220 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 38 488 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 36 508 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 508 Kč od 6. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení o žalobě, podle které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 1 980 Kč z titulu smluvní pokuty, se zastavuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 385 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 38 488 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v období mezi 19.8.2024 a 5.7.2025 částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěru do 5. 7. 2025 včetně smluvního úroku ve výši zápůjční úrokové sazby 279,83 % ročně a včetně sjednaných poplatků za navazující služby. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a neuhradil jej ani přes upomínku právního předchůdce žalobkyně ze dne 25.11.2024 a předžalobní výzvu právního předchůdce žalobkyně ze dne 5.7.2025. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 508 Kč. Zákonný úrok z prodlení požaduje z částky 38 488 Kč od 6.7.2025 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby na webových stránkách www., Anonymizováno, , kde žalovaný vybral parametry smlouvy a následně vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný byl obeznámen s podmínkami smlouvy a potvrdil, že si návrh smlouvy přečetl. Zároveň uhradil ověřovací poplatek.

2. Žalovaný se k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Především uvedl, že uzavřená smlouva o úvěru č. , hodnota, , o kterou opírá žalobkyně svůj nárok, je neplatná. Důvody neplatnosti spatřuje v pochybnostech o samotném uzavření smlouvy a znění, v jakém byla uzavřena, v rozporu smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Uvedl, že s ohledem na nesplněnou povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost dlužníka, jde v souladu s §87 zákona o spotřebitelském úvěru o neplatnost absolutní. Současně žalovaný doložil platby hrazené ve prospěch žalobce po poskytnutí částky 30 000 Kč. Jednalo se o platby výši 6 900 Kč v sedmi splátkách a následně splátku 2 000 Kč, všechny hrazeny před podáním žaloby.

3. V průběhu řízení žalobkyně vzala svou žalobu zpět co do nároku na zaplacení částky 1 980 Kč z titulu smluvní pokuty, soud v tomto rozsahu řízení zastavil dle §96 odst. 1 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ve dnech 19.8.2024 a 26.8.2024 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného ve dvou platbách částku ve výši 30 000 Kč (důkaz: výpis z účtu , právnická osoba, .; přípis banky ze dne 27. 3. 2026). Dne 25.11.2024 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě ihned. Dne 14.11.2025 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky (důkaz: předžalobní výzva, oznámení o postoupení, potvrzení o podání). Žalovaný uhradil celkem v osmi platbách částku ve výši 50 300 Kč (důkaz: výpis transakcí). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 19.8.2024, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

8. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

9. V řízení bylo dále zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 30 000 Kč, žalovaný odeslal právnímu předchůdci částku 50 300 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl prokázán právní důvod těchto transakcí, posuzoval soud veškeré platby a dospěl k závěru, že na straně právního předchůdce nedošlo k obohacení, které by žalovaný byl povinen vrátit právnímu nástupci. Postoupení nároku z pohledávky na žalobkyni bylo v řízení dostatečně prokázáno. Na základě výše uvedeného byla žaloba zamítnuta včetně příslušenství.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal.

11. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.