220 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., reg.č. Anonymizováno se sídlem Adresa žalobkyně A , Anonymizováno podnikající v Anonymizováno Jméno žalobkyně A ., IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 155 731,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 181 861 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 155 731,38 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 155 731,38 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 9 684,74 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 507,70 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 155 731,38 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 260 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných splátkách včetně smluveného úroku 6,9% p.a. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy. Žalobou se domáhá jistiny ve výši 155 731,38 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 4 533,09 Kč od 17. 9. 2020 do 10. 12. 2025, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 31 281,27 Kč od 8. 11. 2024 do 10. 12. 2025, přičemž zákonný úrok z prodlení požaduje od 11. 12. 2025 do zaplacení z dlužné jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu ze dne 4. 8. 2008, podle níž se zavázala žalovanému zřídit účet a žalovaný se zavázal plnit podmínky pro vedení účtu. V rámci sjednaného účtu strany sjednaly dohodu, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 260 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 96 měsíčních splátkách po 3 531,84 Kč počínaje od čerpání včetně úroku ve výši 6,90 Kč % p.a. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalovaného se splátkou (důkaz: smlouva o úvěru ze dne 17. 9. 2020; smlouva o vedení účtu; žádost o poskytnutí úvěu standartní informace o spotřebitelském úvěru; podmínky pro poskytování úvěrů). Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného na základě transakční historie účtu a výpisem z bankovních a nebankovních registrů. Žalovaný neměl negativní úvěrovou historii a disponoval průměrným příjmem 16 417 Kč (důkaz: interní výpis žalobkyně). Dne 17. 9. 2020 žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr, žalovaný uhradil poslední splátku dne 24. 7. 2024. Dne 20. 9. 2024 žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala uhrazení celé jistiny (důkaz: historický výpis úvěru, odstoupení od smlouvy ze dne 20. 9. 2024; kopie vrácené zásilky).

4. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu přípisem ze dne 26. 11. 2025 (důkaz: předžalobní výzva ze dne 26. 11. 2025; podací lístek).

5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení k vzniku příslušenství. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ust. § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

9. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle ust. § 1970 o. z po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně hradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaný v řízení zánik těchto závazků netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh z jistiny žalobkyni uhradit.

13. Odůvodněný je také částečně nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 8. 11. 2024 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaný je po dobu prodlení povinen k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku a to až do zaplacení dlužné částky. Nárok na zákonný úrok z prodlení počítaný z nesplacené jistiny od 8. 11. 2024 do 10. 12. 2025 při sazbě 12,75% činí 21 596,53 Kč, ve zbývajícím nároku je nedůvodný. Pokud žalobkyně doplnila, že nárok obsahuje rovněž zákonný úrok za předcházející období, který není schopna specifikovat a nelze ani přesnou specifikaci požadovat s ohledem na složitost automatizovaného bankovního systému, přičemž odkázala na listinné důkazy, pak je takový procesní postup nepřípustný. Pokud žalobkyně požaduje po žalovaném jakékoliv plnění, musí být schopna také srozumitelným způsobem vysvětlit (a to žalovanému i soudu) jak k dané částce došla, jedná se o základní povinnost dostatečně a ověřitelně tvrdit svůj nárok, v opačném případě nelze nárok jakkoliv posoudit. Ani odkazem na listinu nebyl tento nedostatek zhojen, přičemž úkolem soudu není hledat v listinách nárok žalobkyně, notabene v situaci, kdy z listiny nárok jednoznačně neplyne. Z tohoto důvodu byla zbývající část příslušenství zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně až na nepatrnou část příslušenství, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34 507,70 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 230 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 155 731,38 Kč sestávající z částky 7 340 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 4 907,70 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Soud nepovažoval vyjádření žalobkyně na výzvu soudu za účelně vynaložený náklad s ohledem na to, že tímto vyjádřením žalobkyně odstraňovala nedostatky v původně podané žalobě a lze tedy spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesla žalobkyně sama. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.