220 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 119 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 900 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 117 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 300 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 1 192 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 119 200 Kč z titulu náhrady škody způsobené nuceným odtahem vozidla z pozemní komunikace. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne 4. 5. 2021 byl proveden odtah vozidla VIN: , VIN kód, , rozhodnutím vlastníka komunikace podle ust. § 17a odst. 6 zák. č. 553/1991 Sb. Tímto vznikla povinnost k úhradě újmy spočívající v nákladech odtahu a nákladech uskladnění vozidla za období od 4. 5. 2021 do 2. 5. 2024. Žalovaná si do dnešního dne vozidlo nevyzvedla, ani neuhradila požadovanou částku žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Od 3. 4. 2021 byl na vozidlo , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, připojen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodu porušení zákazu stání dle ust. § 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb. Vozidlo bylo dne 4. 5. 2021 odstraněno žalobkyní, neboť nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Odstranění vozidla bylo evidováno jako úplný odtah, vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště, stav poškození vozidla byl popsán slovy „bez RZ, l.z. okno rozbité“ (důkaz: protokol o odtahu vozidla; požadavek na odstranění vozidla). Zapsaným vlastníkem vozidla je , jméno FO, , na základě kupní smlouvy přešlo vlastnické právo na žalovanou v roce 2016 za kupní cenu 5 000 Kč, dle kupní smlouvy bylo účelem prodeje využití vozidla na náhradní díly (důkaz: kupní smlouva z roku 2016; výpis z registru vozidel, žádost o informaci). Dle Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013 je cena za úplný odtah stanovena na 1 900 Kč, cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel je stanovena za první tři dny 250 Kč/den, za čtvrtý až sto osmdesátý den 400 Kč /den, za sto osmdesátý první a další den 50 Kč/ den (důkaz: Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 12. 2. 2013, usnesení o schválení cenového předpisu ze dne 12. 2. 2013). Dne 25. 8. 2021 a 12. 2. 2024 byla žalovaná písemně vyzvána ke splnění dluhu a převzetí vozidla (důkaz: výzva k plnění ze dne 25. 8. 2021 a 12. 2. 2024, kopie vrácené obálky ze dne 27. 8. 2021 a 14. 2. 2021).

4. Hlavní město Praha na žalobkyni dle zřizovací listiny přeneslo právo na řešení nucených odtahů včetně vymáhání pohledávek vzniklých z této činnosti (důkaz: zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 26. 5. 2020).

5. Dne 19. 10. 2020 Úřad městské části Praha 5, odbor dopravy rozhodl o zastavení správního řízení ve vztahu k , jméno FO, v předmětu uložení povinnosti k odstranění vraku z pozemní komunikace. V odůvodnění správní orgán uvedl, že žalobkyně u vozidla , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, shledala zákonné znaky vraku a předala věc k řešení správnímu orgánu dne 26. 5. 2020. Ten shledal návrh jako důvodný a vedl správní řízení s , jméno FO, , provozovatelem vozidla. Ten dne 28. 7. 2020 ve svém vyjádření uvedl, že již není vlastníkem vozidla a označil žalovanou. Rozhodnutí bylo doručeno rovněž žalobkyni (důkaz: rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 19. 10. 2020, č.j.: , Anonymizováno, ).

6. Z dalších listinných důkazů (záznam o otevření vozidla, fotodokumentace) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc samou.

7. Žalobkyně se vyjádřila těsně před jednáním, přičemž toto vyjádření bylo dodáno do datové schránky dne 21. 6. 2024 v 11:00 h a do elektronické schránky v 10:39 h. V době jednání tak toto vyjádření nemohlo být z technických a administrativních důvodů k dispozici soudu. Nad výše uvedené soud konstatuje, že ani obsah tohoto vyjádření by nevedl k jinému posouzení věci.

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen „OP“) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy.

9. Podle ust. § 17a odst. 1 OP strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

10. Podle ust. § 17a odst. 6 OP nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ust. § 2930 o. z. nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

13. Podle ust. § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

15. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit svá tvrzení, zejména tvrzení ohledně účelnosti vynaložených nákladů představujících jeho újmu ve vztahu k umístění vozidla na odstavné parkoviště. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný částečně. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo ve vlastnictví žalované bylo pokynem žalobkyně odstraněno z pozemní komunikace, neboť po aplikaci technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nikdo nepožádal o odstranění tohoto prostředku, přičemž soud vychází z presumpce správnosti správních aktů, tedy i předmětného pokynu. V řízení žalovaná nenamítala opak, či že by tento pokyn byl napaden ve správním soudnictví. Povinnost k úhradě újmy vzniklé odstraněním vozidla vznikla provozovateli. V řízení soud vychází z právní domněnky o tom, že vlastník vozidla, tedy žalovaná, je i provozovatelem ve smyslu ust. § 2930 o.z., přičemž pojem provozovatele dle zákona o obecní policii není založen na evidenčním principu tak, jak je tomu dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Judikatura vyšších soudu dále dospěla k závěru, že náklady na odstranění vozidla spočívají nejen v odtahu vozidla, ale také v nákladech na umístění vozidla na střeženém parkovišti, přičemž soud je povinen se zabývat ex offo tím, zda je ve věci důvod k moderaci náhrady škody podle ust. § 2953 o. z. (např. rozsudek NS ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, rozsudek NS ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016). Nejvyšší soud také uzavřel, že „ve specifických poměrech tohoto typu nároku je proto vedle ostatních obecných kritérií uvedených v § 450 obč. zák. třeba především zvažovat poměr výše požadované částky a zůstatkové ceny vozidla, kdy zjevný nepoměr mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování zakládá důvod k moderaci.”. S tímto závěrem se soud ztotožňuje, neboť mechanické uplatňovaní cenových předpisů bez vazby na skutečnou výši škody či účelnost nákladů, by vedla ke zjevně nespravedlivým důsledkům, což opakovaně kritizoval také Ústavní soud (viz např. nález ÚS ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15).

17. Soudní praxe se rovněž ustálila v závěru, že při výši náhrady škody je třeba vždy poměřovat hledisko účelnosti, neboť ne každý náklad vzniklý v příčinné souvislosti s jednáním škůdce musí být považován za účelný či nutný (srovnej např. rozsudek NS ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019).

18. V daném případě je zřejmé, že žalobkyně odstranila vozidlo žalované důvodně, avšak při plnění své prevenční povinnosti musí žalobkyně zvažovat, zda jsou náklady vynaložené při péči o cizí majetek účelné či zda naopak v rámci prevenční povinnosti je třeba volit jiný postup (např. likvidace vraku). Činnost žalobkyně v tomto nemůže být mechanická, neboť dlouhodobé střežení vozidel s nízkou tržní hodnotou, se příčí právě smyslu prevenční odpovědnosti, přičemž ad absurdum by se žalobkyně mohla domáhat náhrady za uskladnění nepojízdného vozidla ve výši, která několikanásobně převyšuje hodnotu samotného vozidla.

19. Při úvaze, zda je účelné a nutné umístit odtažené vozidlo na střežené parkoviště, kde vznikají provozovateli další náklady, je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k reálné hodnotě vozidla, aktivitě či pasivitě žalované a k době po kterou je vozidlo umístěno na takovém parkovišti. Z pohledu obecné logiky soud považuje za přiměřené, pokud má žalobkyně při výkonu veřejné správy dostatečný prostor ke zjištění osoby provozovatele včetně adresy bydliště a k výzvě na převzetí vozidla. Po tuto dobu lze považovat umístění vozidla na střeženém parkovišti za nutné a účelné, pokud zde nejsou jiné okolnosti případu.

20. Aplikováno na danou věc dospěl soud k závěru, že náklady na parkovné nejsou v tomto případě účelné a nutné. Žalobkyně měla informaci o skutečném vlastníkovi již z rozhodnutí správního úřadu ze dne 19. 10. 2020, přičemž z tohoto řízení plyne i poznatek o velice nízké hodnotě vozidla, který je zřejmý nejen z předběžného závěru žalobkyně v dané době o povaze vozidla jakožto vraku, ale rovněž ze souhlasného závěru správního orgánu o povaze vozidla a obsahu kupní smlouvy. Již v roce 2016 původní vlastník prodával vozidlo „na náhradní díly“ za částku 5 000 Kč. Za takové situace je nepochopitelné, pokud namísto postupu podle ust. § 19c zákona č. 13/1997 Sb., na základě kterého vzniká nárok žalobkyni na náhradu nákladů na předání vraku provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, žalobkyně v koordinaci s městskou policií postupovala odstraněním vozidla dle ust. § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. a to zhruba po pěti letech od správního řízení. Za takto zjištěného skutkového stavu nepovažuje soud náklad na uskladnění daného vozidla za účelný a nutný, proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

21. Umístění na střeženém parkovišti musí být odůvodněno skutečnostmi, které je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat (např. hodnota vozidla, komunikace s provozovatelem, jiné skutečnosti), neboť se jedná v řízení o skutečnosti rozhodné pro posouzení nutnosti nákladu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se na jednání nedostavila a připravila se o možnost poučení podle ust. § 118a o.s.ř., nadto z provedených důkazů se podává velice nízká hodnota vozidla. Nelze připustit, aby žalobkyně tímto formálním postupem navyšovala celkovou újmu.

22. I pokud by soud dospěl k závěru, že vynaložené náklady představující újmu žalobkyně jsou nutné a účelné, po zvážení konkrétních okolností případu má za to, že je třeba moderovat výši, neboť ve věci jsou dány okolnosti zvláštního zřetele a to zejména zjevný nepoměr výše škody k hodnotě věci, jak toto předestřel Nejvyšší soud (viz výše), přičemž ust. § 2953 o. z. je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou a je na soudu, aby v každém jednotlivém případě stanovil úvahou tuto hypotézu.

23. Žalobkyně má dále nárok na příslušenství pohledávky spočívajícím v zákonném úroku z prodlení. U tohoto nároku neplyne splatnost ani ze zákona ani z dohody stran, je tedy třeba postupovat dle ust. § 1958 o.z. a určit splatnost od výzvy věřitele. Takovou výzvu učinila žalobkyně přípisem předaným k přepravě dne 27. 8. 2021, přičemž dle § 573 o.z. lze mít za to, že doručena byla dne 30. 8. 2021, následujícím dnem se dostala žalovaná do prodlení s plněním. Příslušenství soud přiznal u částky 1 900 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu příslušenství zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci měla převážný úspěch žalovaná, přičemž z obsahu spisu neplynou žádné náklady na její straně. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné straně.

25. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.