220 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 83 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 450 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 34 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 450 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 839 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 853 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 83 900 Kč z titulu náhrady škody způsobené nuceným odtahem vozidla z pozemní komunikace. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne 4. 5. 2021 byl proveden odtah vozidla r.z. 3A19542, rozhodnutím strážníka Městské policie hl. m. [obec] podle ust. § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. Tímto vznikla povinnost k úhradě újmy spočívající v nákladech odtahu a nákladech uskladnění vozidla za období od 4. 5. 2021 do 27. 5. 2022. Žalovaný si do dnešního dne vozidlo nevyzvedl, ani neuhradil požadovanou částku žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru.

4. Od 30. 3. 2021 byl na vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka] připojen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodu porušení dopravního značení IP 13c - parkoviště s parkovacím automatem dle vyhlášky č. 294/2015 Sb. Vozidlo bylo dne 4. 5. 2021 odstraněno na pokyn městské policie, neboť nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Odstranění vozidla bylo evidováno jako úplný odtah, vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště, stav poškození vozidla byl popsán slovy„ PP – pneu, koroze“ (důkaz: protokol o odtahu vozidla; požadavek na odstranění vozidla). Zapsaným vlastníkem vozidla je [jméno] [příjmení], na základě kupní smlouvy přešlo vlastnické právo na žalovaného dne 4. 5. 2020 za kupní cenu 9 600 Kč (důkaz: kupní smlouva ze dne 4. 5. 2020; výpis z registru vozidel, žádost o informaci). Dle Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013 je cena za úplný odtah stanovena na 1 900 Kč, cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je stanovena za první tři dny 750 Kč/den, za čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč /den, za sto osmdesátý první a další den 50 Kč den (důkaz: Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013, cenový věstník MF). Dne 23. 7. 2021 byl žalovaný dopisem vyzván k převzetí vozidla (důkaz: výzva ze dne 23. 7. 2021, dodejka). Dne 30. 8. 2021 byl žalovaný písemně vyzván ke splnění dluhu ve výši 47 850 Kč přípisem předaným k poštovní přepravě (důkaz: dodejka, výzva k plnění ze dne 27. 8. 2021).

5. Hlavní město Praha na žalobkyni dle zřizovací listiny přeneslo právo na řešení nucených odtahů včetně vymáhání pohledávek vzniklých z této činnosti (důkaz: zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 26. 5. 2020).

6. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc samou.

7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen„ OP“) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy.

8. Podle ust. § 17a odst. 1 OP strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

9. Podle ust. § 17a odst. 6 OP nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ust. § 2930 o. z. nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

12. Podle ust. § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

13. Podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

14. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit svá tvrzení, zejména tvrzení ohledně účelnosti vynaložených nákladů představujících jeho újmu ve vztahu k umístění vozidla na odstavné parkoviště. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný částečně. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo ve vlastnictví žalovaného bylo pokynem příslušníka městské policie odstraněno z pozemní komunikace, neboť po aplikaci technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nikdo nepožádal o odstranění tohoto prostředku, přičemž soud vychází z presumpce správnosti správních aktů, tedy i předmětného pokynu. V řízení žalovaný nenamítal opak, či že by tento pokyn byl napaden ve správním soudnictví. Povinnost k úhradě újmy vzniklé odstraněním vozidla vznikla provozovateli. V řízení soud vychází z právní domněnky o tom, že vlastník vozidla, tedy žalovaný, je i provozovatelem ve smyslu ust. § 2930 o.z., přičemž pojem provozovatele dle zákona o obecní policii není založen na evidenčním principu tak, jak je tomu dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Judikatura vyšších soudu dále dospěla k závěru, že náklady na odstranění vozidla spočívají nejen v odtahu vozidla, ale také v nákladech na umístění vozidla na střeženém parkovišti, přičemž soud je povinen se zabývat ex offo tím, zda je ve věci důvod k moderaci náhrady škody podle ust. § 2953 o. z. (např. rozsudek NS ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, rozsudek NS ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Nejvyšší soud také uzavřel, že„ ve specifických poměrech tohoto typu nároku je proto vedle ostatních obecných kritérií uvedených v § 450 obč. zák. třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla, kdy zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci.”. S tímto závěrem se soud ztotožňuje, neboť mechanické uplatňovaní cenových předpisů bez vazby na skutečnou výši škody či účelnost nákladů, by vedla ke zjevně nespravedlivým důsledkům, což opakovaně kritizoval také Ústavní soud (viz např. nález ÚS ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15).

16. Soudní praxe se rovněž ustálila v závěru, že při výši náhrady škody je třeba vždy poměřovat hledisko účelnosti, neboť ne každý náklad vzniklý v příčinné souvislosti s jednáním škůdce musí být považován za účelný či nutný. Například v případě pronájmu náhradního vozidla, lze uplatnit náklady pouze pro užívání vozidla srovnatelné kvality a to pouze po dobu není-li dosud zřejmá výše nákladů na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě, popř. zda je účelné jej opravovat (srovnej rozsudek NS ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019).

17. V daném případě je zřejmé, že žalobkyně odstranila vozidlo žalovaného důvodně a v rámci řádné péče o cizí majetek toto vozidlo umístila na odstavné hlídané parkoviště. Je zřejmé, že při plnění své prevenční povinnosti musí žalobkyně zvažovat, zda jsou náklady vynaložené při péči o cizí majetek účelné či zda naopak v rámci prevenční povinnosti je třeba volit jiný postup (např. likvidace vraku). Činnost žalobkyně v tomto nemůže být mechanická, neboť dlouhodobé střežení vozidel s nízkou tržní hodnotou, se příčí právě smyslu prevenční odpovědnosti, přičemž ad absurdum by se žalobkyně mohla domáhat náhrady za uskladnění nepojízdného vozidla ve výši, která několikanásobně převyšuje hodnotu samotného vozidla.

18. Při úvaze, zda je účelné a nutné umístit odtažené vozidlo na střežené parkoviště, kde vznikají provozovateli další náklady, je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k reálné hodnotě vozidla, aktivitě či pasivitě žalovaného a k době po kterou je vozidlo umístěno na takovém parkovišti. Z pohledu obecné logiky soud považuje za přiměřené, pokud má žalobkyně při výkonu veřejné správy dostatečný prostor ke zjištění osoby provozovatele včetně adresy bydliště a k výzvě na převzetí vozidla. Po tuto dobu lze považovat umístění vozidla na střeženém parkovišti za nutné a účelné, pokud zde nejsou jiné okolnosti případu. Soudní praxe není ustálená v tom, jaká minimální doba je nezbytná pro tyto úkony, dle soudu lze za tuto dobu považovat čtyři měsíce. Po tuto dobu má žalobkyně možnost zjistit provozovatele, vyzvat jej a poskytnout mu dostatečný prostor pro převzetí vozidla. Po uplynutí této doby dle názoru soudu na žalobkyni leží břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k nutnosti a účelnosti umístění vozidla na místě, kde vznikají provozovateli další náklady, neboť účel umístění (zjištění provozovatele, výzva a poskytnutí lhůty k vyzvednutí věci, o kterou projevuje vlastník či provozovatel zájem) je vyčerpán. Další umístění na střeženém parkovišti musí být odůvodněno skutečnostmi, které je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat (např. hodnota vozidla, komunikace s provozovatelem), neboť se jedná v řízení o skutečnosti rozhodné pro posouzení nutnosti nákladu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se na jednání nedostavila a připravila se o možnost poučení podle ust. § 118a o.s.ř., nadto z provedených důkazů plyne, že hodnota vozidla je velmi nízká v řádu tisíců Kč a v takovém případě nelze dospět k právnímu závěru o nutnosti předmětné vozidlo dále střežit a vynakládat tak neúčelně další prostředky. Nelze připustit, aby žalobkyně zvyšovala náklady v situaci, kdy lze vykonat zadržovací právo popř. dospět k právnímu závěru o opuštění věci žádné či nepatrné hodnoty.

19. I pokud by soud dospěl k závěru, že vynaložené náklady představující újmu žalobkyně jsou nutné a účelné, po zvážení konkrétních okolností případu má za to, že je třeba moderovat výši, neboť ve věci jsou dány okolnosti zvláštního zřetele a to zejména zjevný nepoměr výše škody k hodnotě věci, jak toto předestřel Nejvyšší soud (viz výše), přičemž ust. § 2953 o. z. je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou a je na soudu, aby v každém jednotlivém případě stanovil úvahou tuto hypotézu. Soudu se jeví jako logická a přezkoumatelná úvaha, podle které lze moderovat škodu na výši nákladů vzniklých po dobu prvních čtyř měsíců.

20. Důvodný je tedy nárok na náklady za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a náklady za parkování vozidla na střeženém parkovišti po dobu prvních čtyř měsíců (120 dnů) ve výši 49 450 Kč, ve kterých žalobkyně měla dostatek času uspořádat záležitosti tak, aby nedocházelo k navyšování škody, popř. tvrdit rozhodné skutečnosti k účelnosti dalších nákladů. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok zamítl z výše uvedených důvodů.

21. Žalobkyně má dále nárok na příslušenství pohledávky spočívajícím v zákonném úroku z prodlení. U tohoto nároku neplyne splatnost ani ze zákona ani z dohody stran, je tedy třeba postupovat dle ust. § 1958 o.z. a určit splatnost od výzvy věřitele. Takovou výzvu učinila žalobkyně přípisem předaným k přepravě dne 26. 7. 2021, přičemž dle § 573 o.z. lze mít za to, že doručena byla dne 29. 7. 2021, následujícím dnem se dostal žalovaný do prodlení s plněním.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch v částce 49 450 (58,9 %), naopak v částce 34 450 Kč úspěch neměla (41,1 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 17,8 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 853 Kč Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 195 Kč a z hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč bez DPH. Jejich zaplacení neúspěšnému žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.