220 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 114 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 050 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení o uložení povinnosti žalované zaplatit částku 25 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 200 Kč od 18. 6. 2023 do 20.2.2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 500 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 77 700 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 37 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 650 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši 1 142 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 114 200 Kč z titulu náhrady škody způsobené nuceným odtahem vozidla z pozemní komunikace. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne 24. 5. 2023 byl proveden odtah vozidla , jméno FO, reg. zn. , SPZ, rozhodnutím vlastníka komunikace podle ust. § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. Tímto vznikla povinnost k úhradě újmy spočívající v nákladech odtahu a nákladech uskladnění vozidla za období od 24. 5. 2023 do 10. 9. 2024. Žalovaná si do dnešního dne vozidlo nevyzvedla, ani neuhradila požadovanou částku žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 25 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 114 200 Kč od 18. 6. 2023 do 20.2.2024, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 500 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 77 700 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle ust. § 96 o.s.ř.

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Od 22. 4. 2023 byl na vozidlo , jméno FO, bez reg. značky, VIN , Anonymizováno, připojen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodu porušení zákazu stání na silniční vegetaci dle ust. § 27 odst. 1 písm. r) zákona č. 361/2000 Sb. Vozidlo bylo dne 24. 5. 2023 odstraněno žalobkyní, neboť nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Odstranění vozidla bylo evidováno jako úplný odtah, vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště, stav vozidla byl popsán slovy „bez RZ“ (důkaz: protokol o odtahu vozidla; požadavek na odstranění vozidla). Zapsaným vlastníkem vozidla je žalovaná (důkaz: výpis z registru vozidel, žádost o informaci). Dle Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013 je cena za úplný odtah stanovena na 1 900 Kč, cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je stanovena za první tři dny 250 Kč/den, za čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč /den, za sto osmdesátý první a další den 50 Kč/ den (důkaz: Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013, usnesení o schválení cenového předpisu ze dne 12. 2. 2013). Dne 12. 2. 2024 a 14. 6. 2023 byla žalovaná písemně vyzvána ke splnění dluhu a převzetí vozidla (důkaz: výzva k plnění ze dne 14. 6. 2023 a 12. 2. 2024, kopie vrácené obálky ze dne 14. 2. 2024 a 16. 6. 2023).

5. Hlavní město Praha na žalobkyni dle zřizovací listiny přeneslo právo na řešení nucených odtahů včetně vymáhání pohledávek vzniklých z této činnosti (důkaz: zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 26. 5. 2020).

6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen „OP“) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy.

7. Podle ust. § 17a odst. 1 OP strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

8. Podle ust. § 17a odst. 6 OP nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ust. § 2930 o. z. nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

11. Podle ust. § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

13. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit svá tvrzení, zejména tvrzení ohledně účelnosti vynaložených nákladů představujících jeho újmu ve vztahu k umístění vozidla na odstavné parkoviště. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný částečně. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo ve vlastnictví žalované bylo pokynem žalobkyně odstraněno z pozemní komunikace, neboť po aplikaci technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nikdo nepožádal o odstranění tohoto prostředku, přičemž soud vychází z presumpce správnosti správních aktů, tedy i předmětného pokynu. V řízení žalovaná nenamítala opak, či že by tento pokyn byl napaden ve správním soudnictví. Povinnost k úhradě újmy vzniklé odstraněním vozidla vznikla provozovateli. V řízení soud vychází z právní domněnky o tom, že vlastník vozidla, tedy žalovaná, je i provozovatelem ve smyslu ust. § 2930 o.z., přičemž pojem provozovatele dle zákona o obecní policii není založen na evidenčním principu tak, jak je tomu dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Judikatura vyšších soudu dále dospěla k závěru, že náklady na odstranění vozidla spočívají nejen v odtahu vozidla, ale také v nákladech na umístění vozidla na střeženém parkovišti, přičemž soud je povinen se zabývat ex offo tím, zda je ve věci důvod k moderaci náhrady škody podle ust. § 2953 o. z. (např. rozsudek NS ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, rozsudek NS ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Nejvyšší soud také uzavřel, že „ve specifických poměrech tohoto typu nároku je proto vedle ostatních obecných kritérií uvedených v § 450 obč. zák. třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla, kdy zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci.”. S tímto závěrem se soud ztotožňuje, neboť mechanické uplatňovaní cenových předpisů bez vazby na skutečnou výši škody či účelnost nákladů, by vedla ke zjevně nespravedlivým důsledkům, což opakovaně kritizoval také Ústavní soud (viz např. nález ÚS ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15).

15. Soudní praxe se rovněž ustálila v závěru, že při výši náhrady škody je třeba vždy poměřovat hledisko účelnosti, neboť ne každý náklad vzniklý v příčinné souvislosti s jednáním škůdce musí být považován za účelný či nutný (srovnej např. rozsudek NS ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019).

16. V daném případě je zřejmé, že žalobkyně odstranila vozidlo žalované důvodně, avšak při plnění své prevenční povinnosti musí žalobkyně zvažovat, zda jsou náklady vynaložené při péči o cizí majetek účelné či zda naopak v rámci prevenční povinnosti je třeba volit jiný postup (např. likvidace vraku). Činnost žalobkyně v tomto nemůže být mechanická, neboť dlouhodobé střežení vozidel s nízkou tržní hodnotou, se příčí právě smyslu prevenční odpovědnosti, přičemž ad absurdum by se žalobkyně mohla domáhat náhrady za uskladnění nepojízdného vozidla ve výši, která několikanásobně převyšuje hodnotu samotného vozidla.

17. Při úvaze, zda je účelné a nutné umístit odtažené vozidlo na střežené parkoviště, kde vznikají provozovateli další náklady, je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k reálné hodnotě vozidla, aktivitě či pasivitě žalované a k době po kterou je vozidlo umístěno na takovém parkovišti. Z pohledu obecné logiky soud považuje za přiměřené, pokud má žalobkyně při výkonu veřejné správy dostatečný prostor ke zjištění osoby provozovatele včetně adresy bydliště a k výzvě na převzetí vozidla. Po tuto dobu lze považovat umístění vozidla na střeženém parkovišti za nutné a účelné, pokud zde nejsou jiné okolnosti případu.

18. Soudní praxe není ustálená v tom, jaká minimální doba je nezbytná pro tyto úkony, dle soudu lze za tuto dobu považovat čtyři měsíce. Po tuto dobu má žalobkyně možnost zjistit provozovatele, vyzvat jej a poskytnout mu dostatečný prostor pro převzetí vozidla. Po uplynutí této doby dle názoru soudu na žalobkyni leží břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k nutnosti a účelnosti umístění vozidla na místě, kde vznikají provozovateli další náklady, neboť účel umístění (zjištění provozovatele, výzva a poskytnutí lhůty k vyzvednutí věci, o kterou projevuje vlastník či provozovatel zájem) je vyčerpán. Další umístění na střeženém parkovišti musí být odůvodněno skutečnostmi, které je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat (např. hodnota vozidla, komunikace s provozovatelem), neboť se jedná v řízení o skutečnosti rozhodné pro posouzení nutnosti nákladu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se na jednání nedostavila a připravila se o možnost poučení podle ust. § 118a o.s.ř. Nelze připustit, aby žalobkyně zvyšovala náklady v situaci, kdy lze vykonat zadržovací právo popř. dospět k právnímu závěru o opuštění věci žádné či nepatrné hodnoty.

19. Důvodný je tedy nárok na náklady za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a náklady za parkování vozidla na střeženém parkovišti po dobu prvních čtyř měsíců (od 24. 5. 2023 do 24. 9. 2023) ve výši 49 150 Kč, ve kterých žalobkyně měla dostatek času uspořádat záležitosti tak, aby nedocházelo k navyšování škody, popř. tvrdit rozhodné skutečnosti k účelnosti dalších nákladů. Nad rámec neuneseného důkazního břemene ze strany žalobkyně má soud za to, že výše uvedené skutečnosti jsou i důvodem k moderaci podle ust. § 2953 o.z. Proto ve zbývajícím rozsahu soud nárok zamítl z výše uvedených důvodů.

20. Žalobkyně má dále nárok na příslušenství pohledávky spočívajícím v zákonném úroku z prodlení. U tohoto nároku neplyne splatnost ani ze zákona ani z dohody stran, je tedy třeba postupovat dle ust. § 1958 o.z. a určit splatnost od výzvy věřitele. Takovou výzvu učinila žalobkyně přípisem předaným k přepravě dne 17. 2. 2024, přičemž dle § 573 o.z. lze mít za to, že doručena byla dne 20. 2. 2024, následujícím dnem se dostala žalovaná do prodlení s plněním. Příslušenství soud přiznal u částky 51 050 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývajícím rozsahu příslušenství zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci měla převážný úspěch žalovaná, přičemž z obsahu spisu neplynou žádné náklady na její straně. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné straně.

22. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.