, péče o něj byla zajištěna. V tom nelze spatřovat porušení dobrých mravů. Pokud by žalovaná děti opustila, porušila by jiné povinnosti, žalovaný je samostatnější než malé děti, na věc je třeba pohlížet v širším kontextu. Podobná situace nastala i v dalších dnech. Žalobce má finanční problémy, čelí exekucím, rodina je vystavena vymahačským praktikám a žije ve stresu, žalovaná k tomu pečuje o psychicky nemocnou matku, s čímž jí žalobce nepomáhá, byť je stále jejím manželem. Co se týče žalobcem požadovaných zdravotních úkonů, tyto není žalovaná schopna provést, jistě to ani není její povinností. Žalobce vyžaduje stoprocentní servis jen pro sebe, ale zapomíná na to, že žalovaná má často závažnější povinnosti ve vztahu k ostatním členům rodiny.

3. Žalobce následně k výzvě soudu k doplnění tvrzení doplnil, že ke zranění došlo kolem 22. hodiny, byl u sousedů hned vedle, jen seděli a povídali. Cestou domů si zkracoval cestu přes dřevěný plot, dopadl na skateboard a zlomil si kotník. V ten okamžik u toho nikdo nebyl. První k němu přišel nejstarší syn [jméno], poslal ho za mámou, ať jí řekne, že si zlomil nohu. Prý řekla:„ no to je pěkný“ a spala dál. Sousedi slyšeli křik, takže přišli a odvezli ho. Manželka byla v posteli s nejmenším synem. Pod vlivem alkoholu nebyl, to je i v lékařské zprávě. Neví, proč s ním nebyla manželka u sousedů, byla poslední dobou odtažitá. Předpokládá, že o děti se v době jeho pobytu u sousedů starala. [příjmení] byly všechny děti, nikdo další tam nebyl. Chtěl, aby ho do nemocnice odvezla manželka, o děti by bylo postaráno tak, že by museli požádat sousedy, aby je pohlídali. Nemohly být doma samy. Sousedi, co jej vezli, byli manželé [příjmení], kteří tam seděli také, mají dvě děti, bylo jim asi 5 a 8 let, brali je s sebou. Vrátili se kolem půlnoci. [příjmení] [příjmení] jej pak několikrát vezla na vyšetření a kontroly. Ten večer tam ale nebyla. Když žádal manželku, aby jej vozila do nemocnice, byly u toho jen děti. S manželkou ten večer potom vůbec nemluvil, nezajímala se o to. Dne [datum] jel na kontrolu, požádal manželku, aby jej odvezla, bylo to ráno. Řekla, že musí do práce, v té době pracovala jako novinářka. Odvezli jej [anonymizováno], pan [příjmení] pracoval z domova. Manželka doma nebyla, jestli byla v práci, neví. Nepamatuje si, kdo se ten den staral o děti. Na kontrole mu řekli, že musí druhý den na operaci. Ráno opět požádal manželku, aby jej odvezla. Řekla, že musí do práce a že se musí starat o děti. To jej odvezla paní [příjmení]. Pustili ho 2. 5., volal manželce, ať pro něj přijede, bylo to kolem poledne. Řekla, že je v práci, v té době měla někdy home office, ale ne vždy. Přivezl ho pan [příjmení]. Každý den potřeboval převaz a injekci, prosil manželku, ta mu nepomohla, řekla, ať požádá děti. Důvod neřekla. [příjmení] to pak všechno zvládnout sám. Jezdil často na kontroly, dostal do toho zánět, hrozila dokonce amputace, ale dopadlo to dobře, ke komplikacím došlo v srpnu 2020. Jen pořád jezdí na kontroly. V té době mezi ním a manželkou vázla komunikace, takže spolu o tom moc nemluvili. Celkem do nemocnice musel 24x do listopadu 2020, manželka ho odvezla jen 2x. Do odvolání daru tam musel 11x, to ho neodvezla ani jednou. Z jejich bydliště do nemocnice [okres] je to asi 15 km.

4. Účastníci učinili nesporným, že jsou stále manželi, manželka již podala žalobu o rozvod manželství, že po uzavření manželství došlo k darování ve výroku I. rozsudku označených nemovitostí žalobcem žalované, ta je stále jejich výlučným vlastníkem, že účastníci mají tři nezletilé syny narozené [datum], [datum] a [datum], že žalobce dne [datum] utrpěl zlomeninu kotníku, že jej vozili do nemocnice sousedé, vyjma dvou případů (u nichž žalovaná nezná datum) a že v rozhodném období žalovaná byla zaměstnána. K těmto skutečnostem tak soud neprováděl dokazování.

5. Z lékařské zprávy Oblastní nemocnice [okres] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce okolo 22. hodiny špatně došlápl a poranil si pravé hlezno, bylo mu doporučeno operační řešení, které prozatím odmítl. Ze zprávy (oproti tvrzení žalobce) nevyplývá, že by se lékař MUDr. [příjmení] zabýval otázkou, zda žalobce byl či nebyl pod vlivem alkoholu.

6. Z propouštěcí zprávy téže nemocnice ze dne [datum] (9:20 hodin) bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od [datum] do [datum], kdy o operačním řešení bylo rozhodnuto na kontrole dne [datum], operace i hospitalizace proběhly bez komplikací, kontrola [datum].

7. Z lékařských zpráv z téže nemocnice ze dne [datum] resp. [datum] bylo zjištěno, že kontroly probíhaly v ranních hodinách (8:20 resp. 9:20), hojení probíhalo bez komplikací.

8. Ze žádosti o vrácení daru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vrácení darovaných nemovitých věcí, specifikovaných ve výroku I. rozsudku, jako důvod uvedl neodvezení do nemocnice po úrazu dne [datum], neodvezení na následnou operaci, jeho nenavštívení v nemocnici, nepřivezení z nemocnice, nevození žalobce do nemocnice po nastalých komplikacích, neposkytnutí pomoci při převazech a aplikací injekcí. V neposkytnutí pomoci, kterou žalobce potřeboval, žalobce spatřuje opakované jednání v rozporu s dobrými mravy, žádá tak o vrácení daru, resp. jej odvolává pro nevděk. Doručení výzvy učinila žalovaná nesporným.

9. Další účastníky označené důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav zjištěný z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů je pro rozhodnutí dostatečný a další skutková zjištění, která měl soud z těchto důkazů dle podání a přednesů účastníků činit, by již nebyl způsobilý přispět k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu, potřebnému pro rozhodnutí. K navrhovaným výslechům svědků – sousedů žalobce, kteří zajišťovali odvozy do a z nemocnice, soud uvádí, že tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a svědci současně dle tvrzení žalobce nebyli přítomni žádné z žádostí žalobce žalované o odvoz ani o převazy či aplikaci injekcí.

10. Z účastníky učiněných nesporných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Účastníci jsou manželi od roku 2007, manželství však prochází krizí, manželka již podala žalobu o rozvod manželství. Manžel po uzavření manželství v roce 2008 daroval na základě darovací smlouvy dům a pozemky, aktuálně označeny jako pozemek parc. č. st. 103, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek] v okresu [okres], žalovaná je stále jejich vlastníkem. Žalobce dne [datum] utrpěl zhruba ve 22 hodin zlomeninu kotníku, což si vyžádalo ošetření v nemocnici [okres] a následnou operaci při hospitalizaci, kdy žalobce strávil v nemocnici 2 noci ([datum] – [datum]) s nutností následných kontrol. Žalovaná nebyla zranění přítomna, nebyla přítomna ani oslavně u sousedů, která úrazu žalobce předcházela, neboť byla doma se společnými syny účastníků, jimž v té době bylo 13, 10 a 4 roky jako jediná pečující osoba, když nebylo možné tyto syny nechat doma bez dozoru dospělé osoby. Do (a z) nemocnice v den zranění a na operaci a z operace žalobce vozili sousedé, stejně jako na následné kontroly, vyjma dvou případů, kdy tak učinila žalovaná. Převazy a aplikaci předepsaných injekcí si žalobce zajistil sám. Žalovaná byla v rozhodném období duben – srpen roku 2020 zaměstnána, když charakter její práce neumožňoval nepřetržitou práci z domova, již v té době vztah účastníků procházel krizí a účastníci spolu příliš nekomunikovali. Operace, hospitalizace i následná léčba proběhla až do výzvy žalobce k vrácení daru ze dne [datum] bez problémů, což žalobce sám tvrdil a vyplývá to z lékařských zpráv, avšak je to v rozporu s obsahem výzvy k vrácení daru.

11. Na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (obč. zák.), a k jednání obdarované, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), je třeba aplikovat třetí odstavec § 3028 o. z. a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 31. 3. 2020).

12. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

13. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobce k nemovitým věcem (§ 80 o.s.ř.). Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95 či Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cz 8/71) či v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Je tedy zřejmé, že žaloba na určení může být úspěšná jen v případě, že pravomocné rozhodnutí o ní bude konkrétním pozitivním přínosem pro žalobce a zabezpečí jeho právní postavení natolik, že jeho poměry nadále budou jasné a zřejmé a rozhodnutí tak přispěje ke konkrétnímu vyřešení právních poměrů žalobce. Taková situace v případě žalobce nepochybně nastala, neboť pokud se domáhá vrácení daru, jímž je nemovitá věc, bez takového určení nemůže dojít ke změně zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, současně se nelze z téhož důvodu domáhat např. vyklizení nemovitých věcí, příp. uložení jiné povinnosti žalované. Určení vlastnického práva žalobce k nemovitým věcem má pro žalobce význam, má tak na požadovaném určení naléhavý právní zájem 15. V rámci dalšího právního posouzení věci však dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný. Shora uvedená jednání žalované předně nelze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák., nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (29 Cdo 228/2000). Vzniklá situace je výsledkem vzájemného manželského konfliktu, nikoliv výlučně jednostranného hrubě nemravného jednání žalované. Žalobce nebyl v žádném z jím uváděných případů neposkytnutí pomoci nijak ohrožen na životě, nehrozila mu ani závažnější porucha zdraví, a pomoc si byl ve všech případech schopen jednoduše zajistit jiným způsobem, což učinil. Žalovaná si byla těchto možností vědoma, nejednalo se o situaci, kdy by nechala žalobce zcela bez pomoci a napospas osudu. Je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že v den zranění v nočních hodinách byla jedinou osobou mající dozor nad třemi nezletilými dětmi, z nichž nejmladšímu byly 4 roky. Požadavek žalobce, aby žalovaná děti opustila, vezla jej do nemocnice a tam na něj po neurčitou dobu čekala, když děti budou hlídat sousedé, jež nejsou členy rodiny, za situace, kdy titíž sousedé jsou schopni žalovaného k nedalekému lékařskému ošetření dopravit, postrádá logiku. Logičtějším a (minimálně pro děti) citlivějším řešením se jeví to, že s dětmi nadále zůstane matka, a otce dopraví k lékaři pro děti cizí lidé, kteří s otcem předtím slavili. I pokud by toho sousedé schopni nebyli (což však není tento případ), jsou k dispozici i jiné možnosti, které žalobce pomíjí (doprava sanitkou, příp. taxi).

16. Uvedené platí i pro další žalobcem uváděné případy neposkytnutí pomoci. Žalobce uspokojivě nevysvětlil (a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná byla zaměstnána, a současně v rozhodném období od dubna 2020 a násl. neprobíhala prezenční výuka na školách, což je obecně známou skutečností), jakým způsobem by žalovaná měla zajistit své ostatní povinnosti v souvislosti se zaměstnáním a péčí o děti, pokud by žalobce vozila do nemocnice, tam na něho čekala a následně jej vezla zpět, a to ve všech žalobcem tvrzených případech. Jednání žalované nelze posuzovat izolovaně, ale v celém komplexu právních vztahů mezi účastníky, kdy vedle potřeb žalobce je třeba přihlédnout i k potřebám žalované, nezletilých dětí, ale nelze přehlédnout ani zjevný rozvrat vzájemných vtahů manželů (při němž např. nelze považovat absenci návštěvy v nemocnici při krátkodobé hospitalizaci při operaci kotníku za hrubě nemravnou). Ač se jednání žalované může na první pohled jevit jako neposkytnutí pomoci vlastnímu manželovi, a účelem manželství je mj. vzájemná podpora a pomoc (§ 655 o.z.), i podle odborné literatury předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů s ohledem na značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jedním činem) nebo soustavnost a dlouhou dobu (například fyzické napadání, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci apod.). Rozhodující není subjektivní pocit dárce (například lítost a pociťovaný nevděk), ale zda dané jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy. Není však významné, zda intenzita nevhodného chování dosáhla intenzity přestupku, nebo dokonce trestného činu. 17. „ [obec] mravy“ jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (IV. ÚS 114/1997). Neposkytnutí pomoci zraněné osobě jistě jako jednání v rozporu s uvedenými zásadami je, s přihlédnutím ke všem okolnostem (další povinnosti žalované, zajištění pomoci jiným způsobem, kvalita vztahu mezi účastníky, absence lékařského vzdělání či obdobných zkušeností na straně žalované) tohoto případu lze však konstatovat, že se o jednání v rozporu s dobrými mravy nejednalo, a již vůbec ne o jednání s nimi v rozporu hrubém. Nejde o jednání, jehož amoralita je očividná, tj. kterou by ani nebylo třeba dále a hlouběji dokazovat. Není tak splněna již ani první podmínka dle žalobcem citované judikatury (např. 33 Cdo 3012/2009). Vzhledem ke shora uvedenému tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť nárok žalobce je nedůvodný.

18. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve sporu plně úspěšná. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou tvoří náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (převzetí věci a příprava zastoupení, odvolání proti předběžnému opatření, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum]) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po [částka] (vč. paušálu za účast na odročeném jednání dne [datum]). Cestovné a náhradu za promeškaný čas žalovaná nepožadovala. Žalované dále náleží ve smyslu § 14 odst. 2 citované vyhlášky náhrada za promeškaný čas (žalovanou však účtovaná jako odměna za účast u jednání v plné výši) ve výši [částka] za účast u prvního jednání dne [datum], jež bylo odročeno zaviněním žalobce, který se bez včasné a řádné omluvy nedostavil k jednání, ač k němu byl samostatně předvolán, neboť jeho účast byla nutná. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalovanou v řízení zastupovala.

19. Soud pro úplnost uvádí, že ač žalovaná požadovala přiznání odměny za zastoupení z tarifní hodnoty [částka] (zřejmě cena nemovitých věcí), nepředložila k této hodnotě žádný důkaz, a ani z obsahu spisu taková částka nevyplývá. Soudu tak nezbylo než při určení tarifní hodnoty vycházet z § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky ve spojení s § 7. Pokud žalovaná požadovala odměnu za„ sepis vyjádření k výzvě protistrany“, takové vyjádření a jeho odeslání taktéž nedoložila, nebylo ani součástí spisu, v němž došlo k nařízení předběžného opatření. Náklady v souvislosti s odvoláním proti předběžnému opatření byly přiznány, ač odvolání bylo neúspěšné, ve smyslu § 145 o.s.ř., když okolnost, že odvolání nebylo vyhověno, je zde bezvýznamná.