221 C 100/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 33 261 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 13 261 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 12. 2024 do 27. 1. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 479 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 261 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 10. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 12. 2024. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral parametry úvěru (výši a termín splatnosti) a vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté se žalovaný seznámil s s obsahem a podmínkami konkrétní smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o jeho příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Příslušnou dokumentací žalobkyně nedisponuje, nejsou jí však známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění dluhů a povinností žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 10. 8. 2024 převodem na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl právní předchůdkyní žalobkyně a následně i žalobkyní opakovaně vyzván k její úhradě. Pohledávka byla smluvně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka se skládala z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 13 261 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 %ročně z částky 20 000 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalobkyně vzala dne 19. 8. 2025 žalobu částečně zpět v rozsahu smluvního úroku ve výši 13 261 Kč.

4. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne 10. 8. 2024 bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrujícího (věřitele) vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně a na straně úvěrovaného (klienta) pak žalovaný. V listině je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 200 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s splatit tak, že počáteční výše minimální měsíční splátky činí 4 288 Kč a mění se každý měsíc, přičemž její výše je uvedena v zákaznickém účtu. Měsíční splátka je splatná vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku dle sazebníku a náhrada účelně vynaložených nákladů. Na listině není připojen vlastnoruční podpis žalovaného, pouze se uvádí, že návrh smlouvy byl žalovaným potvrzen pomocí blíže nespecifikovaného kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu dne 10. 8. 2024 v 08:54:49 hod.

6. Ze zprávy Raiffeisen Bank a.s. ze de 25. 7. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

7. Ze výpisu běžného účtu vedeného bankou , právnická osoba, . bylo zjištěno, že byla provedena platba ve výši 20 000 Kč na č. ú. , č. účtu, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 18. 1. 2025.

10. N základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne 10. 8.2024 na bankovní účet žalovaného celkovou částku ve výši 20 000 Kč. Dne 18. 1. 2025 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně mu byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 10. 8. 2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejímž základě se žalovaný zavázal jistinu ve výši 20 000 Kč uhradit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 200 % ročně z dlužné částky pak toto nebylo v řízení prokázáno. Z listiny ze dne 10. 8. 2024 označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentují podpisy účastníků.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

19. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne , datum, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala ani podpis elektronický. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Na podkladě žalobkyní předložených tvrzení a listin přitom nelze uzavřít, že by ze strany žalovaného (úvěrovaného) byla jeho elektronickým podpisem předložená smlouva o úvěru platně podepsána, neboť byl potvrzen za stranu úvěrovanou dle připojené doložky jen (blíže nespecifikovaným) elektronickým kódem (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023).

24. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však platí za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

25. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o verifikaci, které samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. Z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Samotná smlouva o úvěru (listina) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala elektronický podpis. Soud proto dospěl k závěru, že uzavření smlouvy s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání nebylo prokázáno.

26. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni či právní předchůdkyni žalobkyně plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

27. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

28. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 20 000 Kč, přičemž na dlužnou částku nezaplatil ničeho; žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 11. 12. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 18. 1. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 27. 1. 2025. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

29. Ze shora uvedených důvodů proto soud řízení co do částky 13 261 Kč zastavil, a žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 479 Kč, přičemž tato částka představuje 100 % z jejich celkové výše. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 664 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč (tj. žalovaná jistina bez úroku coby příslušenství ve smyslu § 8 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

31. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.