220 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem titul Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplacených poplatků za vlastnictví televizního přijímače. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval na výzvu žalobkyně, a proto byl zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný informován. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek za dobu od září 2019 do ledna 2020 Ani na výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení za jednotlivé poplatky od jejich splatnosti do [datum] kapitalizovaného na částku [částka].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně přípisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného, aby jako odběratel elektrické energie čestně prohlásil, že televizní přijímač nevlastní a není povinen k úhradě televizních poplatků, nebo aby začal hradit televizní poplatek. Žalobkyně žalovaného poučila o tom, že pokud nezareaguje, bude zapsán jako poplatník. Od srpna 2019 žalobkyně zaregistrovala žalovaného jako poplatníka a o tomto jej informovala. Žalovaný za období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek nezaplatil, ačkoli k tomu byl řádně a v přiměřené lhůtě vyzván.

4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o tom, že žalovaný byl v předmětné době odběratelem elektrické energie. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRaTP“ ve znění účinném ke dni vzniku poplatkové povinnosti.

6. Podle ust. § 2 odst. 2 ZRaTP se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu.

7. Podle ust. § 3 odst. 4 ZRaTP jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně není důvodný. V řízení bylo sice bez pochyb zjištěno, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k čestnému prohlášení o tom, zda je či není poplatníkem, ovšem nebylo prokázáno, že v předmětném období byl žalovaný odběratelem elektřiny, což je nezbytný předpoklad zákonné domněnky o povinnosti k úhradě poplatku. Žalobkyně v tomto směru neunesla své břemeno důkazní a soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.