22 C 70/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Randou ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele bytem adresa osvojenkyně, osvojitele a účastnice osvojenkyně: osobní údaje osvojenkyně bytem adresa osvojenkyně, osvojitele a účastnice za účasti: celé jméno osvojenkyně , datum narození bytem adresa osvojenkyně, osvojitele a účastnice o osvojení zletilé <b>I. [osobní údaje osvojenkyně], se ode dne právní moci tohoto rozsudku stává osvojenkyní [celé jméno osvojitele], narozeného [datum].</b> <b>II. Osvojitel [osobní údaje osvojitele], bude zapsán v matriční knize narození jako otec osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně], narozené [datum], místo [jméno] [příjmení], narozeného [datum].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Navrhovatel [celé jméno osvojitele] (osvojitel) návrhem podaným soudu dne [datum] žádal, aby bylo rozhodnuto o osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně], narozené [datum]. Svůj návrh odůvodnil tím, že s matkou osvojenkyně uzavřel manželství dne [datum], o osvojenkyni se staral jako o vlastní dceru, pokoušel se jí nahradit otce, který o ni nejevil zájem. Navrhovatel má s matkou osvojenkyně společné dítě, [jméno] [celé jméno osvojitele]. Již v roce 2000 bylo rozhodnuto o změně příjmení osvojenkyně, aby celá rodina nosila stejné příjmení.

2. Osvojenkyně i její matka (manželka navrhovatele) se k návrhu připojily.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že pokrevními rodiči osvojenkyně jsou [celé jméno osvojenkyně], jež je zároveň manželkou navrhovatele, a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Matka osvojenkyně uzavřela dne [datum] sňatek s navrhovatelem. Dne [datum] pak bylo rozhodnuto o změně příjmení osvojenkyně. Pokrevní otec nejeví o osvojenkyni jakýkoliv zájem. Naopak navrhovatel se o osvojenkyni stará již od jejích tří let, považuje ji za svou dceru, stejně tak ona považuje navrhovatele za svého otce. Osvojenkyně si sama osvojení přála, také navrhovateli se jeví osvojení do budoucna jako praktické i kvůli dědění, neboť navrhovatel má se svou manželkou ještě další dítě. Osvojenkyně je svobodná a bezdětná. Navrhovatel nemá žádný záznam v rejstříku trestů.

4. Účastníci si byli vědomi veškerých, zejména rodinně-právních i dědických důsledků osvojení.

5. Pokrevní otec nemohl být v souladu s § 450 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve věci vyslechnut, neboť výslech není objektivně možný, zdejšímu soudu se nepodařilo zjistit jeho pobyt ([příjmení], K., [příjmení], Š., [anonymizováno], D., [anonymizováno], J., [anonymizováno], M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020). Poslední známá adresa pokrevního otce, která je zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti, je z roku 2009 a jedná se o adresu ve Francii Ani účastníkům řízení není znám aktuální pobyt pokrevního otce osvojenkyně.

6. Podle § 846 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle § 847 odst. 2 o.z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle § 847 odst. 3 o.z. ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

8. Podle § 852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

9. Podle § 853 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle odst. 2 osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Podle odst. 3, má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrhu lze vyhovět. Navrhovatel je manželem matky osvojenkyně, od jejího útlého věku ji vychovával, mezi ním a osvojenkyní jsou faktické vztahy, jako by byl otcem osvojenkyně, ta ho takto vnímá. Osvojení není v rozporu s dobrými mravy ani s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů, když pokrevní otec osvojenkyně o ní nejeví jakýkoliv zájem, matka s osvojením výslovně souhlasí. Věkový rozdíl mezi osvojenkyní a navrhovatelem je přiměřený. Současně má soud za to, že navrhovatel je způsobilý k výkonu funkce osvojitele. Soud proto neshledal důvody, proč návrhu nevyhovět, a rozhodl ve věci samé tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 23 z. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů odůvodňovaly.