220 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 939,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 749,38 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 2. 9. 2024 do 29. 9. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 17 939,4 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným dne 24. 2. 2020 uzavřela Rámcovou smlouva č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 10. 12. 2020 byl žalovanému na běžném účtu zřízen kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku ve výši 18,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej vylustrovala v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, proto jej žalobkyně dne 2. 9. 2024 zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 17 939,4 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje nesplacenou jistinu ve výši 17 939,4 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 2. 9. 2024 do 29. 9. 2024, kapitalizovaný smluvní úrok od 1. 6. 2024 do 1. 9. 2024 ve výši 809,88 Kč, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 939,4 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním. Z Rámcové smlouvy č., hodnota, ze dne 24. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě, které byl žalovanému zřízen běžný účet č., č. účtu, . Smlouva byla podepsána žalobkyní i žalovaným.

5. Z dodatku číslo , hodnota, ze dne 10. 12. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek, podmínek používání kontokorentu a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč čerpaná formou debetního zůstatku na běžném účtu s tím, že úvěr byl splatný do jednoho roku od prvotního čerpání a povinností žalovaného bylo mít zůstatek na účtu k datu měsíční splatnosti úroků alespoň ve výši měsíčních úroků z kontokorentního úvěru. Žalovaný se také zavázal platit z úvěrovaných prostředků smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně. Pro případ porušení platební povinnosti žalovaného, byla sjednána možnost žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána žalobkyní i žalovaným.

6. Z přehledu čerpání úvěru a výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal pomocí běžného účtu u žalobkyně finanční prostředky, ke dni 2. 9. 2024 byl dluh na kontokorentu 17 939,4 Kč a dluh na úroku byl 809,88 Kč. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěryschopnosti z platební historie žalovaného.

7. Z výzvy ze dne 2. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu do 11. 9. 2024.

8. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 10. 12. 2020 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do jednoho roku včetně smluveného úroku ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 17 939,4 Kč, tuto částku žalobkyni nevrátil.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytována nebo zprostředkovná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 122 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (odst. 3). U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (odst. 4).

12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Po řádném posouzení úvěryschopnosti žalobkyně žalovanému povolila prostřednictvím běžného bankovního účtu čerpat úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil svůj závazek. Na smluvním základě žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném uhrazení nesplacené jistiny ve výši 17 939,4 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 809,88 Kč ke dni zesplatnění, tj. ke dni 2. 9. 2024. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazek žalovaného vůči žalobkyni platně vznikl a dospěl, přičemž žalovaný v řízení zánik tohoto závazku netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit.

16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 2. 9. 2024 se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaný je po dobu prodlení povinen k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku a to až do zaplacení dlužné částky, výši úroku žalobkyně stanovila v souladu s ust. § 122 odst. 4 SpÚ. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně dle svých interních pravidel požadovala až od 12. 9. 2024.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč. Výše náhrady hotových výdajů byla stanovena s ohledem na to, že bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

18. Lhůty k plnění se opírají o ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.